6.12.2016 - Peterek? Doufal jsem, že se netrefil

Herec Patrik Děrgel říká:

Bohumín – Bývalý extraligový útočník a mistr z roku 2011 Jan Peterek měl během své bohaté hokejové kariéry proti sobě už řadu brankářů. Herec Národního divadla, držitel Cen Thálie a Alfréda Radoka však proti němu ještě nikdy nestál. Až do pátku. Patrik Děrgel (na snímku) se s osudem i věhlasným soupeřem rval srdnatě a i přes pět inkasovaných branek byl po exhibičním utkání vysmátý. "Bylo to úžasné. Zhruba od desáté minuty jsem ale bojoval spíše o přežití, než že bych chytal," smál se Patrik Děrgel.

- Po kolika letech jste se vůbec postavil do branky?

Po dvanácti. Ne, ještě více, asi po sedmnácti. Já jsem byl vždy trochu nemehlo, tak mě šoupli do branky a tam jsem byl taky nemotorný, jen to asi nebylo tolik vidět. Měli jsme asi dobrou obranu (smích). Musím ale říct, že v pátek to bylo šílené. Ještě v první třetině jsem začal cítit, že mi chybí fyzička. Musel jsem tedy zvolit takový ten Haškův styl. Plácnul jsem sebou na led a doufal, že mě puk trefí.

- Dominik Hašek často vyjížděl za bránu, což jste také praktikoval…

Často sleduju NHL a vidím, že to tak dělají. Tamale mají víc odvahy, jsou schopni rozehrát či asistovat na gól. Řekl jsem si ale, že to zkusím. A musím přiznat, že mi to teda moc nešlo (smích). Celkově jsem si to ale užil a chytalo se mi skvěle. Mám to strašně rád, je to týmový sport a je mi vcelku jedno, kolik dostanu gólů.

• Co je pravdy na tom, že jste se bál Jana Peterka, který nakonec vstřelil gól a jednou asistoval?

Fakt jo? To je škoda, já jsem doufal, že se netrefil vůbec. Ale to tak musí být, že brankář věří, že nedostane ani gól.

• Také jste si tam spolu i něco vysvětlovali...

To ano, protože jsem ho podrazil takovým způsobem, že bych měl jít sedět, tak jsem se mu za to omlouval, jenže mi tam mezitím někdo "fiknul" branku. Byla samozřejmě moje, ale takových tam bylo víc, spíš všechny (smích). Ale zase jsem chytil trestné střílení. No, spíš mě to trefilo.

• Sám jste přiznal, že jste se po letech k hokeji vrátil. Proč?

Na jednom natáčení mě oslovil Martin Dejdar s tím, jestli bych si občas nezahrál s jeho týmem Olymp Praha. Po měsíci je ale vidět, že jsem dvanáct let nestál na bruslích. Ale je to totální relax. Člověk se soustředí jen na ten černý nesmysl a snaží se ho chytit. To najednou zapomenete na všechno, co máte do té doby v hlavě.

• Jako hokejista znáte bohumínský stadion jinak, že?

Byl nezastřešený, ale později jsem chvilku hrál, když už tady střecha byla. Celkově je to ale úplně něco jiného. Je zde zázemí, kavárna, plexiskla… To tady vůbec nebylo. A hlavně je zde super tým lidí, kteří se o to starají.

• Dovedete si představit, že byste natáčel seriál z hokejového prostředí, jakým byla třeba Poslední sezona?

Jééé, to by byla nádhera a strašně bych si to užil. Ale je nutné si uvědomit, že samotné natáčení je o něčem jiném. Příliš si nezahrajete, je to kouskované, jedna scéna se natáčí pořád dokola. Není to taková zábava jako přijet do Bohumína, kde se dostanu tak jednou za půl roku, a zahrát si. Ale rád bych.

Foto: