13.5.2016 - Při studiu trenéřiny jsem měl být na sebe tvrdší

Bývalý opavský fotbalista, posléze trenér Tomáš Kamrád, který momentálně trénuje účastníka krajského přeboru z Kobeřic, v rozhovoru pro Deník řekl:

Kobeřice – Tomáš Kamrád je kobeřický rodák, jehož životem je fotbal. Jako hráč to dotáhl až do druhé ligy. Kopal za Opavu, oblékal dres Bohumína a FrýdkuMístku. Na dva roky si odskočil do německé nižší soutěže, a to do klubu FV Illertissen, to už ale koketoval s trenéřinou. Pracoval v Opavě, vedl divizní Dolní Benešov. V současné době kroutí už šestý rok na lavičce Kobeřic, účastníka krajského přeboru. "Hlavně ať krajský přebor zachráníme, byla by škoda pro Kobeřice o tuto soutěž přijít," říká devětačtyřicetiletý trenér. Jak již bylo zmíněno, jako hráč si zahrál druhou ligu, při svých trenérských začátcích pomýšlel na to, že by se chtěl někdy trenéřinou živit, tento záměr se mu naplnit nepodařilo. "Měl jsem být na sebe tvrdší, zpětně toho lituji," svěřil se Tomáš Kamrád, který zavedl se svým týmem předzápasové porady, a to u kávy a bábovky ve vinárně U Kašných. Více se Tomáš Kamrád rozpovídal v následujícím rozhovoru.

• Pocházíte přímo z Kobeřic? A kde jste s fotbalem začínal?

Jsem místní rodák a odchovanec kobeřického fotbalu. Hrál jsem tady do patnácti let, pak jsem odešel na střední školu do Opavy. Tehdy mě pan Hrbáč přetáhl do Ostroje, kde jsem hrál za dorost. Pak mi dal trenér Sommer šanci nakouknout do mužů. Měl jsem možnost zahrát si ve dvaceti druhou ligu. To mi pomohlo na vojně, kde jsem kopal druhou ligu v Táboře. Ještě předtím jsem ale působil půl roku v juniorce Baníku.

• Mohl jste za Baník hrát i ligu?

Mohl, ale nějak to nedopadlo.

• Zažil jste v Opavě éru Kaučuku?

V Opavě jsem byl do doby, než přišel Kaučuk, pak jsem přestoupil do Bohumína, kde jsem strávil dva roky, pak následoval přechod do Frýdku-Místku, kam mě dotáhl, dnes už nebožtík, trenér Cviertna. Ve Stovkách jsem vydržel dva roky, pak jsem si dal na chvilku pauzu. Nakonec jsem na dvě sezony zamířil do Německa, do týmu FV Illertissen, který působil v nižší soutěži, která se dala přirovnat k naší divizi. Bral jsem to jako dobrou zkušenost. Bylo to zajímavé i co se týká financí, protože vedle fotbalu jsem pracoval i u prezidenta klubu.

• Po návratu z Německa jste už nechtěl hrát?

Nabídky z nižších soutěží jsem měl, ale už jsem nechtěl hrát. Prioritou pro mě bylo trénování. Nechtěl jsem nikde jako hráč zabírat místo mladým fotbalistům.

• Jak vzpomínáte na angažmá v Opavě?

Určitě v dobrém. Zažil jsem trenéra Žemlíka, klub působil na rodinné bázi. Manželky se spolu kamarádily a trenér dával tomu třešničku na dortu.

• Odešel jste do Bohumína, ten byl tehdy na vrcholu své slávy, působil ve druhé lize…

Bohumín tehdy financovaly drátovny, pak ale s podporou fotbalu přestaly. Klub převzala společnost Coring z Kyjova, která nám vytvořila dobré finanční podmínky, s fotbalem to ale nemělo moc společného, za půl roku se v kabině vystřídalo dvacet hráčů, nakonec to skončilo pádem až do krajského přeboru.

