29.8.2017 - Rodáci, které zná republika i svět

Někteří jsou známí "jen" v rámci Česka a Slovenska, jiní však ohromili celý svět. Z hornického kraje pocházejí umělci, sportovci a vědci, kteří už mají své pevné místo ve světových encyklopediích. Často opustili rodný kraj už v raném věku, šli za vzděláním, příležitostí, láskou či prací. Kde mají kořeny, však nikdy nezapomněli. Škoda jen, že někdy jejich rodná města zapomínají na ně. Jeden příklad za všechny je jedna z nejslavnějších postav světové atletiky, karvinská rodačka Dana Zátopková, která nemá v Karviné ani pamětní desku. Udělení čestného občanství bylo místním komunistům trnem v oku i na počátku druhého tisíciletí...

Dana Zátopková
(19. 9. 1922) Karviná – Kdo by neznal jednu z nejslavnějších českých atletek, několikanásobnou držitelku zlatých medailí. Málokdo ale ví, že Dana, rozená Ingrová, se narodila na místním zámku – v jeho levém křídle. Zažila také návštěvu T. G. Masaryka v roce 1930 ve Fryštátu. Jejího otce-vojáka během druhé světové války zatkli a odvedli do koncentračního tábora. Dvakrát také pokoušela štěstí – jednou, když také během války převážela náboje do kulometu a týden nato dvě pistole. S atletikou začala až na gymnáziu v Uherském Hradišti. V roce 1949 se stala v dresu týmu Slovácká Slavie mistryní Československa v házené žen. Od házené přešla k oštěpu, na svých prvních olympijských hrách v Londýně roku 1948 se umístila sedmá. Po olympiádě se seznámila se svým budoucím manželem Emilem Zátopkem, jedním z nejslavnějších světových atletů. Dana Zátopková je i ve svých pětadevadesáti letech stále aktivní v českém olympijském hnutí. (par)

František Vláčil
(19. 2. 1924 – 28. 1. 1999) Český Těšín – Český malíř, grafik, filmový scenárista a režisér František Vláčil se narodil v roce 1924 v Českém Těšíně. Ihned po druhé světové válce začal studovat na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně estetiku a dějiny umění. Již v této době se stal film v popředí jeho zájmu. Uplatnění našel v brněnském trikovém studiu dokumentárních filmů, později ve filmovém studiu Československého armádního filmu, kde točil různé instruktážní a propagandistické filmy. Na Barrandově debutoval až v roce 1960 snímkem Holubice, čímž se zařadil mezi nejpozoruhodnější tvůrce takzvané československé nové vlny 60. let 20. století. Jeho filmy Markéta Lazarová, v níž hlavní roli Markéty ztvárnila tehdy mladičká slovenská herečka Magda Vášáryová, a Údolí včel jsou dodnes filmovými odborníky považovány za vrcholná díla české kinematografie. V roce 1993 obdržel ocenění Český lev za celoživotní umělecký přínos českému filmu. Zemřel v roce 1999 v Praze. Jeho život a dílo připomíná pamětní deska odhalená 27. ledna 2015 na domě v Čínské ulici v Praze 6, kde Vláčil žil. (jp)

Bronislav Poloczek
(7. 8. 1939 – 16. 3. 2012) Horní Suchá – Český divadelní a filmový herec polské národnosti Bronislav Poloczek se narodil jen pár dní před začátkem druhé světové války v Horní Suché. Svou divadelní dráhu zahájil v roce 1956 v Těšínském divadle. Poté studoval v Brně na Janáčkově akademii múzických umění. V dalších letech působil v Brně, Mladé Boleslavi a Pardubicích. Od roku 1988 byl členem souboru činohry Národního divadla v Praze, kde ztvárnil na čtyři desítky rolí. Je znám také z filmového plátna a televizní obrazovky. Proslavil se zejména v roli kapitána Ořecha v Černých baronech. Dále například hrál ve filmech, Kalamita, Bastardi nebo v televizních seriálech Hospoda, Život na zámku a Ulice. Své rodiště naposledy navštívil v roce 2005 u příležitosti výročí 700 let Horní Suché. Zemřel po dlouhé a těžké nemoci 16. března 2012 ve Vinohradské nemocnici v Praze. V Horní Suché po něm byla v srpnu 2012 pojmenována ulice a 3. prosince v Dělnickém domě odhalena busta. (jp)

Bohumil Kulínský
starší (25. 8. 1910 -– 11. 4. 1988) Petřvald – Zasloužilý umělec a jeden z nejvýznamnějších sbormistrů, zakladatel dětského sboru Bambini di Praga se narodil v roce 1910 v Petřvaldu. V roce 1956 mu bylo uděleno vyznamenání za zásluhy o výstavbu. Mi- mo jiné vytvořil i vlastní intonační metodu, která umožňuje osvojení si i notově těžších listů. Jeho životní cesta za hudbou byla nicméně složitější. Vyrůstal v chudé rodině, byl druhý nejstarší z šesti sourozenců. Již jako 14letý mladík pracoval, nejprve jako horník, dále jako pomocník důlního měřiče a strojvedoucí na Dole Pokrok. Od dětství se ale učil hraní na housle a violoncello. Během studií si přivydělával jako hudební doprovod němých filmů, ale také jako soukromý učitel. V roce 1978 si nechal patentovat přístroj zvaný visotón, který byl a dodnes je klíčový pro výzkum "nemuzikálního sluchu". Bambini di Praga založil v roce 1973 a svými znalostmi z nich udělal mistry ve sborovém zpěvu. (par)

