Město Bohumín

3.10.2017 - Změnil práci, založil rodinu a teď věří ve Slovanu v postup. "Fotbal si ale už především užívám," říká záložník Ciesarik

Zdroj: Moravskoslezský deník
Ročník a číslo: 229
Strana: 20
Autor: David Hekele

Ostrava – "Kdy jindy, když ne letos?" Tento komentář zaslechnete z úst fanoušků fotbalistů Slovanu Ostrava, když se baví o tom, zda tradiční a nejstarší klub ve městě vyhraje městský přebor, a prolomí tak brány krajských soutěží. Pomoci by měl k tomu i Lukáš Ciesarik. Třicetiletý ofenzivní záložník se zkušenostmi z krajského přeboru přišel před rokem, kdy na sílu opustil Dolní Lutyni. "Nechci to nějak rozmazávat, ale i když bylo vše dohodnuto, neměli v úmyslu mě pustit a požadovali za mě směšně vysoké peníze," vzpomíná. "Naštěstí jsem se ale domluvil s jedním člověkem z vedení a ten mě v systému odklikl zhruba hodinu před koncem přestupního termínu. Bylo to trochu jak ve velkoklubech," dodává s úsměvem Ciesarik.

Ještě předtím začal pracovat v zahraničí, a Slovan tak byl jasnou volbou. "Kluky z vedení znám, bydlím v Ostravě, je tu dobrá parta, takže jsem neváhal," popisuje bývalý fotbalista Bohumína. I když na jaře posun do kraje nevyšel, radost mu přináší zatím podzim. Úvodních pět utkání Slovan vyhrál, byť s Michálkovicemi i na Hlubině musel v přestřelkách odvracet dvoubrankovou ztrátu. "V minulé sezoně jsme neuhráli body s mančafty z vrchu, nám navíc chyběla v týmu konkurence. Myslím, že letos je to lepší. Máme širší kádr, a i na lávce jsou hráči, kteří dokážou rozhodnout zápas," vysvětluje, proč by to tentokrát mohlo klapnout. Myšlenky o postupu ale detailně rozvíjet nechce. Vždyť i on sám na první teprve čeká. "Proto doufám, že se mi aspoň jednou podaří," směje se.

"Hrajeme skoro poslední soutěž a fotbal tady není takový jako v krajském přeboru, ale ve Slovanu to vedou dobře. Hráči chtějí a máme kvalitu, mládí i zkušenost. Jen musíme zapracovat na hře a v obraně, protože moc inkasujeme. Když se pak přidá i štěstíčko, může to vyjít,"
neztrácí víru Ciesarik.Dnes si především cení, že se mu vyhýbají zranění, zároveň i jeho životní priority se už pohybují jinde než ve světě fotbalu. Nedávno se jemu a přítelkyni Ditě narodil syn Lukáš. "To je radost, která každému člověku dodá impulz do života. Také to znamená, že musím koukat i na zadní vrátka, už mi není dvacet. Proto jsem rád, že si mohu jít zahrát, zakopat, potom si dát pivečko, párek, fotbalem se bavit a užívat si ho," říká s tím, že další krok – svatba – na sebe nenechá dlouho čekat. "Určitě bude, to je jasné," slibuje s lišáckým úsměvem Lukáš Ciesarik.



    Městský úřad