15.6.2016 - Končit se vzpíráním se mi pořád nechce

Zakladatele kopřivnického vzpírání Ludvíka Kašpárka, jenž brzy oslaví 79. narozeniny, jeho osudový sport nadále naplňuje a pro Senior Deník mimo jiné říká:

Sportovní vzpomínání

Vroce 1964 sledoval, jak na olympijských hrách v japonském Tokiu triumfoval tehdy československý vzpěrač Hans Zdražila. Zlatá medaile ostravského rodáka, který byl zvolen nejlepším českým vzpěračem století, zásadně ovlivnila jeho život. Úspěšný trenér vzpírání Ludvík Kašpárek z Kopřivnice totiž v roce 1966 založil oddíl vzpírání, jehož předsedou je dodnes. Brzy devětasedmdesátiletý hlavní muž kopřivnického vzpírání už stihl vychovat řadu úspěšných borců, kteří se podívali na olympijské hry či mistrovství světa. "Trenéřinamě pořád strašně baví. S klukama trénuju čtyřikrát týdně a do toho jezdíme na soutěže," hovoří spokojeně vitálních chlapík, jenž dlouhá léta pracoval jako řidič v kopřivnické Tatře.

• Jak jste se vlastně vůbec dostal ke vzpírání?

Bylo to poměrně pozdě. Když jsem v televizi viděl, jak v Tokiu vyhrál olympiádu náš československý reprezentant Hans Zdražila, tak jsem si řekl: Já musím taky vzpírat, a chtěl jsem založit klub. V mládí jsem samozřejmě dělal, jako každý kluk, hodně sportů. Hrál jsem fotbal a podobně, ale potomměvzalo vzpírání a začal jsem trénovat. Tenkrát jsem měl 75 kilogramů a v nadhozu jsem dal 125 kilogramů. Měl jsem za sebou krajské přebory nebo druhou ligu, ale potom jsem toho nechal a věnoval jsem se jenom trenéřině, kterou dělám doteď. Mámdruhou trenérskou třídu.

• Jak složité bylo tehdy založit vzpěračský klub?

Po tom Tokiu, kde vyhrál Hans Zdražila, který byl z Baníku Ostrava a který byl taky trenér, jsem do ostravského oddílu napsal dopis, žemámzájem u nás v Kopřivnici založit vzpěračský oddíl, a jestli bych se mohl přijít podívat do šachtové sokolovny, kde byl oddíl ostravského vzpírání. Hans mi tehdy napsal, žemámokamžitě přijet, a tak to začalo. Vtáhl mě do toho a radil mi. Státní trenéři se tehdy snažili, aby šlo vzpírání nahoru, a byli rádi, že by přibyl nový klub.

• Vaším nejznámějším svěřencem byl Dalibor Řehák, jenž na olympijských hrách v roce 1980 v Moskvě vybojoval čtvrté místo. Jak vzpomínáte na jeho začátky?

Tehdy ke mně přišel jako kluk z Lubiny a jeho styl se mi hned líbil, i když začal trošku pozdě, protože šel později na vojnu. Ale trénoval už doma a tatínkovi tehdy něco rozbil na zahradě a ten ho vyhnal a řekl mu, ať jde trénovat do oddílu. No a tak se přihlásil k nám. Hned jsemmuříkal: Tak, chlapče, ukaž se! Byl takový atletický typ, rozcvičil se a stovku mrsknul jak malinu (usměje se). Hned jsem viděl, že v něm něco je. Začali jsme trénovat a za rok a půl se dostal do extraligové Dukly Trenčín a byl samozřejmě reprezentantem. Jeho nejlepší výkon v nadhozu je 215 kilogramů.

• Vzpomenete si občas na jeho olympijskou účast?

To víte, že ano. Je to škoda, že tehdy nebyl třetí. Na toho Rusáka muchybělo dvě a půl kila. Osobně jsem s ním v Moskvě nebyl, ale poctivě jsem ho připravoval.

• Kdo další z vaší líhně to dotáhl daleko?

Určitě to byl ještě Ladislav Bartoň z Veřovic. To byl taky velmi dobrý vzpěrač. Byl například třetí na mistrovství světa. Ale měl jsem spoustu svěřenců, se kterými jsem toho zažil opravdu hodně. Celkově jsem se vzpíráním zažil mnoho historek.

• Povídejte…

Tak třeba jednou na extralize v Košicích. Přišel jsem do šatny a celá moje kabela byla pryč. Doklady a veškeré věci. To bylo hodně nepříjemné a už jsem se s tím nikdy neshledal. Hodně jsem toho zažil taky s Pavlem Sattkem, 0 který trénoval v Příboře a který toho pro vzpírání udělal strašně moc. Bohužel ale vloni zemřel.

• Jaká je momentální situace v kopřivnickém vzpírání?

Máme v Kopřivnici druhou ligu mužů. A pořád máme nějaké talenty. Ale jde to pomalinku, to víte. Vzpírání není takový sport jako fotbal nebo hokej. Není to masový sport, ale sem tam se někdo hodně šikovný najde. Mámteď jednoho chlapce, který má teprve šestnáct let, ale už byl vybraný na mistrovství České republiky juniorů do sedmnácti let, které hostí Bohumín.

• Co vás na trenéřině neustále naplňuje?

Rád pozoruju, jak se kluci zlepšují. To mi dělá asi největší radost. Bez vzpírání bych byl hotový. Manželka mi už kolikrát říkala, ať skončím, ale já na to, že ne. Ale stále je se mnou a podporuje mě, za což jí děkuju.

Ludvík Kašpárek Datum narození: 25. června 1937 Kopřivnický rodák má s manželkou Anežkou tři dcery – Annu, Věru a Helenu – a celkem sedm vnoučat a dvě pravnoučata.