Marie Glázrová
(11. 7. 1911 – 19. 2. 2000) Horní Suchá – Česká herečka Marie Glázrová, vlastním jménem Glaserová, se narodila v Horní Suché v rodině venkovského lékaře a nadšeného ochotnického herce. Studovala herectví u Izy Grégrové, následně na dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze. Po dokončení školy nastoupila v roce 1931 na jeden rok do plzeňského divadla. V letech 1932 až 1937 hrála v Divadle na Vinohradech. Od roku 1939 byla stálým hostem a o rok později členkou činohry Národního divadla v Praze. Kultivovaný hlasový projev Marie Glázrové našel uplatnění především v melodramatu Námluvy Pelopovy, které se v letech 1950 až 1956 dočkalo více než stovky repríz. Její poslední divadelní rolí byla Adelaida Molnárová v Kočičí hře. Kromě divadelní činnosti sklidila úspěchy ve filmech a v rozhlase, především v oboru umělecké recitace. Byla provdaná za operního herce a sólistu opery Národního divadla Eduarda Hakena. U příležitosti svých padesátin obdržela titul zasloužilý umělec. Zemřela v roce 2000 v Praze. (jp)

Tomáš Pospíchal
(26. 6. 1936 – 21. 10. 2003) Bohumín – Fotbalový internacionál a legendární trenér Tomáš Pospíchal se narodil v bohumínské části Pudlov. Vojenská léta strávil v dresu Tankisty Praha a Dukly Pardubice. Od roku 1957 si na sedm let oblékl dres Baníku Ostrava. Pak přestoupil do pražské Sparty, se kterou získal dva mistrovské tituly. Profesionální kariéru ukončil v roce 1971 ve francouzském FC Rouen, kde působil tři roky. Další ligovou trofej do své sbírky přidal jako kouč pražských Bohemians, s nimiž je spojeno jeho nejúspěšnější trenérské angažmá. Pospíchal se zapsal do paměti fanoušků především přihrávkou Josefu Masopustovi na jediný gól československého týmu ve finále světového šampionátu v Chile 1962 proti Brazílii a také pověstným výrokem, že fotbal nemá logiku. V roce 1996 dostal šestadvacetinásobný reprezentant za dlouholetý přínos českému fotbalu Cenu Václava Jíry. Už od počátku trenérské praxe měl Pospíchal problémy se srdcem. V roce 1990 podstoupil jeho transplantaci. Na problémy se srdíčkem také v roce 2003 v Praze zemřel. (jp)

Adéla Kawka
(12. 11. 1977) Karviná – Tato mladá australská astronomka s českými kořeny se může pyšnit jedním důležitým objevem a jedním prvenstvím. Původně rodačka z Karviné, která se svými rodiči v roce 1986 opustila Československo a emigrovala do Austrálie, v Perthu vystudovala fyziku a získala doktorát. Po návratu do Čech v roce 2004 začala pracovat pro Akademii věd České republiky, přesněji v Astronomickém ústavu v Ondřejově. V roce 2009 se jí a jejímu kolegovi podařil uskutečnit jeden významný objev. Objevili jednu z nejrychlejších a nejstarších hvězd v naší galaxii, bílého trpaslíka o extrémně nízké hmotnosti. Její úspěch zde ale nekončí. V tomtéž roce obdržela prémii Jana Friče od Astronomického ústavu AV ČR jako vůbec první v historii tohoto ústavu. (par)

Otokar Balcy
(28. 11. 1924 – 11. 12. 2012) Orlová – Muž, jehož jméno mnoho lidí nezná, ale jeho práci ano. Jeho profese je pevně spjata s mnoha večerníčky a animovanými filmy. Otokar Balcy se narodil v Orlové, v 60. letech se jako zvukař stal součástí Studia kreslených filmů v BielskuBiałej. To vytvářelo nejznámější animované snímky, které jsou dnes považovány za klasiku. Jako mistr zvuku se podílel na ozvučení polských kreslených večerníčků, které zná i český divák. K jeho nejznámějším dílům patří Bolek a Lolek, animovaný seriál o strakatém psu Reksíkovi, Únos profesora Hubky či Slavný lovec Pampalini. Jako zvukař pracoval i na filmech, tím nejpopulárnějším je nejspíše Velké putování Bolka a Lolka. Poslední projekt, na kterém pracoval, je kreslený film Ergo Sum z roku 2004. Jeho koníčkem a vášní byly historická auta. Dokonce s těmito dobovými vozy závodil. (hh)

Bohdan Warchal
(27. 1. 1930 – 30. 12. 2000) Orlová – Polák, narozený v Orlové, který prožil většinu života na Slovensku. Otec mu zemřel v šesti letech, s matkou neměli moc peněz na živobytí. Kvůli své národnosti byl ve 14 letech během války odvelen do koksovny s ruskými zajatci. V roce 1957 se odstěhoval na Slovensko. Jeho osobní důraz detaily a preciznost stojí také nejspíše za jeho největším úspěchem. O tři roky později totiž založil jeden z nejslavnějších klasických orchestrů na Slovensku. Téměř 40 let působil jako vedoucí a dirigent Slovenského komorního orchestru v Bratislavě, který je jedním z nejoblíbenějších souborů v oblasti klasické hudby jak na domácí půdě, tak i po celém světě. Jako sólista poté nahrál mnoho skladeb pro Československý rozhlas a spolupracoval i s Československou televizí. (hh)