2.11.2016 - Srdeční záležitostí Marka Poštulky je Vinnetou

Měl nakročeno k velké fotbalové kariéře. Do ligy v dresu Baníku vletěl jako uragán, ve své premiérové sezoně 1992/1993 nastřílel hned šestnáct branek. Postupně se dostal do reprezentace a měl jet na Euro 1996 do Anglie. Celou dobu jej však provázela zranění, především kolen, která jej o stříbrný šampionát v posledním přípravném zápase proti Turecku ve Vítkovicích připravila. "Zranění, kvůli kterým musíte s profesionálním sportem skončit, jsou vždy hrozná věc. Na druhé straně vás to posílí, povaha člověka se mění a více si vážíte toho, čeho předtím ne," říká po letech Marek Poštulka, jehož bratr Milan rovněž pronikl do nejvyšší soutěže. Dnes Marek Poštulka pracuje jako rehabilitační pracovník na petřvaldské klinice ORTART a zároveň trénuje FK Bospor Bohumín v krajském přeboru.

Knížka: Do třiceti let jsem četl strašně moc. Hlavně kriminálky, ale také romány a samozřejmě mayovky. Třeba Vinnetoua jsem přečetl asi desetkrát, to je taková srdcovka, kterou znám snad nazpaměť.

Hudba: Mám rád českou. Poslechnu si Nedvědy, Kryštofa a žánr jim podobný. Nedávno jsem byl v Ostravě na Elánu, tak člověk rád zavzpomínal, ale jinak na koncerty příliš nechodím.

Sbírka: Kdysi céčka (smích), možná ještě známky. Ale jinak nikdy jsem snad nic nesbíral. Mnoho kluků sbíralo třeba kartičky fotbalistů a jiných sportovců, ale nevzpomínám. si, že by to byl můj případ.

Film: V kině jsem nebyl dvacet let. Radši se na film podívám v klidu doma, navíc moc nejsem na zfilmované knížky. Ty si opravdu raději přečtu. Rád mám třeba Bruce Willise a také české komedie, jako jsou Kameňáky nebo série Slunce, seno… To je nezapomenutelné.

Divadlo: To vůbec. Žena byla před nedávnem po řadě let s kamarádkou, ale já tam byl snad naposledy jako dítě.

Místo v kraji: Jezdím hrozně rád na horském kole po Beskydech nebo také Jesenících. Výjezdy na Lysou horu nebo Praděd, to je moje. Celkově mám v lásce hory. Je tam klid, člověk se odreaguje a přijde na jiné myšlenky.