3.1.2018 - 70 let od vraždy Mareše a Dleska

Pamětní deska vedle vchodu do Obecního úřadu ve Třech Sekerách nás vrací o sedmdesát let zpět, kdy se Tři Sekery po odsunu německého obyvatelstva zalidňovaly.

Bylo tu již 800 nových osídlenců. V obci měla sídlo i Finanční stráž a její služba v letech 1945-1947 nebyla lehká. Přes hranice prchaly z různých důvodů všelijaké živly. Na případ vzpomínal pan Václav Nový, který patřil tehdy ke třicetičlenné četě SNB, převelené do Tří Seker v roce 1947. Četa byla ubytována v bývalé tělocvičně, naproti pracovně Finanční stráže v budově dnešního obecního úřadu.

Dva členové Finanční stráže, vrchní respicient (není hodnost, ale služební titul) Mareš a respicient Dlesk, ozbrojeni puškami, 31. prosince, o silvestru 1947 na pochůzce zadrželi poblíž Krásného tři mladíky na lyžích. Bylo jim divné, proč se právě na silvestra vydali na lyže. Předběžně je prohledali v Krásném pod světlem domu, jestli nemají zbraně, přivedli je do kanceláře Finanční stráže do Tří Seker a začali s výslechem. Vládla silvestrovská nálada, obec slavila konec roku. Finančník Dlesk se posadil za stůl, Mareš si opřel pušku a začal kluky prohledávat, protože bylo podivné, že se právě dnes toulají krajinou. Nejprve vzal oba mladší a nic nenašel. Když došla řada na třetího (později se zjistilo, že to byl nacista Werner Milián, narozený 24. srpna v Ratiboři ve Slezsku, který před svým útěkem bydlel v Rýmařově), ten bleskurychle vytáhl vlastní pistoli a mířenou ranou do hlavy střelil sedícího Dleska za stolem.

Dlesk byl okamžitě mrtev. Mareš sáhl po pušce, ale vrah se obrátil k němu a střelil ho do lokte. Mareš vyběhl ven, aby zavolal pomoc u naproti bydlící čety SNB. Oba kluci zalezli ve strachu pod stůl, na kterém ležel s prostřelenou hlavou mrtvý Dlesk. Třetí mladík vzal rychle pušku, vyběhl za Marešem a chladnokrevně ho střelil do zad. Mareš padl, vrah ho překročil, dal se do běhu a zmizel.

V četě SNB slyšeli střelbu, vyběhli ven, zda jde opravdu jen o silvestrovské střílení, a v temnu spatřili na zemi ležet finančníka.
Zprvu mysleli, že je opilý, ale když přišli blíže, slyšeli chroptění a brzy nato i Mareš skonal.

Vtrhli do kanceláře, vytáhli oba kluky zpod stolu a rychle vyslechli, co se tu přihodilo. Bylo jasné, že pachatel bude utíkat přes hranice. A skutečně. Vrah byl už pryč. Běžel a potkal paní Netrhovou. Ptal se, kudy se dostane do Mariánek.
Mimořádná silvestrovská atmosféra vrahovi přála.

Druzí finančníci-hudebníci, s nimiž si Mareš s Dleskem vyměnili službu, hráli v Hleďsebi na Lapane a nic nevěděli.
Bylo rozhodnuto okamžitě rozvinout četu směrem na Mariánské Lázně. Byl tu také psovod se psem a ten chytil stopu v zahradě u stříbrných smrků. Zde vrah nějakou chvíli stál a odtud se vydal na Malé Krásné a Kamenec. Pes šel po stopě a odvedl pronásledovatele až ke kříži na rozcestí k Jedlové. Zde byla opřena puška. Vrah si asi myslel, že je to hraniční kámen, odložil pušku a pokračoval směrem ke skutečné hranici, kde před jejím překročením odhodil pistoli s několika náboji. Došel až do Mähringu, ale když byla později německá strana žádána, aby pomohla chytit vraha a vrátit ho do Čech, byla česká žádost odmítnuta. Oba dva finančníci byli mrtví. Výslech dvou mladíků (Hugo Ševčík, nar. 11. 9. 1929, a Florián Bartečka, nar. 24. 3. 1929, oba narozeni v Bohumíně, tkalcovští učni z Bohumína, koncem války v Hitlerjugend) upřesnil, co se tu přesně odehrálo. Motiv přechodu hranic neznáme. Bylo to ještě před únorem 1948 a útěk zřejmě nebyl motivován politicky. Třetí ze skupiny Werner Milián byl starší, asi 23 let, a byl koncem války vojákem německé armády. To by ukazovalo jak na motiv útěku, ke kterému si vzal naivní mladíky, tak na jeho profesionální střelbu. Objevují se však i další úvahy, že doklady byly falešné a skutečným vrahem byl jakýsi Roman Skop.

Pohřeb zavražděných se konal 5. ledna 1948 za účasti zástupců min. národní obrany, čs. armády, min. financí, okresní celní správy, zástupců ozbrojených sborů, Finanční stráže a velkého počtu občanů. Rakve s oběťmi byly vyneseny z budovy Finanční stráže a v průvodu neseny za hranice obce. Zde byly naloženy do aut a odvezeny do Plzně (V. Mareš) a Protivína (J. Dlesk). Teprve později byla urna s Václavem Marešem převezena do Mariánských Lázní.

Na domě Obecního úřadu ve Třech Sekerách je pamětní deska, vztahující se k této události: "Dne 31.12.1947 byli zde při výkonu služby zavražděni rukou německého vraha vrch. resp. Finanční stráže Václav MAREŠ a resp. Finanční stráže Josef DLESK. Čest památce věrných strážců hranic."

Každá doba nese své, a tak nelze srovnávat ochranu a ochránce hranic po roce 1945 a poté po roce 1948. Proto veřejnost i rodina zavražděného Václava Mareše a Josefa Dleska vítají jakýkoli pietní akt ze strany občanů a zároveň žádají Klub českého pohraničí, aby nespojoval účel a činnost tehdejší Finanční stráže s účelem a činností následné Pohraniční stráže a aby bylo upuštěno od jejich dalších oslav u pamětní desky na budově Obecního úřadu ve Třech Sekerách.