Fotografie a fotoplátna Marka Hlaváče zdobí foyer bruntálského divadla. Návštěvníci tam mají možnost prohlédnout si snímky z Irska, Islandu či Nizozemí.

BRUNTÁL / Fotí od roku 1981, kdy navštěvoval fotokroužek. Pamatuje dobu, kdy snímky vznikaly klasickým mokrým černobílým procesem. V počátcích byl jeho vzorem strýc z Čech, který fotografoval Pentaconem Six, a kronikář z rodného Starého Bohumína. Svými snímky získal Marek Hlaváč, který žije v Bruntále, ocenění ve fotosoutěžích tehdejšího časopisu PhotoLive v kategorii děti a rodina, krajina.

V posledních letech díky cestování navštívil jarní Wales, později pak zimní Island a s přítelkyní Lenkou Nizozemí. Fotky z těchto cest nyní zdobí foyer městského divadla v Bruntále. "Na výstavě je šestačtyřicet fotografií a čtrnáct fotopláten, která jsou i prodejná," uvedl Marek Hlaváč s tím, že fotografickou činnost postupně rozšířil o tvorbu fotopláten, která jsou více podobná samotným obrazům. "Je to věc vkusu každého z nás. Někdo si na zeď pověsí zvětšeninu fotografie a zvýrazní ji paspartou či rámečkem. Nicméně plátna mají výtvarně blíže k obrazům, tedy k jakýmsi konečným dílům fotografů," poznamenal.

Výstava v bruntálském kině předkládá cestovatelský žánr, v němž převažují hlavně krajiny, ale také ženy v krajině nebo v nějaké lokalitě. "Oba dva žánry jsou si hodně podobné. Žena je totiž jako krajina. Kolikrát je tajemná, smutná, zalitá sluncem nebo tonoucí v mlze," nastínil osmačtyřicetiletý rodák ze Starého Bohumína, který má radši venkovskou krajinu než tu, která čeká ve městě. "Díky práci jí často projíždím či procházím a pak se na tato místa mohu vrátit. Je úžasná, ať už na Bruntálsku, či jinde u nás, nebo i v jiných zemích," vyznal se. Marka Hlaváče fotografie provází také v práci, protože pracuje jako kriminalistický technik na Územním odboru Policie ČR v Bruntále, takže dokumentuje často těžké a svízelné lidské osudy, jakými jsou dopravní nehody, náhlá úmrtí, sebevraždy či vraždy.

"Pracovní fotografie jsou každodenní realitou a někdy tou nejtvrdší, jakou může život přinést," upozornil s tím, že když na toto místo nastoupil, jeho bývalý šéf ho varoval, že ho fotografování jako koníček přestane bavit. "Neměl pravdu. Láska k fotografii mi zůstala. Zatímco v práci musím pořizovat snímky, které působí negativně, tak ve volném čase skrz fotografii zobrazuji hlavně všechno krásné kolem sebe," porovnal Hlaváč. Dnes už bruntálský fotograf fotí hlavně digitálně, ovšem občas se ještě vrátí ke kinofilmu. "Vede mě k tomu občasná nostalgie, touha vyzkoušet si to nové v tomto oboru. Připadám si, jako bych navštívil starého kamaráda," vysvětluje. "Černobílé fotografie jsem schopen si zpracovat sám díky zkušenostem. Navíc jsem objevil úžasnou paní poblíž Jiráskova náměstí v Ostravě, která dělá fotografie také klasickým chemickým procesem v barvě."