20.5.2016 - Lidé lezli na kaštany u věznice, aby viděli popravu vrahouna

ČR / Příběhy vrahů z minulosti vypráví při svých přednáškách historik Radek Polách. Jedním z nejobávanějších zločinců 19. století byl Anton Schimak, původem z Oderska, jehož veřejná poprava byla událostí své doby. "Zkazek o dávných vražednících kolovala po regionu řada," přiblížil Radek Polách z Muzea Novojičínska. Antona Schimaka přezdívali Moravský Babinský. "Na rozdíl od skutečného Babinského byl Schimak pachatelem opravdu strašlivých skutků," uvedl Polách.

Schimakovo řádění přitom trvalo pouhý měsíc a půl, od května do června roku 1887. Začalo přepadením fary ve Slezské Ostravě, kde zločinec vážně postřelil faráře. Od té doby putoval po celé severní Moravě a páchal jedno loupežné přepadení za druhým. Zavraždil šest lidí, z toho jednu těhotnou ženu. Dne 26. června jej pak díky informaci hostinské zatkli četníci z Moravské Červené Vody. "Proces se Schimakem se konal u krajského soudu v Novém Jičíně. Přijeli novináři z Prahy, Brna i Vídně," vyprávěl Radek Polách. Schimak tvrdošíjně odmítal vinu. Nakonec byl odsouzen k trestu smrti oběšením. "Byla to veřejná poprava v Novém Jičíně, na kterou prodávali vstupenky. Lidé lezli na kaštany kolem plotu věznice, aby smrt slavného vražedníka viděli na vlastní oči," informoval Polách. Popravu vykonal císařský kat Rudolf Seyfried z Vídně. "Zajímavostí je, že mozek zločince byl vyňat a zaslán do Vídně k odbornému prozkoumání, zda některé anomálie nesvědčí o zločinných sklonech," doplnil.

Dalším z mordýřů je prvorepublikový Martin Lecián, proslulý kasař, zloděj a masový vrah přezdívaný Postrach Moravy. "Na svém kontě měl i několik obětí z řad četníků a policistů," objasnil historik. Lecián si potrpěl na elegantní zjev a dobré jídlo. Celkem mu bylo přisouzeno 104 trestných činů včetně deseti vražd, tří dokonaných a sedmi nedokonaných díky přežití obětí. Největší část tvořily loupeže, bylo jich celkem 69. "Dopaden byl v Bohumíně, když se chystal odjet s kumpánem do Polska," přiblížil Polách. Také Leciána čekal sledovaný soudní proces, tentokrát vedený v Olomouci. Rozsudek smrti podepsal tehdejší prezident T. G. Masaryk.

"Oba případy, Schimakův i Leciánův, byly velmi sledované. Oba byly poté určitým způsobem zneužity. Schimakova příběhu využívali komedianti v kramářských písních, aby přilákali obecenstvo. Leciána pak komunisté líčili jako hrdinu, který okrádal bohaté," uvedl historik. Podle jeho slov je to jeden z příkladů, kdy historie skýtá možnost poučení pro současnost. "I dnes se mnohým zločincům dostává značné publicity, točí se o nich filmy, přitom činy, které spáchali, jsou strašlivé," podotkl Polách. Připomněl také, že i když tehdejší policie a četnictvo měly dobře propracované postupy pro pátrání po pachatelích a sbírání důkazů, docházelo i k justičním omylům.