Olomoucký kraj – Jako o legendě zločinu mluví historie české kriminalistiky o Martinovi Leciánovi. O nebezpečném vojenském zběhovi, zloději, kasaři a vrahovi zpívali flašinetáři písně a povídačky mezi lidmi jej líčily jako lupiče-kavalíra, který odvážně vylupoval trezory bohatých a mistrně se vyhýbal tvrdému úderu ruky spravedlnosti. Skutečnost však byla poněkud jiná. Martin Lecián se narodil 31. října roku 1900 v Uherském Ostrohu a dostupné prameny uvádí, že už od dětství rostl pro šibenici. "Jeho otec se o svých šest dětí nestaral, matka zemřela v ústavu pro choromyslné, a tak Martin Lecián čile kradl, než se ocitl v polepšovně. V roce 1922 byl odveden bez ohledu na nedostatečný vzrůst, měl 160 centimetrů a během vojenské služby byl pětkrát trestán a čtyřikrát dezertoval," píše se na stránkách archivu města Olomouce.

ZATČEN V PŘEROVĚ

Během své čtvrté dezerce byl Lecián v září roku 1926 v Přerově zatčen a s ohledem na svou těžkou chorobu, otevřenou tuberkulózu hrtanu, byl umístěn ve vězeňském oddělení vojenské nemocnice na Hradisku u Olomouce. Počátkem prosince téhož roku odtud Lecián se dvěma spoluvězni uprchl. S jedním z nich pak vykradl obchod se zbraněmi v Hranicích a náležitě ozbrojeni uskutečnili řadu loupeží na Moravě. Lecián neváhal vraždit hlídače vykrádaných objektů a střílet po četnících, přičemž dva z nich zastřelil. "Dne 24. dubna 1927 zatkli Martina Leciána s komplicem Emanuela Dedka v Novém Bohumíně a po čtyřměsíčním vyšetřování začal 29. srpna 1927 u vojenského divizního soudu v Olomouci Leciánův šestidenní proces. Byl obviněn z deseti vražd "zčásti dokonaných" a "zčásti nedokonaných", jakož i z devadesáti čtyř trestných činů včetně čtyř vojenských dezercí a 3. září byl odsouzen k trestu smrti provazem," dočteme se také v archivních dokumentech.

UTĚK PŘED MILOSTÍ

Prezident Tomáš Garrigue Masaryk nicméně hodlal udělit Leciánovi milost, respektive překvalifikovat trest smrti na doživotní žalář, a to s ohledem na jeho těžkou tuberkulózu hrtanu. Než bylo udělení milosti vyřízeno, Lecián v noci z 25. na 26. září unikl ze své cely na chodbu věznice, přičemž umožnil únik z cely dezertéru Ladislavu Kašpaříkovi. Oba vězni spoutali a odzbrojili strážného, jeho puškou Lecián zastřelil dalšího strážného. Po krátké přestřelce se ale oba výtečníci vzdali vojenské hotovosti. Prezident Masaryk nato Leciánovu žádost o milost 3. října 1927 zamítl. "Dne 6. října 1927 v šest hodin ráno byl Martin Lecián oběšen katem Leopoldem Wohlschlägerem a jeho třemi pomocníky na dvoře olomoucké vojenské věznice, načež bylo jeho tělo po provedené pitvě pohřbeno na neoznačeném místě vojenského hřbitova v Olomouci-Černovíře," uzavírá příběh internetový archiv města Olomouce