Naučit se mezinárodní jazyk esperanto je šestkrát snazší než angličtinu
Historie

Jedna z prvních esperantských organizací na dnešním území severní Moravy a Slezska, ale vlastně i ve všech tehdejších Zemích Koruny české, vznikla v Příboře roku 1897, přičemž to byl kroužek dělnický. Na jiných místech našeho regionu vznikly esperantistické spolky mnohem později. V Zábřehu, tedy v části Ostravy, je nedaleko Městského stadionu ve Vítkovicích Rottrův sad, ve kterém je pozoruhodný památník s velkou zelenou hvězdou a s písmenem E. Což je znak esperanta.

POMNÍK Z BOHUMÍNA

Je na něm vyryto poděkování Janu Ámosi Komenskému, otci myšlenky vzniku "mezinárodního jazyka". Kdo a proč ho tady postavil? Všechno začalo v Českém Těšíně, kde byla v roce 1931 založena Regionální esperantská liga. Ta navzdory tehdejším nacionálním rozbrojům spojovala české, polské a německé příznivce mezinárodního jazyka esperanto. Tato mnohonárodní skupina byla jediná v republice. Založil ji jistý pan Krysta. K této skupině se hlásil také esperantský klub v Bohumíně. A právě tam se rozhodli, že v místním parku postaví pomník, na kterém bude nápis: Památce J. A. Komenského, praotce českých průkopníků idee pomocného jazyka mezinárodního. Efektivigis Dro. Esperanto 26. VII. 1887.

Pomník byl zakoupen a postaven v bohumínském parku v roce 1934 z finančních prostředků členů a příznivců ligy. Když ale začala válka, pomník z parku zmizel. Místní esperantisté postavili po válce pomník nový. Byl vybudován na paměť dr. Esperanto, což byl pseudonym tvůrce tohoto mezinárodního jazyka, Poláka Ludwiga Lazara Zamenhofa. Dva roky na to byl původní pomník objeven při výkopových pracích v jedné zahradě V té době byl v ostravské městské části Zábřeh nad Odrou velmi aktivní klub esperantistů, který vedl Alois Kubala. Právě z jeho iniciativy byl převezen nadbytečný pomník do Ostravy a v roce 1952 postaven právě ve zmíněném Rottrově sadu. K tomu je potřeba připomenout, že znalost esperanta byla v té době populární i v Sovětském svazu, takže úřady se stavbou zmíněného pomníku souhlasily.

ESPERANTO STÁLE ŽIJE

Dnes již v této části města esperantský klub není, po smrti Aloise Kubaly zanikl. Esperantský klub je však nadále činný ve Vítkovicích. Jeho člen Jaroslav Suchánek, někdejší poslanec Federálního shromáždění a později velvyslanec v Austrálii potvrdil, že dnešní roli lingua franca převzala angličtina, což je dáno historickým vývojem a ekonomickou silou. Esperanto mělo šanci do první světové války. Hitlerovské Německo i Sověti spatřovali v esperantu pro sebe nebezpečí mezinárodního porozumění. "Osobně považuji esperanto za velký lidský vynález," uvedl Suchánek, "něco jako vynález knihtisku." A dodal, že kdo se v mládí naučil esperanto, mnohem snáze se učí cizí jazyky.

Esperanto je asi šestkrát snazší než angličtina. Jsou lidé, kteří esperanto zvládli za tři měsíce. Nicméně je pravda, že členská základna klubu stárne a nových žáků je nedostatek. Je také pravda, že kromě Českého esperantského svazu existuje i fungující mládežnická organizace. V Polsku, v zemi tvůrce esperanta dr. Zamenhofa, je to jinak, esperanto se vyučuje i na školách, jsou v tomto jazyce slouženy dokonce mše. Velmi populární se stává esperanto v Číně a Brazílii. Ve vítkovickém esperantském klubu je šestnáct členů a osm z nich se loni zúčastnilo Světového esperantského kongresu v Nitře. Těch, kteří zvládli esperanto, ale nejsou nikde organizováni, může být v Ostravě až sto. Pravda je, že angličtina je jazyk se silným kulturním zázemím a jeho rozšiřování bere ostatním zemím jaksi národní identitu, postupně se z nás stávají víceméně anglosasové. To u esperanta nehrozí. Některé politické strany – nejen v České republice – se snaží proti tomu bojovat dost naivně zákazy používání obecně platných názvů v angličtině. Chtějí nový jazykový zákon. Je možné, že čas esperanta teprve přijde.