4.5.2018 - 21. srpna 1968 - Bratrská internacionální pomoc

Dvacátý první srpen představuje pro čs. společnost jeden z nejsmutnějších dnů našich moderních dějin. Podívejme se, jak vojska Varšavské smlouvy během několika málo hodin obsadila celé Československo

Čekání na rozkaz k zahájení boje bývá pro vojáka – hned po pomalém umírání – tím nejhorším obdobím. Mnozí z účastníků operace DUNAJ v Československu nikdy nebyli a disponovali jen propagandistickým obrazem situace, který byl důkladně znám všem – od vojínů po generály. Poslední velitel Střední skupiny vojsk v Československu Eduard Vorobjov se nechal slyšet: „Byli jsme přesvědčeni, že Západ chce vnést rozkol do jednoty socialistického tábora.“ Dne 20. srpna tedy nastal čas, aby všichni zakusili úděl vojáka poskytujícího „bratrskou internacionální pomoc“.

Plán operace

Před regulérními vojenskými jednotkami měly postupovat úderné a průzkumné skupiny, které měly zajistit hladké a nepozorované překročení státních hranic Československa, takzvaný „vstup“. Scénář zřejmě předpokládal, že tyto skupiny složené z několika tanků a obrněných transportérů využijí nehlídaných pohraničních přechodů určených pro živelné události. Podél hlavních tras postupu měly tyto útvary mimo jiné vysadit regulovčíky, aby naváděli jednotlivé proudy invazních vojsk. Oficiální silniční přechody – oddělení pohraniční kontroly a pohraniční oddělení VB poté dostaly na starost úderné skupiny, případně místní pohraničníci obeznámení s poměry na čs. straně. Po ochromení ostrahy hranic následoval vlastní „vstup“ a pronikání do nitra spící ČSSR. Nejprve měly postupovat prvosledové jednotky určené k dosažení nejvzdálenějších cílů, jež by se příliš nevázaly případným bojem. Až teprve za nimi by jely útvary pověřené eventuální eliminací, obsazením a odzbrojením jednotek ČSLA ležících podél hlavní trasy postupu. S orientací v neznámém terénu a navíc v noci jim vypomáhaly vrtulníky, letadla, ale také čs. „dobrovolníci“ (většinou příslušníci StB a konzervativní komunisté), přesto leckdo zabloudil. Podle vzpomínek sovětských vojáků je zpočátku čs. občané vítali, což lze vysvětlit tím, že do 02.00 zpravidla obyčejní lidé o okupaci své země neměli tušení. Projíždějící vojenskou techniku považovali za další cvičení, o němž jim někdo zapomněl říci. Vycházeli i z toho, že při cvičení ŠUMAVA, se – stejně jako nyní – na vozidlech a tancích nacházely „cvičné“ pruhy. Svůj omyl zjistili čs. občané až po několika hodinách.

Přípravy vrcholí

Přestože byl čas Č stanoven původně pro Sověty na 23.00 a pro ostatní na 24.00, genplk. Kostantin Provalov dostal jako velitel Skupiny armád Jih (též Armádní skupina C a Balaton) ještě 19. srpna rozkaz, že také pro něj platí půlnoc středoevropského (tedy 02.00 moskevského) času. Druhý den v 15.00 dostali rozkazy velitelé pluků, o dvě hodiny později velitelé praporů a samostatných oddílů a v 18.00 i velitelé rot a čet. Mužstvo bylo informováno o svých úkolech hodinu a půl před zahájením přesunu k čs. hranicím a vzápětí nafasovalo ostré střelivo, ruční granáty i suchou stravu na dva dny. V poledne 20. srpna vydal velitel 8. motostřelecké divize (msd) Maďarské lidové armády (velitelství Zalaegerszeg) genmjr. Béla Lakatos rozkaz k boji a nařídil do 20.00 vydat ostré střelivo a munici. Útvary se poté měly seřadit do kolon a v závislosti na vzdálenosti od čs. hranic zahájit přesun.

