Ministerstvo financí zaspalo při odstraňování ekologických škod, které už mohly být dávno odstraněné, konstatoval ve svém kontrolním nálezu Nejvyšší kontrolní úřad. Ministerstvo se brání: může za to megatendr, navíc zakázky znovu rozjelo v roce 2015, což se brzy projeví na zvýšených útratách. "Systém likvidace starých ekologických zátěží je pomalý a málo účinný," uvedl ve své kontrolní zprávě Nejvyšší kontrolní úřad na adresu ministerstva financí. To viní z prodlení své předchůdce, kteří připravovali velký ekologický tendr. "Je pravda, že zhruba třetina z nedokončených sanací dosud nezačala, ale projekt nebo analýza rizik už u většiny probíhá," uvedlo ministerstvo.

Od devadesátých let před sebou stát tlačí závazek vyčistit ekologické škody po bývalých státních podnicích a garantuje úhradu až do výše 175,7 miliardy korun. Jde o sanaci zemin, kalů, podzemní vody, skládek a podobně. Týká se to podniků, které byly v devadesátých letech privatizované a jejichž noví majitelé uzavřeli se státem smlouvu o sanaci na státní náklady. Z dosavadního průběhu se ukazuje, že finální částka, kterou stát zaplatí za uklizení nepořádku po někdejších státních podnicích, by měla být výrazně nižší. U dosud ukončených smluv se podařilo ušetřit 30 až 85 procent oproti původně odhadované ceně.

Zrušený ekotendr
V roce 2008 se stát pokusil vysoutěžit likvidaci všech starých ekologických škod z privatizace jako celek – v té době garantoval vlastníkům znečištěných území a areálů uhradit až 115 miliard korun. Ministerstvo životního prostředí tehdy odhadlo, že by se megazakázka dala vysoutěžit za 30 až 35 miliard korun. Nicméně nejlevnější nabídka, kterou zájemce podal, byla 57 miliard korun. V nejistotě, zda to není moc, a po právních peripetiích se rozhodla vláda v roce 2011 zakázku zrušit. Víc jak tři roky trvající soutěž přibrzdila samotné sanace – v té době se sanovaly jen věci v krajně naléhavém stavu, aby se kontaminace nešířila dál. NKÚ nejvíc kritizoval OKK Koksovny, kde se status quo udržuje už dvacet let a definitivní sanace stále nezačala. "U dvou nejnákladnějších lokalit – Koksovny Jan Šverma v Ostravě a areálu bývalé Avie v Praze Letňanech – zahájí ministerstvo financí zadávací řízení na definitivní sanaci v roce 2018," reagovalo na kritiku NKÚ ministerstvo.

Po zrušení megatendru se ale další tři roky stále nic nedělo. Nebylo dost peněz na privatizačním účtu. Sanace se totiž hradí z peněz utržených z privatizace státního majetku. Ty už se ale vyčerpaly, prakticky jediným významným zdrojem zůstávají dividendy z ČEZ. Ministerstvo financí teď slibuje, že od příštího roku najde každoročně na sanace 4,5 miliardy korun. To je výrazně víc, než se za sanace utratilo například loni – pouhých 700 milionů korun. V roce 2015 bylo zadávání zakázek opět naplno zahájeno. Probíhá to tak, že ministerstvo životního prostředí vybere ze své databáze ekologických škod priority a ministerstvo financí je schválí. Aktuálně je v systému evidence kontaminovaných míst celkem 114 lokalit s nejvyšším stupněm ohrožení A3, které si zaslouží prioritu. Jsou mezi nimi i ty, které se privatizace přímo netýkají a financují se přímo ze státního rozpočtu – jako následky po těžbě uranu nebo Laguny Ostramo.

Vzhledem k tomu, že z kapacitních důvodů nestihnou ministerstva vysoutěžit v otevřeném výběrovém řízení víc než deset ekologických zakázek ročně, bude čištění trvat ještě dlouhá léta. "Větší akcí pro příští rok budou aglomerace Vítkovice, distribuční sklad Bohumín a likvidace v souvislosti se skládkou Skatulův hliník na okraji Frýdku-Místku," vyjmenovává Filip Běhal, mluvčí ministerstva financí. Například v Bohumíně jde o bývalý sklad pohonných hmot, který je od roku 1977 mimo provoz a území nyní patří společnosti Benzina. Ministerstvo financí dlouhodobě zdůrazňuje, že se mu daří zakázky soutěžit levně. To nemusí trvat věčně – sanační firmy za sedm let, kdy se prakticky nic nezadávalo, vyhladověly a stlačily ceny, aby zakázky dostaly právě ony. To s rozjetými sanacemi už nemusí platit.