Zpravodajství
14.5.2016 - Vyčítám si, že jsem na sebe nebyl tvrdší
Zdroj: Frýdecko-místecký a Třinecký deník
Ročník a číslo: 113
Strana: 21
Autor: Roman Brhel
BÝVALÝ FRÝDECKO-MÍSTECKÝ FOTBALISTA TOMÁŠ KAMRÁD V ROZHOVORU PRO DENÍK ŘEKL:
Region – Tomáš Kamrád je kobeřický rodák, jehož životem je fotbal. Jako hráč to dotáhl až do druhé ligy. Kopal za Opavu, oblékal dres Bohumína a Frýdku-Místku. Na dva roky si odskočil do německé nižší soutěže, a to do klubu FV Illertissen, to už ale koketoval s trenéřinou. Pracoval v Opavě, vedl divizní Dolní Benešov. V současné době kroutí už šestý rok na lavičce Kobeřic, účastníka krajského přeboru. "Hlavně ať krajský přebor zachráníme, byla by škoda pro Kobeřice o tuto soutěž přijít," říká devětačtyřicetiletý trenér. Jak již bylo zmíněno, jako hráč si zahrál druhou ligu, při svých trenérských začátcích pomýšlel na to, že by se chtěl někdy trenéřinou živit, tento záměr se mu naplnit nepodařilo. "Měl jsem být na sebe tvrdší, zpětně toho lituji," svěřil se Tomáš Kamrád, který zavedl se svým týmem předzápasové porady, a to u kávy a bábovky ve vinárně U Kašných. Více se Tomáš Kamrád rozpovídal v následujícím rozhovoru.
- Pocházíte přímo z Kobeřic? A kde jste s fotbalem začínal?
Jsem místní rodák a odchovanec kobeřického fotbalu. Hrál jsem tady do patnácti let, pak jsem odešel na střední školu do Opavy. Tehdy mě pan Hrbáč přetáhl do Ostroje, kde jsem hrál za dorost. Pak mi dal trenér Sommer šanci nakouknout do mužů. Měl jsem možnost zahrát si ve dvaceti druhou ligu. To mi pomohlo na vojně, kde jsem kopal druhou ligu v Táboře. Ještě předtím jsem ale působil půl roku v juniorce Baníku.
- Mohl jste za Baník hrát i ligu?
Mohl, ale nějak to nedopadlo.
- Zažil jste v Opavě éru Kaučuku?
V Opavě jsem byl do doby, než přišel Kaučuk, pak jsem přestoupil do Bohumína, kde jsem strávil dva roky, pak následoval přechod do Frýdku-Místku, kam mě dotáhl, dnes už nebožtík, trenér Cviertna. Ve Stovkách jsem vydržel dva roky, pak jsem si dal na chvilku pauzu. Nakonec jsem na dvě sezony zamířil do Německa, do týmu FV Illertissen, který působil v nižší soutěži, která se dala přirovnat k naší divizi. Bral jsem to jako dobrou zkušenost. Bylo to zajímavé, i co se týká financí, protože vedle fotbalu jsem pracoval i u prezidenta klubu.
- Po návratu z Německa jste už nechtěl hrát?
Nabídky z nižších soutěží jsem měl, ale už jsem nechtěl hrát. Prioritou pro mě bylo trénování. Nechtěl jsem nikde jako hráč zabírat místo mladým fotbalistům.
- Jak vzpomínáte na angažmá v Opavě?
Určitě v dobrém. Zažil jsem trenéra Žemlíka, klub působil na rodinné bázi. Manželky se spolu kamarádily a trenér dával tomu třešničku na dortu.
- Odešel jste do Bohumína, ten byl tehdy na vrcholu své slávy, působil ve druhé lize…
Bohumín tehdy financovaly drátovny, pak ale s podporou fotbalu přestaly. Klub převzala společnost Coring z Kyjova, která nám vytvořila dobré finanční podmínky, s fotbalem to ale nemělo moc společného, za půl roku se v kabině vystřídalo dvacet hráčů, nakonec to skončilo pádem až do krajského přeboru.
- Profi kariéru jste končil ve Frýdku s dalším Opavákem Pavlem Hadaščokem…
Ano, je to tak. Přivedl si mě tam pan Cviertna, pro mě super trenér. Frýdek byl jako Opava rodinným klubem. Dojížděli jsme tam s Pavlem Hadaščokem dva roky, jeho Vojtu jsme vozívali do školky. Chodilo na nás okolo tisícovky diváků, zpestřením bylo to, že ve Frýdku byl druhý klub Slezan.
- Berete si třeba Opavu jako srdeční záležitost? Nebo ne?
Mám k Opavě vztah, když jsem do ní v patnácti přišel, na stadionu byly plechové tribuny, s kluky jsme v rámci brigád budovali Parkhotel. Chodím tam na fotbal, raději jedu do Opavy než na Baník.
- Vy jste v Opavě trénoval i mládež?
Ještě než jsem šel do Benešova. S Vildou Axmannem jsem byl u sedmnáctky, potom jsem se dal dohromady s Honzou Hruškou a trénoval šestnáctku.
- Proč jste skončil v Opavě?
Začal jsem podnikat a začal jsem bojovat s časem. Přišla nabídka z Dolního Benešova, tak jsem šel tam.
- Neměl jste v plánu, že se budete trénováním živit?
Po návratu z Německa jsem takovou myšlenku měl, jenomže přišly osobní problémy, rozváděl jsem se, a tak nějak šly mé trenérské ambice stranou. Teď si vyčítám, že jsem nebyl na sebe tvrdší, mohl jsem to dotáhnout dál. Kdybych rozšířil trenérské vzdělání, měl bych daleko větší možnosti.
- Litujete toho?
Ano, zpětně toho lituji, měl jsem toho jako trenér dokázat více.
- Jako hráč jste podle vás dosáhl maxima?
Myslím si, že ano. Nebyl jsem zase tak velký fotbalista, i když vím, že jednu dobu se o mě zajímaly Vítkovice, to když jsem byl ve Frýdku, nakonec to ale padlo.