Jeden z pamětníků bohumínského hokeje Jiří Bruzl s úsměvem přiznává:

Bohumín – Pamatuje jako málokdo. Jiří Bruzl se do Bohumína přistěhoval v roce 1959 a prakticky okamžitě se začal také angažovat v místním hokeji. "Přišel jsem se tu učit a na učilišti jsem prakticky začal hrát. Byl jsem v dorostu, po vojně jsme se dali dohromady s Pudlovem, ale po další reorganizaci se z klubu stalo pět ŽD Bohumín," popsal bývalý útočník Jiří Bruzl, který nechyběl na nedávných oslavách osmdesáti let bohumínského hokeje.

Je zřejmé, že prostředí a podmínky jste tehdy měli úplně jiné, než můžeme na této úrovni vidět nyní, že?

Jistě, stadion se postavil až v době, kdy byl ředitelem fabriky pan Liška. Do té doby jsme hrávali na přírodních kluzištích nebo později v Karviné. Odsud také řada kluků přišla, jelikož Karviná tehdy postoupila do první národní ligy (druhá nejvyšší soutěž). Na hráče, kteří postup vybojovali, ale nezbylo místo. Měli prachy, tak si nakoupili nové, a ti co zůstali, šli k nám a posunuli nás na vyšší úroveň. Hráči jako Karpuš, Opíchal, Starý, Prorok a další. To se pak zvedlo a hrál se tady poměrně solidní hokej. Potom přišli kluci, co končili v Havířově jako Franta Kvašný, Berek, Kurovský, Karel Vícha. To jsme pořád hráli v Karviné. Později jsme ale spadli do krajské soutěže. Přesto si pamatuji, že když sem kluci z Karviné přišli, tak jsme měli dobrou partu. Hráli jsme třeba venku a v noci se vrátili. Vždy jsme přijeli s úsměvem, jako bychom vyhráli, což si myslela vrátná, která se nás ptala:,,Tak co, kolik jste vyhráli?" Kolikrát jsme ale prohráli, jen jsme ji chtěli nechat při tom, později jsme se tomu smáli. Rozhodně máme na co vzpomínat.

Vy jste se ale v klubu angažoval i po skončení kariéry…

Hrál jsem do čtyřiceti, poté jsem trénoval dorost a pak jsem trénoval A­tým. Zajímavé bylo, že jsem začínal jako střední útočník, jenže jak přišli právě Kurovský, Berek či Vícha, tak mě vyštvali z útoku a šoupli mě do obrany (smích).
Řekl byste, že od té doby už uběhlo tolik let?

Letí to strašně. Člověk by se na ledě pořád sklouzl, ještě ho to stále láká, ale holt zdraví už to nedovolí.

Nelitujete, že jste nezkusil štěstí také v lepším klubu? Měl jste tuto možnost?

Když jsem byl na učilišti, trénovali jsme na Kotasu a před námi míval tréninky dorost Vítkovic. Trénoval je pan Blažek a ten nás verboval, abychom do Vítkovic šli. Jen nám se nechtělo dojíždět do Ostravy.

Co chybí současnému bohumínskému hokeji?

V poslední době se tu udělalo mnoho dobrého. Máme novou rolbu, příští rok by měla být i nová kompresorovna, tak snad se to zase zvedne. Už jen chybí, aby se tu hokej udržel a hrála se dobrá soutěž. Vše je otázka financí. My kdysi hráli krajský přebor a měli jsme deset korun startovné. Podle toho, jak daleko jsme hráli, jsme pak měli ještě i stravné. Když jsme jeli třeba do Ostravy, činilo jedenáct korun. Když do Uničova, tak to bylo patnáct. S dnešní dobou se to vůbec nedá srovnávat (úsměv).

Foto: OD ROKU 1959 žije jednasedmdesátiletý Jiří Bruzl (vlevo) v Bohumíně. Na hokej se zde chodí dívat i dnes.
Foto: Region/Tomáš Januszek