S pánembohem na Trenčín

Také 38. armáda gen. Alexandra Majorova se na Podkarpatské Rusi chystala do akce. V prvním sledu se přes východní, střední a část západního Slovenska měla prohnat 31. tanková divize (Užhorod– Michalovce–Žilina–Trenčín), jež vyrazila od Užhorodu ve 23.00 a do rána 21. srpna bez větších problémů dojela do Žiliny. Poté pokračovala přes Gottwaldov (dnes Zlín) do Kroměříže. Jižně od ní přes Košice na Zvolen postupovala 128. msd.

Majorov na chvíle zahájení operace DUNAJ později vzpomínal: „Signál přišel 20. srpna ve 22.15. V rádiu se jasně a zvučně ozvalo: ‚Vltava-666‘. Liják neustával, údery hromu přerušovaly řev motorů. Nenápadně jsem se pokřižoval a přikázal: ‚Tak tedy spánembohem! Na Trenčín!‘ V druhé radiostanici jedno za druhým následovala hlášení velitelů divizí potvrzující přijetí signálu.“ K čs. hranicím tak vyrazila jak sovětská 38. armáda, tak i bulharský 12. motostřelecký pluk (msp) zařazený k 128. msd. I jeho příslušníci obdrželi rozkaz od generálního štábu Bulharské lidové armády k likvidaci kontrarevoluce. Pluk však postupoval ve druhém sledu stejně jako bulharský 22. msp (umístěný na letišti Kolomyja), jenž bude později hlídat letiště v Ruzyni a ve Vodochodech. Rovněž brig. gen. Florian Siwicki dal uvést divize Polské lidové armády do bojové pohotovosti. Dne 20. srpna v 6.00 na poradě s podřízenými ve

Svídnici řekl, že vyčleněné jednotky se do 23.00 shromáždí v nástupních prostorech u čs.-polských hranic, a na signál je překročí. V prvním sledu měly na severní Moravu proniknout 10. a do východních Čech 11. tanková divize, přičemž úspěšné překročení hranic pro ně ve spolupráci s polskými pohraničníky připravil 1. úderný prapor (velitel pplk. Tadeusz Wandzel). Do 22.30 čelní jednotky obou divizí zaujaly výchozí postavení 2–3 km od hranic a ve 23.15 vydalo velitelství Skupiny armád Sever (též Armádní skupina A, velitel arm. gen. Ivan Škadov) v polské Legnici signál k akci. Na pravém křídle Poláků se ve 23.00–23.30 přiblížila k hranicím i sovětská 20. tanková divize, která je o půlnoci přešla a namířila si to okolo Prahy na Tábor (velitelství Středního vojenského okruhu).

Okupace ze západu Z NDR se sovětské divize začaly valit k čs. hranici v Božím Daru a Hranicích ve 22.50. Ve 23.00 je překročily u Vejprt a Cínovce, ve 23.03 v Nejdku a v Lubech, ve 23.10 v Kraslicích a ve 23.20 ve Vojtanově. V pásmu 20. gardové armády (směřující přímo na Prahu) to byl hlavně přechod v Hřensku. Kromě standardních hraničních přechodů Sověti a Němci použili i nehlídané přechody pro živelné pohromy. Celkem šlo o zhruba 30 míst podél celých čs.- -německých hranic.

Na tomto směru se chystaly vyrazit svazky zařazené do Centrálního frontu (též Armádní skupina B). Konkrétně šlo o 6. gardovou msd, jejíž 81. gardový motostřelecký pluk (dále gmsp) opustil nástupní prostor ve 21.00, načež projel Lužickými horami a ke 4.00 se dostal do Prahy. Rozmístil se v Praze 2 a údajně se od 8.00 v prostoru Vinohradské dostal pod palbu. Přesto však postoupil až na Václavské náměstí. Jeho sesterský 82. gmsp vyrazil zhruba o 30 minut později. V 8.00 pak dorazil na předměstí Prahy, odkud se dopoledne probíjel do centra. Dělostřeleckou podporu jejich divizi měl zajistit 113. gardový kanonový dělostřelecký pluk od 20. gardové armády, jenž 21. srpna v 9.00 zaujal po 220km pochodu palposty na severozápadním okraji Prahy. Dále do středu hlavního města směřovala od Drážďan 35. msd. Ve 23.45 překročila hranice a na předměstí Prahy doputovala do 3.30. Po jejím pravém křídle postupovala na Ruzyni 11. gardová tanková divize (gtd), jež zde dočasně vypomohla s ostrahou ruzyňského letiště, Pražského hradu a části levého břehu Vltavy. Další jednotky směřovaly převážně do západních Čech. Čtrnáctá gmsd postupovala zřejmě až do Vimperka, zatímco 9. tanková divize šla v druhém sledu přes Chomutov k Plzni, přestože se měla původně zastavit na čáře Žatec–Rakovník. V Plzni pak také sídlila a nedaleko odtud byl dislokován i její těžký 23. tankový pluk s tanky T-10.

