Záhadných míst je v naší zemi spousta a ke každému se váže řada příběhů. Nejinak nak je tomu i v případě hory Radhošť v Moravskoslezských Beskydech, která byla odpradávna domovem pohanského boha Radegasta. Legenda praví, že na vrcholu hory byla vztyčena jeho modla, již prý nechali zbořit věrozvěsti ze Soluně Cyril a Metoděj, kteří po svém příchodu na Velkou Moravu údajně Radhošť navštívili.

Radegast byl pradávný bůh Slovanů, který měl na svědomí úrodu, sklizeň, hojnost a pohostinnost. Také byl bohem slunce a ohně a podle bájí byl milovníkem dobrého jídla a pití. Ze své hory sestupoval k obyčejným lidem v prostém přestrojení a nechával se hostit. Pokud se hostina vydařila a Radegast byl spokojen, bohatě se hostitelům odměnil. Ostatně z toho vzniklo i jeho jméno, zkomoleninou dvou slov – slovanského »rád« a německého »gast«, tedy host.

Dodnes se na hřebenové cestě na vrchu Radhoště nachází jeho socha, tu najdete mezi poutní kaplí sv. Cyrila a Metoděje a Pustevnami. Socha má zajímavou historii. Roku 1929 ji v Americe vytvořil rodák z Frenštátu pod Radhoštěm, sochař Albín Polášek. Legendární vyobrazení sochy zobrazuje Radegasta s býčí hlavou, rohem hojnosti, kačenou a valašskými lašskými krpci. Původní socha byla tři metry vysoká, ale měla problém. Tím byl umělý kámen, ze kterého byla vyrobena. Ten měl totiž jako přísadu žulovou drť, a socha tak na hoře špatně odolávala drsnému valašvalašskému počasí.

Nechtěl sochu sám bůh?

Když do sochy navíc uhodil blesk, bylo rozhodnuto, socha se musí vyměnit. Jako by snad bůh hojnosti sám nechtěl, aby byl vyobrazen. Došlo k instalování přesné kopie od místního kamenosochaře Jana Sobka z nedalekého Leskovce. Nová socha váží sedm tun a je vytesána z žulového masivu. Tento houževnatý materiál vydrží odolávat nepříznivým podmínkám mínkám i několik století. Původní originální socha nepřišla nazmar, dodnes zdobí vestibul radnice ve Frenštátě pod Radhoštěm.

Ani instalování nové sochy se ale neobešlo bez potíží. Záhadologové a lovci mystérií dodnes nepřestávají žasnout nad tím, že při cestě sochy k místu tu její instalace v roce 1931 uvízlo auto ve strmé zatáčce na Pustevnách. Druhý den muselo vůz vytáhnout dvanáct silných koní! Jako z udělání se však strhla silná bouřka a mohutné přívaly vody rozmočily cestu. Když koně běželi i se svým kočím do úkrytu, zůstala na čestné stráži patrola, ale blesk jednoho z vojáků zabil. I přes nepřízeň počasí se sochu nakonec podařilo postavit a k působivé soše Radegasta můžete podniknout pěší túru z Dolní Bečvy. Trasa vede po zelené turistické značce až na hřeben Radhoště a dále po modré značce až k soše. Socha cha boha Radegasta se nachází nav nadmořské výšce 1106 metrů.

Záhadné podzemí

Ti, kdo se vydávají po stopách sochy Radegasta, jen zřídka tuší, že pod povrchem Radhoště je spletitá síť tunelů, chodeb a děr. Ty podle pověstí ukrývají Radegastovu svatyni a dávné zbojnické poklady. Že na těchto zvěstech něco bude, dokládá fakt, že první písemné zmínky o využívání radhošťských jeskyní člověkem jsou už z 15. století! Nejčastěji zmiňované vstupy do podzemí jsou tři. Radochova studna, Cyrilka a Volářka. Vchodů do podzemního labyrintu však bude jistě mnohem víc. Situace je velmi nepřehledná, protože existuje několik desítek dalších vchodů, místním nářečím zvané »ďůry«. Na ty je možno narazit na mnoha místech a dříve je využívali hlavně pastevci jako příruční sklepy pro ovčí mléko a sýr. Ovšem nejen pro tyto účely se nenápadné vchody do podzemí používaly, sloužily totiž i jako úkryty. Lidé si stavěli své koliby přímo nad vchody do podzemí nebo v jejich těsné blízkosti a průchody nitrem hory znali hlavně oni. Bylo prý docela běžné, že si pastýř z rožnovské strany zapálil louč a prošel hohorou na druhou stranu.

Zkazky vyprávěné přes generace našich předků praví, že v dávných dobách chodby využívali především pohanští upravili kněží, kteří si uschovávali v nich dary od svých bližních. Také se traduje, že v chodbách žili poustevníci. V běhu času vznikly báje o velikých pokladech, které se mají v radhošťských chodbách nacházet. Objevilo se i několik zdařilých falzifikátů knih s návody, jak se do podzemí dostat. Tyto »zaručené mapy k pokladům« přiměly několik odvážlivců k tomu, aby se s primitivní výbavou (konopným provazem a svíčkou) vydali do zšeřelých hlubin země. Ne všichni se vrátili zpět. Tma jim znemožnila cestu a zemřeli hladem. Dodnes se zde vyprávějí legendy o hrůzných nálezech mrtvol či koster zbloudilých ubožáků.

---

Hora je v pohybu Jako zesilovač všech těchto legend působí fakt, že radhošťské podzemí je vědecky takřka neprobádané. Dodnes stále není jasné, zda se někomu objevit alespoň jeden průchozí vchod do nitra hory. Geologové totiž že podzemí Radhoště je tvořeno skalními rozsedlinami, které vznikají a pohybem pískovce. Občasná změna velikostí jeskyň i mizení pramenů svědčí o tom, že jednotlivé vrstvy hory, rozpraskané jako kry, se neustále Novější pukliny se pomalu zvětšují a staré se naopak zasypávají uvolněnými kameny. Dobře je například zdokumentována amatérská expedice z roku kdy tři místní občané z Trojanovic pronikli až k podzemní říčce. Poslední expedice expertů z Bohumína se ale roku 1979 nedostala dále asi 70 metrů. Hora Radhošť si svá tajemství stále střeží...