• Profi kariéru jste končil ve Frýdku s dalším Opavákem Pavlem Hadaščokem…

Ano, je to tak. Přivedl si mě tam pan Cviertna, pro mě super trenér. Frýdek byl jako Opava rodinným klubem. Dojížděli jsme tam s Pavlem Hadaščokem dva roky, jeho Vojtu jsme vozívali do školky. Chodilo na nás okolo tisícovky diváků, zpestřením bylo to, že ve Frýdku byl druhý klub Slezan.

• Berete si třeba Opavu jako srdeční záležitost? Nebo ne?

Mám k Opavě vztah, když jsem do ní v patnácti přišel, na stadionu byly plechové tribuny, s kluky jsme v rámci brigád budovali Parkhotel. Chodím tam na fotbal, raději jedu do Opavy než na Baník.

• Vy jste v Opavě trénoval i mládež?

Ještě než jsem šel do Benešova. S Vildou Axmannem jsem byl u sedmnáctky, potom jsem se dal dohromady s Honzou Hruškou a trénoval šestnáctku.

• Proč jste skončil v Opavě?

Začal jsem podnikat a začal jsem bojovat s časem. Přišla nabídka z Dolního Benešova, tak jsem šel tam.

• Neměl jste v plánu, že se budete trénováním živit?

Po návratu z Německa jsem takovou myšlenku měl, jenomže přišly osobní problémy, rozváděl jsem se a tak nějak šly mé trenérské ambice stranou. Teď si vyčítám, že jsem nebyl na sebe tvrdší, mohl jsem to dotáhnout dál. Kdybych rozšířil trenérské vzdělání, měl bych daleko větší možnosti.

• Litujete toho?

Ano, zpětně toho lituji, měl jsem toho jako trenér dokázat více.

• Jako hráč jste podle vás dosáhl maxima?

Myslím si, že ano. Nebyl jsem zase tak velký fotbalista, i když vím, že jednu dobu se o mě zajímaly Vítkovice, to když jsem byl ve Frýdku, nakonec to ale padlo.

• A co angažmá v Dolním Benešově?

Byla to pro mě obrovská škola jak po lidské, tak fotbalové stránce.

• Můžete být trošku konkrétnější?

Šlo o specifické období. Klub spadl z MSFL, v té době nebylo v klubu vyřešeno předsedování. Jeden výbor začínal, druhý končil. Vztahy uvnitř nebyly korektní a od toho se všechno odvíjelo. Kluci měli na MSFL nadstandardní podmínky, spadlo se do divize, došlo ke změnám, kádr se musel budovat znovu. Podařilo se nám dostat na nějakou úroveň, teď si myslím, že klub už šlape dobře. Rád na Benešov vzpomínám, i když to byly nervy.

• Trénoval jste divizi, nyní působíte v krajském přeboru, vyšší soutěž vás neláká?

To víte, že láká. Motivaci člověk má, aby šel nahoru. Záleží na tom, aby nabídka přišla, ono i s dojížděním se vyrovnáte.

• Pojďme se nyní zaměřit na Kobeřice, už je to pěkně dlouho, co jste je začal trénovat…

Na lavičku Kobeřic jsem se vrátil v roce 2010, kdy měl tým problémy v I. A třídě, podařila se nám záchrana a nakonec z toho byl postup do krajského přeboru. I když to bylo dost rychlé, hrajeme v něm druhým rokem a držíme se zuby nehty. Věřím, že se nám podaří soutěž zachránit.

• V Kobeřicích kroutíte šestý rok, neomrzela vás práce v jednom klubu?

Baví nebaví, možná by už to chtělo změnu, možná to tak cítí kluci i já. Uvidíme, co přinese letní přestávka. Možná bych klub i změnil, ale otázkou je, kam jít. V Kobeřicích mám práci, nikam se mi stěhovat nechce. Navíc v okrese zase tolik mužstev není, aby si člověk mohl vybírat.

• Jsou podle vás Kobeřice specifickým klubem?

Já si myslím, že jsou hodně specifickým klubem. Víceméně pořád jsme vesnice, nikdy podle mě nebudeme hrát na čele krajského přeboru nebo vyšší soutěž, protože na to nebudou finance. To jedná věc, druhou je klubová myšlenka, nechceme se tlačit nahoru přes peníze. Máme dva nadstandardní hráče, Robina Wirtha a Dušana Žmolíka. Bez nich jsme schopni hrát v horní polovině I. A třídy.