Dvacáté gmsd připadla při invazi oblast jihozápadně od Plzně (Stod–Stříbro– Tachov) a zbytek hranic ke Karlovým Varům kontrolovala 27. gmsd.

Češi proti tankům Z polského území se do ČSSR vydala ve 24.00 dne 20. srpna 20. tanková divize. Proťala republiku od severu k jihu – od Frýdlantu dojela až k Českým Budějovicím. Na křižovatce silnic Praha–České Budějovice a Hluboká nad Vltavou–Lišov (6 km severovýchodně od Budějovic) ve 13.00 dne 21. srpna zastavilo čelo divize asi 200 čs. občanů. Po třech hodinách se kolona stáhla asi o 2 km zpět od křižovatky k blízkým Chotýčanům a zřídila si zde tábor. Podle vzpomínek vojáka Vitalije Ševčenka se zhruba v 16.00 (nelze určit, zda středoevropského či moskevského času) ve vzdálenosti 8–10 km před Budějovicemi zastavil i 710. samostatný spojovací prapor a zakopal se v lese asi 1,5 km od cesty. V dotčené oblasti na severu a jihu Čech se pohybovaly i další sovětské divize, o nichž zatím nemáme přesnější informace. Navazující sektory náležely polským tankům 11. a 10. td (více ve článku Proti vlastnímu spojenci).

Severní Morava a Slovensko V pásmu od Hlučína po Český Těšín s hlavní osou postupu Bohumín–Ostrava–Olomouc (VVP Libavá), ale také Přerov–Holešov–Frenštát pod Radhoštěm a Frýdek-Místek se pohybovala 24. motostřelecká divize. Její 7. motostřelecký pluk (posádka Lvov) 20. srpna ve 24.00 překročil čs.-polské hranice v prostoru Kšanovice/Krzanovice a v 7.00 již blokoval čs. 22. výsadkovou brigádu v Prostějově. To 29. samostatný průzkumný prapor v noci na 21. srpna nejprve zabezpečil přechod v Českém Těšíně, poté obsadil vojenské letiště Ostrava- -Mošnov a zajistil přistání 1. gardového stíhacího bombardovacího leteckého pluku z maďarské Pápy. Poté se přesunul do Holešova, kde s posilou baterie 122mm děl dohlížel na čs. 7. výsadkový pluk zvláštního určení (více viz článek Jak jsme neosvobodili Dubčeka). Okolo 23.00 vpadla na Slovensko 38. armáda. Dvě její tankové divize (15. a 31.) pronikaly po ose Michalovce–Prešov–Poprad–Liptovský Mikuláš–Žilina–Považská Bystrica na Trenčín. Po druhé trase (Trebišov–Košice–Rožňava–Lučenec–Zvolen–Banská Bystrica–?) postupovala na Slovensko 128. motostřelecká a za ní 30. gardová motostřelecká divize. Za 128. msd přišel 21. srpna i 12. motostřelecký pluk BLA, který ve 2.05 překročil hranice v Maťovcích. Další den se kromě Zvolena (5.05) usadil v síle praporu (velitel pplk. Petkov) na letišti Zvolen–Sliač a posléze v Banské Bystrici (8.00). Okolo půlnoci vstoupila na jižní Slovensko ve třech proudech i maďarská 8. motostřelecká divize (O bulharské a maďarské účasti více v textu Proti vlastnímu spojenci.).

