Petřkovice OE Dvacet tři, dvacet pět a třicet jedna. Toto nejsou čísla ze včerejší sportky, ale divizní gólové účty útočníka Radovana Lokši v Novém Jičíně v posledních třech sezonách. Dohromady úctyhodných 79 branek. Není divu, že osmadvacetiletého kanonýra v létě oslovily třetiligové Petřkovice, které řešily palčivý jarní problém OE slabou produktivitu. "Vím, že se ode mě očekávají góly. Chci dokázat, že i ve vyšší soutěži budu platný," pronesla největší z osmi letních posil Odry.

Jste tedy připraven převzít tuto klíčovou úlohu v týmu?

Samozřejmě vím o tom, v jaké pozici jsem tady přišel. Na druhé straně musím říct, že útočníci obecně to mají těžké. Někdy vám tam spadne všechno, do čeho kopnete, a jindy naopak nic. To se mi třeba stalo v poháru v Bohumíně, kdy mě Kuba Švrčina dvakrát vychytal. Věřím však, že pro tým i klub budu přínosem.

Hrálo roli, že pod Landekem působí i záložník Radim Baranek, s nímž vám to dříve klapalo v Kravařích?

To byla jedna z mých prvních otázek, když jsem tady šel, zda v Petřkovicích bude i Bary. V Kravařích mi vytvářel mnoho šancí a je to výborný hráč, který má fotbalové vidění, ví, kdy má dát finální přihrávku, takže jsem rád, že spolu budeme na hřišti opět moci spolupracovat. Ale nejen s ním.

V minulosti vás několikrát do svých řad lákaly také vaše mateřské Vítkovice, ovšem pokaždé jste odmítl. Proč?

To je trošku těžká otázka. (smích) Ve Vítkovicích jsem vyrůstal, hrál celý život, vždy jsem je podporoval a podporovat budu. Ale nikdy mi nenastavily a nevytvořily takové podmínky, aby to pro mě bylo lákavé. Přece jenom už mám práci a musel bych jí nechat, abych se mohl profesionálně věnovat fotbalu. Za daných podmínek to ale nešlo, proto jsem zůstal v Novém Jičíně. I teď v létě nějaký zájem byl, ale nešlo o žádnou konkrétní nabídku. Pak se ozvaly Petřkovice OE a za tuto možnost jsem rád.

Máte ještě ambice a chuš se dostat do profesionálního fotbalu, nebo na tuto metu už nemyslíte?

Už jen to, že jsem přestoupil do Petřkovic, znamená, že ambice mám. Předchozí tři roky jsem byl v Jičíně, kde nebyl jediný problém, byl jsem spokojený, ale důvod, proč jsem šel pryč, byl právě ten, že chci sám sobě i ostatním dokázat, že i ve vyšší soutěži budu platný. Na to se teď soustředím. A jestli si toho potom někdo seshora všimne, už uvidíme.

Zajímavé je, že nosíte na dresu číslo jedenáct, které v předchozích letech patřilo záložníku Marku Neumannovi.

(pousměje se) Za to mu musím poděkovat, protože jedenáctku jsem měl odmalička v každém týmu. I když jsem přišel do mužů, aš už to byla Opava, Vítkovice, Kravaře, Jičín- prostě kdekoliv. Navíc jsem se 11. dubna narodil, takže si myslím, že jedenáctky jsou mi celý život souzené a mám je všude. Věřím, že mi to přináší štěstí, tak jsem poprosil i Marka, jestli mi ji nechá. Nakonec jsme se nějak domluvili.