• Kobeřice jsou týmem, na který chodí i hodně diváků…

Fotbal pro Kobeřice znamená hodně. V neděli dopoledne máte kostel, odpoledne fotbal. Když hrajeme doma, lidi přijdou a ne v malém počtu. Je to dáno i tím, že se u nás výborně pracuje s mládeží. Máme super žáky, super dorostence, hrají krajské soutěže. Máme tak stále z čeho brát. Každým rokem se snažíme někoho do mužů posunout. Když se podívám na současné áčko, tak větší polovina hráčů jsou odchovanci nebo kluci z blízkého okolí, z klubů nižších soutěží, u nás jsou už od dorostu. Samozřejmě se od toho odvíjí i výsledky, když se nám to nesejde, máme problém, hlavně když třeba chybí Dušan Žmolík.

• Cítíte jako místní na svou osobu větší tlak? Máte pocit větší zodpovědnosti?

Tlak si vyvíjí každý sám na sebe. Jsme na vesnici, z jedné strany to může být závist, z jedné povzbuzení. Mám rád, když má někdo nějakou kritiku, že mi to řekne do očí a neventiluje to za zády.

• Zažil jste už v Kobeřicích nějakou negativní reakci vůči své osobě?

Zažil, nejsem hluchý ani slepý. Emoce u diváků jsou. Mám toho už hodně za sebou a dokážu se přes to přenést. Spíše mi vadí negativní reakce vůči klukům.

• Není to tak dávno, co se hovořilo, že pro Kobeřice je lepší I. A třída než kraj, že je to více o derby…

Krajský přebor hrajeme druhým rokem, jsme rádi, že v něm jsme. Hodně lidí mělo z přeboru strach, báli se, že nebudou chodit diváci, že budeme dostávat dardy. Podle mě nyní chodí v Kobeřicích na fotbal více lidí než na I. A třídu. Na Kravaře jich přišla tisícovka, což je super. Cestu si k nám nacházejí lide z Bolatic, Strahovic, Štěpánkovic. Teď si uvědomujeme, že by byla škoda spadnout.

• S kým mají Kobeřice nejvíce vyhecované zápasy?

Se Štěpánkovicemi.

• A proč?

Je to tak dáno. Když jsem byl ještě dorostenec, hráli jsme se Štěpánkovicemi krajský přebor a už tehdy byla rivalita velká. Ale myslím rivalitu v dobrém slova smyslu.

• Jaké je pro vás trénovat Dušana Žmolíka nebo Robina Wirtha, kteří hráli fotbal profesionálně?

Na obou je vidět, že hráli fotbal profesionálně. Dušan ho stále ještě dělá jako kondiční trenér. Stačí ho sledovat při stravování nebo při tom, jak se připravuje na zápas. Pro ostatní kluky je to motivace, vidí, co fotbal ve vyšší soutěži obnáší.

• Dokázal byste si představit život bez fotbalu?

Teď už ne. Někteří lidé mi říkají, že mám balon místo mozku. Mám rád emoce, které jsou součástí fotbalu.

• Když to nadnesu, tak to vypadá, že v Kobeřicích máte doživotní kontrakt…

Vše záleží na domluvě. Říkal jsem si rok, zachráníš, pomůžeš, pak se uvidí. Dnes je z toho pátá sezona.

• Měl jste myšlenky, že skončíte?

Minulou sobotu, po utkání v Šenově. Řekl jsem našemu předsedovi, ať udělá změnu, pokud to pomůže. Poslal mě někam. Člověk se z toho vyspí a jde dál.

• Loni jste taky hráli o záchranu, jsou si tyto sezony podobné?

Nejsou. Loni jsme byli nováčci, kluci to měli v hlavách a měli strach. Ted ho nemají, a to je špatně.

• Co říkáte na úroveň krajského přeboru?

Podle mě šla trošku dolů, soutěž se více srovnala.

• Můžete prozradit svůj fotbalový cíl?

Zachránit Kobeřice v krajském přeboru