Velitel 38. armády Majorov vzpomíná: „Českoslovenští pohraničníci nic netušili a službu konali jako obvykle: častá cvičení a pohyby vojsk na území obou spojeneckých států pohraničníky naučily, aby se nezneklidňovali: spojenci přece nedrží v ruce kameny… Máme za sebou prvních 200 kilometrů. Já se svou operativní skupinou ve volze jsem zastavil na krajnici silnice před třemi tanky T-55 z průzkumu zvláštního oddílu. Někde vpředu je městečko Poprad. Tam je třeba udělat zastávku na odpočinek. A posunout ručičky hodin. Středoevropský čas.“ Když

Majorovovy průzkumné jednotky dorazily do Trenčína, hlásil mu jejich velitel: „Jsem Trenčíně. Přijetí špatné. Čekám na vás.“ Zde prý u místních posádek ČSLA zaznamenali mnoho případů, kdy čs. vojáci rozpřáhli ruce a křičeli: „Střílej, okupante!“

Výpad od Balatonu

Ve 22.10 obdržel velitel Skupiny armád Jih genplk. Konstantin Provalov od maršála Grečka rozkaz maximálně urychlit svůj postup a nečekat na původně smluvený čas 24.00. Ve 23.25 vojska – tedy 13. gardová tanková a 254. motostřelecká divize, dosáhla výchozích prostorů a vzápětí začala překračovat hranici. První zmíněný svazek, 13. gtd postupovala zřejmě přes Komárno, Dunajskou Stredu, Bratislavu, Malacky a Břeclav až k Jihlavě. Konkrétně její 201. gardový tankový pluk se měl přesouvat po přibližné ose Komárno–Nové Zámky–Krakovany (Piešťany)–Myjava–Modřice (Brno) a do 21.00 se dostat do oblasti vytyčené městy Velké Meziříčí–Humpolec–Pacov–Třešť a ovládnout Jihlavu. Další z pluků divize – 27. gtp – se od Bratislavy přesouval směrem na Pezinok, Senicu, Hodonín až do Brna, kam dorazil ve 12.00. Tam už na něj netrpělivě čekala 103. gardová výsadková divize, jež už ve 3.10 obsadila letiště Brno-Tuřany a posléze celé město. Druhá divize, 254. msd překročila hranice v prostoru Rajka–Rusovce a rychle vstoupila do Bratislavy, zatímco další proudy postupovaly přes Medveďov a Mliečno na Šamorín a Bratislavu. Část jejích jednotek se poté zřejmě vysunula k Senci a za Trnavu.

Od Tater po jihočeské rybníky

Na západ i na východ od našich hranic se často mluví o skvělé organizaci a provedení invaze. Příklad „roztažení“ 128. motostřelecké divize však kromě řady jiných věcí ukazuje opak. Primárním cílem svazku bylo obsazení jižní části východního a středního Slovenska. Namísto toho jeden její pluk v první fázi dorazil do oblasti Prostějov–Vyškov, kde blokoval prostějovskou 22. výsadkovou brigádu a od 23. srpna i tamní letiště. Druhý den se na rozkaz přesunul do prostoru Soběslav–Dráchov. Další její tankový pluk postupoval od 21. srpna přes Pavlovce nad Uhom, Košice, Rimavskou Sobotu, Trenčín, Uherské Hradiště a Kroměříž a až 23. srpna se zastavil na jižním okraji Olomouce. V 7.00 dne 25. srpna obdržel rozkaz k dalšímu postupu na jihozápad přes Olomouc, Prostějov, Vyškov, Brno, Třebíč a Jindřichův Hradec. Dne 26. srpna v 10.00 se soustředil v prostoru kolem Kardašovy Řečice (3–11 km západně a jihozápadně od Jindřichova Hradce). Jak dobře by se bojovalo jakékoliv divizi, když má téměř polovinu svých mužů nějakých 400 km daleko, ať si každý rozhodne sám.

