27.6.2017 - Doktorem jsem chtěl být odmala

Dlouholetý bohumínský lékař Alois Blokša zasvětil medicíně celý svůj život. Říká:

Bohumín - Když v Bohumíně vyslovíte jméno doktor Blokša, všichni, zejména ti starší, vědí, o koho jde. V medicínských kruzích je uznávanou kapacitou, pacientů léčil tisíce. Je i neoficiálním rekordmanem - interní oddělení bohumínské nemocnice vedl coby primář téměř 35 let a i po odchodu do důchodu ještě mnoho let zaskakoval za kolegy v ambulancích. Člověk, který svůj život zasvětil medicíně. V červenci oslaví 100. narozeniny.

Povídali jsme si u něj na pokoji v Domě pro seniory ve Starém Bohumíně, kde se zotavoval po loňském úraze. Na návštěvu byl připraven, čilý a natěšený ochotně odpovídal na otázky. Občas ho doplnila jeho dcera Šárka Andělová. V dotazech týkajících se jeho požehnaného věku byl ale až mrazivě přímý...

- Na úvod se dovolím zeptat, jak se cítíte?

Když jsem tady s vámi, tak dobře.

- A jinak ne?

Alois Blokša: Jak to jen říct... Už tady na tom světě přesluhuju. Dny jsou stále stejné, dívám se na televizi, občas si čtu, ale nejčastěji spím. Šárka Andělová: Ano, tatínek stále čte, podívejte se. Na stolku mu leží zdravotnické časopisy. Alois Blokša: Ale ano, čtu si něco o vnitřním lékařství a ještě nedávno jsem si dělal poznámky. A když se mě ptali, pro koho to dělám, říkám: "Pro sebe!"

- To zní až neuvěřitelně... Promiňte, ale nejste vy workoholik?

Když tomu tak chcete říkat... Nemám co dělat. Byl jsem zvyklý pořád pracovat, vzdělávat se, prostě jít stále s oborem a teď mám příliš mnoho volného času. A to mě nebaví.

- Proč jste se rozhodl stát se lékařem?

Chtěl jsem být doktorem odmala kvůli mamince, která dostávala noční záchvaty. Pamatuji si, že křičela bolestí. Tehdy jsme bydleli ve Štramberku a otec vždycky v noci volal obvodnímu lékaři, ten přijel, dal mamince injekci a jí se ulevilo. A když se to opakovalo, uvědomil jsem si, že člověk může druhému člověku pomoci, a to ve mně vytvořilo zárodek rozhodnutí, že chci studovat medicínu a stát se lékařem.

- Soudě podle data vašeho narození jste musel za války studium přerušit...

Ano. Studoval jsem v Brně do roku 1939, kdy Němci zavřeli vysoké školy. To jsem byl ve čtvrtém ročníku. V mezidobí jsem coby medik pracoval v nemocnici v Ostravě na Fifejdách jako laborant na rentgenu. Ale už během studií jsem chodil na internu na praxi, a tak mě zaměstnali v Masarykově lize proti tuberkulóze. Tam jsem se naučil všechno, co jsem pro tu práci potřeboval. Fakt škola života. Tamní lékaři mi říkali: "Lojzíku, ty to můžeš dělat sám." Poslední roky studia jsem ordinoval v podstatě jako doktor. Promoval jsem v roce 1947.

- A jak jste se dostal do Bohumína?

V roce 1950 mě se přeložili právě z Ostravy. Bylo to doslova z hodiny na hodinu. Zavolala mi paní z kádrového oddělení a řekla: "Soudruhu doktore, od zítřka jste přeložený do Bohumína, kde převezmete interní oddělení." Nešlo z toho vycouvat. Volal jsem svému šéfovi v Ostravě a ten mi řekl, že to je povinnost, že není vyhnutí. Zajímavé na tom je to, že jsem se stal primářem, a přitom nebyl členem KSČ.

- V bohumínské nemocnici jste pracoval téměř 35 let a v roce 1984 odešel do důchodu. Čím jste se zaměstnal v penzi?

Medicínou. Docházel jsem do ambulancí na záskoky v Bohumíně a v Ostravě. Navíc mě můj žák a kamarád přesvědčil, abych mu pomohl zařídit ještě s jedním lékařem v Ostravě ordinaci civilizačních chorob. Tam jsem končil, když mi bylo osmdesát.

- To jste nadobro svlékl lékařský plášť?

Šárka Andělová: To ještě později, asi v pětaosmdesáti. V důchodu tatínek hodně pracoval na chatě. Ale ještě předtím také hrával tenis a sledoval fotbal.

- V takovém případě mi nedá se nezeptat, komu jste fandil?

Baníku, samozřejmě. Jezdíval jsem i s dětmi na zápasy. Dokonce jsem měl permanentku.

- Za pár dní se budou slavit vaše sté narozeniny. Mimochodem, slavíte ve stejný den jako Karel Gott. Prozradily vám děti, co chystají?

(Je v rozpacích a opakuje, že už na tomto světě přesluhuje.) Šárka Andělová: Prozrazovat nic nebudeme. Ale k tomu věku jen dodám, že tatínkova sestra zemřela letos ve 103 letech. Když jsme slavili její stovku, byla mimo a celou oslavu prospala, zatímco tatínek je šikovný a čilý. Vždycky sestře říkal, že do stovky musí vydržet, a když teď před svými narozeninami začal říkat, že už ho to tady na tom světě nebaví, tak jsme mu připomněli, co říkal sestře. A že mu také chystáme oslavu.

---

» Byl jsem zvyklý pracovat a vzdělávat se. Teď mám příliš volného času.

Vizitka MUDr. Alois Blokša (* 1917) pochází ze Štramberka. Uznávaný internista, specialista na léčbu tuberkulózy, diabetolog a kardiolog má dvě děti, tři vnuky, šest pravnuků a jednu prapravnučku. Žena mu zemřela před pěti lety. Dnes žije v domě u dcery Šárky, která je také lékařkou, vnuk je chirurgem ve Znojmě. Syn Radim je inženýr.

Foto: ALOIS BLOKŠA s dcerou Šárkou.
Foto: Region/Tomáš Januszek