24.5.2016 - Leciánovi byl Nový Jičín osudný

Naposledy se dnes vracíme k vyprávění historika Muzea Novojičínska Radka Polácha, jenž při svém bádání v historii objevil také řadu případů nejtěžších zločinů. Před několika týdny měl ve Frenštátě pod Radhoštěm přednášku na téma vrahů a vražedkyň v 19. i 20. století. Dnes představujeme vraha Martina Leciána. (ipa)

Nový Jičín – "Když jsem šel z šichty z rána, potkal jsem Leciána. Já naň křik dobytku, on vytáh bambitku a střelil mě do prdele, já vejskal jako tele," uvedl básničkou Radek Polách vyprávění o nechvalně proslulém lupiči a vrahovi Martinu Leciánovi. Martin Lecián se narodil se v Ostrožském Předměstí, což je část Uherského Ostrohu, 31. října 1900 jako sedmý potomek Antonína Leciána, dělníka v cukrovaru, a jeho ženy Viktorie, rozené Zajíčkové. "Otec byl karbaník, opilec a rváč, maminka umřela. Hovořilo se dokonce o incestu mezi otcem a Martinovou sestrou, která dělala prostitutku," uvedl Radek Polách s tím, že už od dětství chlapci říkali: Martine, rosteš pro šibenici.

Školní docházku, dokončil Martin Lecián v roce 1914, ale už od 2. třídy byl skoro nezvladatelným žákem. Problémy se stupňovaly, a proto chlapec skončil v 15 v polepšovně (dnes výchovný ústav pro děti a mládež – pozn. red.) v Novém Jičíně, kde byl do svých 18 let. V říjnu 1922 nastoupil u hraničářského praporu 31. "Arco" ve Fryštátě a v roce 1923 poprvé dezertoval. Nato jej chytili při pokusu vykrást uzenářství Josef a Holuba v Kojetíně."Po vojenském soudu skončil ve věznici na Špilberku, odkud zmizel, když se zamíchal do odcházející vojenské jednotky. Za dva měsíce ho chytli v Kyjově, kde provedl nějaká vloupání a loupeže. Vojenský soud ho poslal do Terezína, po návratu k pluku ale Martin Lecián opět dezertoval," poznamenal Radek Polách. Budoucí postrach Moravy, jenž měřil jen 163 centimetrů, si pořídil zbraně a začal svou krvavou kariéru. Při své první akci v Kojetíně zranil strážníka. Sice jej dopadli, když byl s milenkou, ale z uzavřeného oddělení nemocnice v Klášterním Hradisku utekl společně s dalším útěkářem Bélou Székelym, s nímž pak páchal některé zločiny.

První obětí byl strážník

"Tím, že měl peníze, často cestoval, používal taxíky, takže z místa činu mizel velmi rychle. Rád kouřil, potrpěl si na dobré oblečení a jídle. Baťovky označoval za šmejdy, přednost dával botám Popper. Pohyboval se na Moravě, v Čechách i na Slovensku. Často cestoval v lehátkovém voze vlakem. Působil jako elegán s kloboukem. Používal také převleky, za mnicha, za studenta, za rozšafného sedláka za gentlemana s růží v knoflíkové dírce, za důstojníka," přiblížil Radek Polách, jak mu popisovali Leciána historici z Olomouce. První Leciánovou obětí se stal v únoru 1927 obecní strážník František Marčík v Jihlavě, v březnu Lecián zastřelil četnického strážmistra Antonína Stuchlého v Uherském Ostrohu. Lecián nosil nabité zbraně Mauser a Walther, a když zjistil, že ho někdo sleduje, střílel.

