PODTRŽENO

Mnoho z nás je vůbec nerozlišuje. Spojovník je kratší (-), používá se většinou mezi částmi slov a nikdy nemá mezeru z obou stran; ocitne-li se na konci řádku, opakuje se na začátku dalšího. Delší pomlčka (–) stává mezi slovy, někdy s mezerami, někdy bez; ocitne-li se na konci řádku, na dalším se neopakuje.

Spojovníkem dělíme slova na konci řádků, vypouštíme část slova (čtyř- a pětihvězdičkové hotely), užíváme ho ve složeninách, jejichž složky jsou na stejné úrovni (Rakousko-Uhersko, literárně-hudební, ping-pong, kuchař-číšník), i ve výrazech jako C-vitamin. Píše se ve spojce -li (bude-li pršet; dva, ne-li tři; není-liž pravda), ne však ve výrazech čili, jestli, neboli, zdali ani v ustrnulém neřkuli.

Mezi pomlčky vkládáme ve větě vsuvku: Je to – jak říká teta – výtečné. Pomlčka udává rozmezí (od X do Y), trasu (z X do Y), píše se také mezi soupeři různých zápasů. Těsně přiléhá ke spojovaným výrazům, pokud některý z nich není víceslovný. Je-li, klademe kolem ní z obou stran mezery: 9–17 hod., 3. dubna – 5. srpna (víceslovné), vlak na trase Praha–Bohumín, utkání Brno–Olomouc, Chelsea – Manchester United (víceslovné).
Nově se používá i pro označení dvojic: Suchý–Molavcová.