Ubránili socialismus

Celkem hranice Československa překročilo zhruba 300–350 000 mužů ve zbrani. Avšak další (odhadem 400 000 vojáků) vyčkávali v pohotovosti a zajišťovali logistické zázemí. Jejich příchod předznamenal dlouhou éru přítomnosti sovětských vojsk v Československu. Sovětští vojáci (důkladně ideologicky zpracovaní) byli přesvědčeni, že se nejedná o agresi, nýbrž o důkaz přátelství. Za vše hovoří vzpomínka vojína Jurije Kuzmina od Jižní skupiny vojsk: „Vraceli jsme se domů s hrdě vztyčenou hlavou. Pomohli jsme bratrskému národu, ubránili jsme socialismus.“

T-55 od polských tankových jednotek, jež se účastnily invaze do Československa

Oficiální stanovisko Moskvy

„Straničtí a státní činitelé Československé socialistické republiky požádali Sovětský svaz a další spojenecké státy, aby poskytly neodkladně bratrskému československému lidu pomoc včetně pomoci ozbrojenými silami. (…) Řeči o vnucování jakéhosi „sovětského modelu socialismu“ Čechům a Slovákům nejsou nic jiného než zlostné provokační lži, rozšiřované nepřátelskými elementy s cílem podrývat bratrské přátelství spojující země, naše strany a naše národy. (…) v poslední době se objevily určité tendence v oblasti zahraniční politiky Československa, zvláště v evropských otázkách, které vyvolávají vážné nebezpečí. Tyto tendence se objevují ve vystoupeních československého tisku, v rozhlase i televizi, ale i v projevech některých ofi ciálních činitelů (…) ve výzvách k přehodnocení československé zahraniční politiky. (…) Existují také fakta o nepřípustném vztahu k závazkům Československa, vycházejícím z Varšavské smlouvy u příležitosti nedávno provedených cvičení na čs. území. Proti pobytu jednotek socialistických zemí byla rozpoutána nesoudružská kampaň. Pobyt (…) byl antisocialistickými silami vykládán jako okupace čs. území. Podobá se to dodržování spojeneckých závazků? Ne. Spíše se to podobá snahám ztížit činnost vojenského mechanismu Varšavské smlouvy. (…) Signatáři paktu z toho museli vyvodit příslušné závěry. (…) o vážnosti situace v zemi a o nutnosti neodkladně zarazit nepřátelské síly svědčí široká propagace kontrarevoluční platformy obsažené ve výzvě „2 000 slov“. Tento dokument zaměřený jasně proti KSČ obsahuje otevřenou výzvu k boji proti ústavní moci. (…) Autoři vyhrožovali, že budou obhajovat svou pozici i za cenu použití zbraní. Zatím však nenásledovalo nic, co by se dalo považovat za rozhodný odpor proti těmto kontrarevolučním silám. (…) za takové situace bylo nutné jednat, a to cílevědomě a rozhodně, neztráceje čas. Právě proto rozhodl Sovětský svaz a další socialistické státy uspokojit žádost stranických a státních činitelů o poskytnutí neodkladné pomoci bratrskému lidu včetně pomoci ozbrojenými silami.“ Pravda, 22. srpen 1968 U Českých Budějovic ve 13.00 zastavilo asi 200 čs. občanů čelo 20. tankové divize

Sovětský tank v obklíčení čs. občanů v Praze I během obsazování docházelo k úrazům a nehodám. Zde sovětský voják zraněný nešťastnou náhodou svými kolegy

Obrněnce T-55 od 6. gardové motostřelecké divize, vzadu mezi nimi parkuje BTR-152. Vyfotografováno na Vinohradské třídě u rozhlasu v Praze

Nejprve šly jednotky určené k dosažení nejvzdálenějších cílů, jež se neměly příliš vázat případným bojem

Příslušník sovětských výsadkových jednotek v Praze. Výraz ve tváři naznačuje překvapení nad negativním přijetím ze strany čs. obyvatel

Stanoviště sovětských spojařů od 6. gardové motostřelecké divize na okraji Prahy

Bojová technika 6. gmsd na okraji Prahy obklopená zvědavými Pražany

Blesková invaze 20. srpen 1968 22.15 zaznělo heslo VLTAVA-666 jako začátek operace 23.00 čs. hranice překročily první jednotky ve směru z NDR a z Podkarpatské Rusi 23.25 z Maďarska vstoupily na Slovensko sovětské divize 21. srpen 1968 00.00 z polského území vyrazily sovětské a polské jednotky 01.37 sovětští vojáci přistávají na Ruzyni 02.05 z Podkarpatské Rusi vyrazil bulharský pluk 03.10 obsazeno letiště Brno-Tuřany 03.30 první sovětské jednotky dorazily na předměstí Prahy 05.30 okupační vojska uzavírají Prahu