Jeho zločinecká kariéra prakticky skončila 22. dubna 1927 v Novém Jičíně, když kolem třetí hodiny ráno vykradl společně se spoluchovancem novojičínské polepšovny Emanuelem Dudkem dům židovského obchodníka s kůžemi Julia Grüna v ulici Schwarzstrasse, dnešní 5. května. V domě spaly kromě obchodníka jeho žena Štěpánka a sedmiletá dcera Věra. Zloději přesto dostali z trezoru na tu dobu velkou sumu 18 438 tisíc korun. "Na místě je přistihl uniformovaný noční hlídač Andreas Olbrich, který začal pískat na polici. Lecián na něj vystřelil a dvakrát ho zasáhl. Hlídač to přežil, oba zločinci nechali na místě daktyloskopické stopy," podotkl Radek Polách.

Cesta na popraviště

V Novém Jičíně zloději nasedli na vlak, odjeli do Suchdolú nad Odrou a zamířili do Polska. Ve vlaku v Bohumíně je zatkli a předvedli na strážnici, odkud později Leciána převezli před Divizní soud v Olomouci. Ten poprvé zasedl 29. srpna 1927. Celkově Leciánovi přiřknul 104 trestných činů včetně deseti vražd, některých nedokonaných kvůli tomu, že oběť přežila. Jednalo se mimo jiné o 69 loupeží s celkovou škodou 351 175 korun, což byla obrovská suma. Pro představu Radek Dvořák uvedl, že řemeslník, který v té době vydělal asi 270 korun týdně, by takovou sumu dal dohromady zhruba za 25 let.

Čtení rozsudku bylo zahájeno 3. září 1927 v 7.55 hodin a trvalo 35 minut. Martin Lecián byl uznán vinným ve všech bodech obžaloby. Celkem byl obviněn z dvanácti druhů deliktů, za což byl vyloučen ze svazku Československé armády a odsouzen k trestu smrti provazem. Lecián se ještě jednou, a to 25. září, pokusil se spoluvězněm Ladislavem Kašpaříkem o útěk, při kterém byl postřelen strážný vojín Ferencz Kiss. Zjistilo se, že do útěku byl zapojen spolustrážný Jan Tomica, který pak za to byl souzen. Dne 30. září Nejvyšší soud zamítl Leciánovu žádost o milost, stejně učinil i prezident Tomáš Garrigue Masaryk. V 10.30 hodin 5. října začaly poslední Leciánovy hodiny. Vyžádal si polévku, velký řízek s hromadou brambor, kompot, zákusek a cigarety. Jídlo zapíjel pivem. Když mu v noci podplukovník ve věznici řekl, aby si šel před popravou lehnout, Lecián utrousil: Však já si v pekle odpočinu dost. V noci vykouřil osmdesát cigaret, i když měl silnou tuberkulózu. Možná tato smrtelná choroba jej dovedla k tak necitlivému jednání. O popravě psaly všechny tehdejší noviny. V 6.03 Lecián vystoupal po schůdcích na popraviště, československý státní popravčí Leopold Wohlschlägermu přetáhl přes hlavu oprátku zavěšenou na trnu na desce. Na pokyn katovi pomocníci Leciánovo tělo pustili, v 6.13 hodin lékař konstatoval smrt. "Tělo, tak jako při jiných popravách, ještě půl hodiny viselo," doplnil Radek Polách.

Přestože už od Rakouska–Uherska až po 90.roky minulého století platilo, že se popravy nesměly fotografovat, existují fotografie Leciána těsně před jeho pověšením. Snímky tehdy tajně pořídil jeden dozorce divizní věznice. Leciánovo tělo skončilo v hrobu na vojenském hřbitově v Olomouci­Černovíru. "Na jeho hrob pokládali kytky olomoucké prostitutky a mezi obdivovatele se zapsali i olomoučtí komunisté, kteří po osmačtyřicátém roce provolávali slávu Sovětskému svazu, Rudé armádě i Leciánovi. Leciánův obhájce postavil obhajobu na tom, že Lecián bohatým bral a chudým dával. Z toho zřejmě vznikly různé písničky a básničky," uzavřel Radek Polách.