16.1.2018 - Pracovní koncentrační tábor už připomíná jen pamětní deska

Polenlager s úředním číslem 32 fungoval na území Bohumína od června 1942 až do května 1945.

Bohumín – Spolu se začátkem 2. světové války začala německá armáda po celém Horním Slezsku zřizovat tzv. polenlagery – speciální nacistické koncentrační tábory, určené pro polské zemědělce z území okupovaného říší. Zajatí polští obyvatelé byli zbaveni majetku a do táborů posíláni s celými rodinami, aby se tak uvolnilo místo pro Němce z Pobaltí, Volyně a Rumunska. Do roku 1942 vznikl v Horním Slezsku a v Dabrowské pánvi systém šestadvaceti polenlagerů, včetně čtyř na území dnešní České republiky.

ÚŘEDNÍ ČÍSLO 32

Polenlager v Novém Bohumíně (Polenlager Oderberg), který byl úředně označován číslem 32, vznikl v areálu bývalých kasáren v Šunychelské ulici v období mezi 15. a 20. červnem 1942. Podle odhadů v něm najednou pobývalo až 800 vězňů a tábor tak počtem internovaných osob předčil polenlager číslo 40 ve Fryštátě (dnešní Karviná-Fryštát), polenlager číslo 41 v Petrovicích-Prstné i číslo 83 v Dolním Benešově. Až do konce 2. světové války zde byly vězněny celé rodiny z okolí Żywce, Wadowic, Wisły i samotného Bohumína.

ŽIVOT V TÁBOŘE

Po transportu vězňů do tábora probíhala jejich selekce na základě toho, jaké jsou schopni vykonávat práce. Mladší z nich odváželi každý den na nákladních autech na fyzicky náročnou stavbu železniční trakce, silnic nebo na práce ve vysoké huti. Ženy a starší děti byly zase přidělovány na práci v zemědělských usedlostech.

"Zajatci museli, bez ohledu na věk, vykonávat těžké nucené práce v průmyslu a zemědělství. Kruté podmínky života v táboře si vybraly životy nejen mužů a žen, ale také dětí," uvedl při jednom ze vzpomínkových shromáždění Bohuslav Czapek, předseda PZKO Skřečoň. Internovaní, kteří museli všechen svůj majetek zanechat doma, spávali pod tenkými přikrývkami na dřevěných pryčnách. K jídlu dostávali dvakrát denně pouze tuřínovou nebo kroupovou polévku. Brambory byly jen v sobotu a v neděli, kdy vězni dostali i lžíci marmelády. Špatné hygienické podmínky přispívaly k zamoření tábora obtížnými parazity a byly příčinou nemocí a úmrtí.

Existence bohumínského tábora byla nejdelší ze všech čtyř polenlagerů, které se na území Česka nacházely. I když zdejší strážní oddíl uprchl těsně před příchodem rudé armády, polenlager číslo 32 fungoval oficiálně až do 1. května 1945.

PAMÁTNÝ VALOUN

V listopadu 1973 byl na připomínku vězněných Poláků odhalen v místech bývalého tábora u vojenských kasáren památník – valoun – s dvojjazyčnou pamětní deskou. 104 oběti zdejšího zařízení jsou dodnes pohřbeny na skřečoňském městském hřbitově. Kolik vězňů našlo místo posledního odpočinku na novobohumínském městském hřbitově, dnes už bohužel není možné zjistit.

Foto: VĚZEŇSKÝ MUNDÚR, doklady, fotografie. Speciální vitrína věnovaná Polákům z polenlageru č. 32 se nachází v Síni tradic v Domě PZKO ve Skřečoni. Foto: archiv PZKO Skřečoň

Foto: PAMĚTNÍ deska před bývalým bohumínským polenlagerem. Dvojjazyčný text je věnován památce Poláků, kteří zde při nucených pracích zemřeli v letech 1942 až 1944. Foto: ztracena-pamet.cz

Foto: PRVNÍ STRANA seznamu obětí bohumínského polenlageru. Foto: archiv PZKO Skřečoň