Město Bohumín

21.11.2017 - Kněhyňská jeskyně může pokračovat ještě hlouběji

Zdroj: Mladá fronta Dnes
Ročník a číslo: 269
Strana: 16
Autor: Jan Smekal

Rozhovor s Petrem Piechowiczem nejen o speleologii a beskydských jeskyních

Už jako malý kluk Petr Piechowicz společně se svým bratrancem prolézal staré bunkry a vodárny v okolí Bohumína. "Radim pak objevil speleologický klub Orkus, do kterého jsme se přihlásili," popisuje Piechowicz, který se dnes účastní různých průzkumů především v Beskydech, kde se nachází spousta jeskyní, o nichž lidé nemají ponětí.

- Jaké byly vaše začátky?

Se členy oddílu Orkus jsme navštěvovali jeskyně v Beskydech i v Jeseníkách. Od velikých a poměrně známých až po ty nejmenší, o kterých ví jen ti, kdo je hledají a mapují.

- Které patří k těm nejznámějším?

Nejznámější je beskydská Kněhyňská jeskyně, která je vertikálně nejhlubší. Má 57 metrů, přitom kluci teď při průzkumu zjistili, že ještě může pokračovat hlouběji. Na Pustevnách je jeskyně Cyrilka, kolem které se šířilo nejvíce bájí, že se tam ukrývá nějaký poklad a podzemní řeka, což neplatí. U Lysé hory se zase mluvilo o pokladu, který schoval loupežník Ondráš.

- Jsou mezi jeskyněmi velké rozdíly?

Každá z nich je úplně jiná. Kupříkladu Kněhyňská je zajímavá svou velikostí, vždy mě bavila svým prostorem. Oproti tomu třeba Cyrilka na Pustevnách je hluboká maximálně šest metrů a vede prakticky rovnoběžně s povrchem země.

- Je mezi nimi taková, kterou jste si obzvlášť oblíbil?

Nechci žádnou vyzdvihovat, protože všechny jsou krásné, ale každá něčím jiným. Musím ovšem přiznat, že nádherný zážitek jsem prožil před dvěma lety v Cyrilce. Našel jsem tady obrovskou kolonii vrápence malého, což je ohrožený druh netopýra. Tento objev dokazuje i to, že se zlepšilo ovzduší, protože vrápenci jsou na něj hákliví. Před rokem jsem je byl fotit a bylo to nádherné. Vidět takovou hromadu netopýrů pohromadě je skvělý zážitek.

- Teď jste řekl něco, co může přilákat spoustu zvědavců. Do takového místa se ale nemůže vydat každý...

Rozhodně bych to nedoporučoval bez někoho, kdo se v podzemí opravdu vyzná. Lidé většinou znají jeskyně v Moravském krasu, kde se pohybují po chodnících, ale tady je to úplně něco jiného. Musíte myslet na to, že se neustále plazíte po břiše. Některé skuliny jsou tak úzké, že je tam místo tak akorát na hrudník. Navíc člověk je poměrně rychle od bláta a promočený.

- Jak se dají omezit rizika?

Především by se nikdo neměl vydat do jeskyně sám, ale minimálně ve dvou nebo i ve více lidech. Důležité je, aby u toho pokaždé byl někdo, kdo se tam vyzná. Kupříkladu Cyrilku mám sice prolezenou už tak, že ji dobře znám, ale dnes už bych se do některých jejích míst asi bál. Navíc musíte myslet na to, že pokud se v jeskyni nevyznáte a ztratíte se, jen těžko si přivoláte pomoc. Není tam totiž žádný signál, takže mobil máte v tu chvíli k ničemu. Vstupy do jeskyní jsou navíc úzké.

- Je složité je v terénu najít?

Nejsnadněji se dají objevit v zimě, protože v tomto období mají teplejší vzduch a hýbou se. Vzduch sálá ven, a když jde člověk v lese, může tak objevit malinkou skulinku. Takto byly objeveny všechny jeskyně. Na druhou stranu je třeba říct, že na zimu se jeskyně schválně uzavírají, aby do nich lidé nemohli.

- Proč?

V tomto období většinou probíhá výzkum netopýrů, jeskyně jsou totiž jejich zimovištěm. Netopýři jsou velmi citliví na změnu teplot a pohyb lidí. Když hibernují, tak snižují svou tělesnou teplotu. Během zimy se několikrát vzbudí, aby třeba přeletěli na jiné místo, ale mají to naplánované tak, aby přežili do jara. Každé probuzení je stojí ohromnou energii. Když je vzbudíme, může to pro ně být smrtelné. Proto jsme na to už mnohokrát upozorňovali, aby lidé zákazy respektovali.

- Dostal jste se někdy do situace, kdy jste měl strach?

Člověk se musí bát pořád. Kdyby se nebál, tak je mrtvý. Vždy, když se prolézají těžké trhliny, musí to být se strachem, bez toho by to nešlo.

- Mnoho jeskyní v Beskydech znáte poměrně dobře. Poznal jste i některé v cizině?

Podíleli jsme se například na výzkumu jeskyní na Krymu. Jsou tam vzácné prvky krápníků. Teď se pokoušejí o to, aby byly zapsány mezi památky UNESCO.



    Městský úřad