Karviná – Významné životní jubileum, a sice 70 let, oslavil v tomto roce Emil Slovák. Jeho současníci jistě vědí, o koho jde. V dobovém tisku se o něm často psalo (Zprávy Karvinska – předchůdce dřívějších Novin Karvinska, kterým se říkalo "Karvinky", nebo Ostravskokarvinský Horník -pozn. red.). Nejen proto, že byl vynikajícím fotbalistou Baníku 1. máj Karviná, ale také pro jeho dobrosrdečnou povahu a oblíbenost v kolektivu. Nejen v tom sportovním, ale také pracovním. Hornické party, ve kterých působil a kterým na Dole 1. máj šéfovali předáci Josef Mohr a František Svaček, trhali rekordy v tehdejším plánování.

PODAL SI RUKU S POSPÍCHALEM

Emil Slovák je rodákem z Heřmanic, brzy však přestoupil do Pudlova, který je dnes součástí Bohumína. "Zažil jsem v týmu legendárního Tomáše Pospíchala," může se Slovák pochlubit známostí s československým reprezentantem a vicemistrem světa z Chile z roku 1962. V tehdejších Heřmanicích kromě něj hrávala i další známá jména regionu – Mikeska, Valošek a další. Po přesunu do Pudlova, kde mimo jiné potkal Panda Jankulovského, otce známého reprezentanta a ikony Baníku Marka, slavil svůj první úspěch, a to vítězství v I. A třídě. "Pro Pudlov to hodně znamenalo, soutěž byla náročná a vybojovat si postup do krajského přeboru stálo velké úsilí. Ještě větší pak udržet se v něm," usmívá se Emil Slovák. Tehdejší útočné trio Pieklo – Slovák – Chrenko dělalo soupeřům řádné problémy. Poté, co Chrenko odešel do ŽD Bohumín, který v té době hrával národní (druhou) ligu, se pověstná trojice rozpadla.

PŘESTUP ZA DESET TISÍC KČS

V devatenácti letech se Slovák oženil a na doporučení trenéra Alexandra Markuska, který si největší jméno udělal coby obránce ligových Vítkovic, odešel do Baníku 1. máj Karviná. "Přestup se upekl za deset tisíc korun československých," porovnává někdejší fotbalista tehdejší a současné přestupní částky. Slovák nikdy nelitoval, neboť v Baníku 1. máj zažil nejlepší léta své kariéry. "Nejdelší a nejhezčí," upřesňuje s úsměvem. "Zpočátku jsem byl náhradník, protože Baník 1. máj měl v té době ve svém středu ohromnou kvalitu. Byli tam Gerhath ze Sparty, Rokoszinyi z VSS Košice, Kormuth z Rudé Hvězdy Cheb, brankář Klíma, který chytal ligu za Vítkovice, či vynikající halv Karel Jünger, někdejší král ligových střelců z Baníku Ostrava. Prostě skvělý mančaft a to si vezměte, že i přesto hrávala Karviná ‚jen‘ divizi, což byla až třetí nejvyšší soutěž," upozorňuje Slovák.

V týmu se postupně vypracoval v oporu mužstva a nakonec v lídra, kapitána a jednoho z nejlepších střelců v celé divizi vůbec. "Ve trojici útočníků jsem hrál toho prostředního, kterému se na Karvinsku říkalo ‚durčok‘. Vždycky, když jsme vyjeli ven, slýchával jsem z obecenstva hlášky typu: To je ten Slovák? Kde? Ten v černé košili, to je on. Tomu přišijte," směje se. Góly dával nejen nohou, ale často také hlavou. "Soupeři mě většinou drželi, škrábali. Ale vždycky jsem si zjednal respekt. V hlavičkových soubojích jsem takovému soupeři nahodil loket, a než se vzpamatoval, vyhrál jsem hlavu a balon skončil v síti," usmívá se Slovák.

KVALITNĚJŠÍ SOUTĚŽE NEŽ DNES?

Připadá mu, že v tehdejších soutěžích bývalého Českoslov venska bylo mnohem náročnější se prosadit, než je tomu v dnešní době. "Jak fyzicky, tak technicky působili i ve třetí, nebo čtvrté soutěži opravdu vyspělí hráči. Chodívali tam z ligových mančaftů a dovolím si tvrdit, že většinu dnešních divizních nebo třetiligových mančaftů bychom přehrávali. Byla to jiná doba, koníčků nebylo tolik, takže pro nás kromě práce neexistovalo nic jiného než fotbal a sport obecně. Když jsme se s Pudlovem dostali do krajského přeboru a hráli tam, tak jsme si toho nesmírně vážili, protože ta soutěž byla obrovsky našlapaná. Dělali jsme to s láskou, dneska k tomu většina hráčů přistupuje hlavně pro peníze, a to i v nižších soutěžích," myslí si Emil Slovák. Srdcaři působili i v tehdejším Baníku 1. máj. Hrálo se za každého počasí, ať pršelo nebo sněžilo. Antukový povrch a později škvára snesly všechno. "Chodilo na nás pět šest stovek diváků, tehdy se ještě hrávalo na starém hřišti za ubytovnou učiliště. Až později se položily pásy travnatého hřiště z Petrovic," přibližuje.

Když do klubu přišel, hrávala se v Karviné divize, kterou ve vyšší soutěž nepřetavili ani známí trenéři Křižák či Klyszcz. "Několik let se hrálo o postup, žel bohu se nám to nikdy nepodařilo dotáhnout do konce, přestože fotbalově jsme na to měli. I podmínky jsme na tu dobu měli nadstandardní. Polští členové výboru nám dělali, co nám na očích viděli," vypráví Slovák. V té době měli vytvořeny nadstandardní podmínky i házenkáři. "S nimi jsme se znali velmi dobře, vždyť někteří se dostali i do reprezentace," připomíná Emil Slovák. "Chodívali jsme se na ně dívat a fandit. Někteří házenkáři nám to opláceli. Pamatuji si z té doby třeba na Honzu Truhláře (současný předseda karvinské házené-pozn. red.), poctivého kluka, který na place nikdy nic nevypustil. Nedávno jsme se na nějakém koncertě dokonce potkali s Jardou Hudečkem, další osobností karvinské házené," dodává.

VEPŘEDU NA HŘIŠTI I V DOLE

Mimochodem – fotbalisté tehdejší tělovýchovné jednoty chodili pracovat na šachtu, nejlepší hráče nevyjímaje. "Na šachtě jsme pracovali od šesti do jedenácti. I na to vzpomínám rád," ujišťuje Slovák. Nejspíš proto, že i v dole se postupně vypracoval. "Začal jsem klasicky u lopaty, ale pak jsem postupoval, dělal různé zlepšováky. Dostal jsem se do pozice důvěrníka úseku. Měl jsem i štěstí, protože náš vedoucí byl fotbalový fanda, tak jsme si hned padli do oka. Kolektiv byl ale výborný, na ně jsem měl štěstí. Rozuměl jsem si s lidmi kolem fotbalu i na šachtě," vzpomíná Slovák. V dole poznal spoustu kamarádů. "Někteří byli neskuteční dříči, kteří za půl směny vykonali práci na celý den. Jednou si jdu takhle zkontrolovat, jak daleko se pokročilo ve štole, sjedu dolů a nikde ani noha. Všude zhasnuto. Tak se divím, co se děje. A kluci už byli pryč. Udělali dobrých šest metrů!" uznává s obdivem.

Nakonec z pana Slováka vylezlo, že znal i tátu autora těchto řádek. "Dělal taky na Barboře, že? Takový menší, svalnatý? Jo, jo, Láďa Ruščin, už si ho vybavuji. Taky předáka Szamaranského. Oni horníci drželi hodně při sobě, takže když jsme se potkali na šachtě, kde se jeden bez druhého neobešel, tak jsme se pak setkávali i při různých akcích, nejen těch sportovních. Posedělo se na plese, něco jsme vypili. Z šachty ostatně znám právě i Jardu Hudečka a Honzu Truhláře z házené," přitaká Slovák. Ještě pořád má mezi bývalými horníky několik kamarádů. "Bohužel je jich čím dál méně," mračí se.

KARVINÉ LIGU PŘEJE

I coby čerstvý sedmdesátník karvinský fotbal bedlivě sleduje. "To víte, že ano, je to moje srdeční záležitost," ujišťuje. Zdraví už mu bohužel nedovoluje jezdit pravidelně na ligu. "Ale jsem rád, že se tam Karviná zase dostala, a těším se na její derby s Baníkem," zakončil Emil Slovák.

Foto: