ČR - Předávání firem z první na druhou generaci se zatím v Česku daří. Na příběhy o rozfofrovaném bohatství kvůli nákladnému životnímu stylu a hazardu je zřejmě ještě brzy. Raději přenechám firmu manažerům, než bych ji dal svým dětem. Z věty, kterou pronesl jistý český miliardář v nejmenované investiční společnosti, trochu zamrazí. Těžko lze popřít fakt, že ne všechny děti úspěšných byznysmenů mají stejné předpoklady a talent pro podnikání. Nebo pokud byly shůry talentem obdařeny, projevuje se to v jiných oblastech života.

Dobrá zpráva je, že případů úspěšného předání rodinné firmy další generaci vidíme dost a každým rokem přibývají. Vracíme se v tomto ohledu k dobré praxi z dob Rakouska-Uherska a první republiky, kdy vlastnictví podniků přecházelo z otce na syna. Jediný zásadní rozdíl je, že v současné době genderové rovnosti se vedení firem ujímají i ženy. Současně se také stává, že syn přeroste svého otce a v podnikání je ještě úspěšnější. Přesně tím příkladem je Petr Otava mladší, jehož příběh přinášíme na následujících stranách tohoto vydání týdeníku Euro. V jiných firmách se na řízení podílejí různé generace téže rodiny. Mezi nejznámější příklady patří Prosperita Holding, který vedou již tři generace rodiny Kurků.

Na koni i v rychlíku

Mnohé podnikatelské skupiny zatím otázku nástupnictví moc neřeší. Děti zakladatelů se tudíž mohou věnovat svým koníčkům. Někdy to platí doslovně. Anna, dcera Petra Kellnera, závodně jezdí na koni a patří mezi nejúspěšnější české reprezentantky v parkuru. Pokud vše vyjde podle plánu, v prosinci se představí v jezdecké show v pražské O2 areně. Mimochodem vlastníkem největší haly v Česku není nikdo jiný než Petr Kellner. V jiných případech zůstává potomek jednou nohou v rodinném byznysu a druhou stojí mimo obor. Když napětí okolo severokorejského jaderného programu nabere na intenzitě, dění na obrazovce České televize či v médiích komentuje expert a vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Vlastislav Bříza mladší. Jméno vám možná bude znít povědomě - a není to náhoda. Jedná se o syna Vlastislava Břízy, většinového vlastníka jihočeské podnikatelské skupiny Koh-i-Noor Holding.

Až na tuto zajímavost je přitom Koh-i-Noor vzorovým příkladem rodinné firmy. V čele mateřského holdingu stojí Vlastislav Bříza starší, nositel ocenění Podnikatel roku 2014. Za jednotlivé divize zodpovídají Břízovi synové David aVlastislav mladší. Strojírenskou část skupiny má na starosti Břízův synovec Robert Záboj. Jenže co s tím, když nástupci úspěšných byznysmenů chtějí podnikat, ale ve zcela jiném oboru? "Tati, já nemůžu řídit firmu, kterou nemiluju, kterou nežiju," odmítl Leoš Novotný mladší nabídku převzít po otci jeho podíl v potravinářském podniku Hamé. Výroba konzerv, paštik a kečupů mu zkrátka nevoněla. To byl hlavní důvod, proč Leoš Novotný starší prodal v roce 2008 Hamé islandské finanční skupině Nordic Partners.

Jeho syn začal v roce 2010 budovat firmu Leo Express s cílem konkurovat na železnici Českým drahám i soukromé firmě RegioJet podnikatele Radima Jančury. Výsledky jsou však zatím velmi sporné. Černé rychlíky a dálkové autobusy Leo Expressu prodělávají každým rokem okolo sta milionů korun a firmu drží nad vodou kapitálové injekce ze strany stávajících i nových akcionářů.

Odmítli nabídku snů

Leoš Novotný mladší začal s vlastním podnikáním jako pětadvacetiletý. Ve stejném věku se stal Michal Strnad vlastníkem zbrojařského molochu Czechoslovak Group (CSG), který patří mezi největší dodavatele pro českou armádu. Převod z otce Jaroslava Strnada se odehrál v lednu letošního roku poněkud předčasně -kvůli problémům s bezpečnostní prověrkou. Její absence by do budoucna ztížila přístup CSG ke zbrojním zakázkám. Mladý Strnad, který se po převodu vlastnictví CSG rázem stal nejmladším českým miliardářem, se již loni účastnil několika jednání se zástupci ministerstva obrany o dodávkách obrněných transportérů. Resortní úředníci jej popisují jako poměrně sebevědomého vyjednavače, s nímž se těžko dohadují kompromisy.

Proto musel do rozhovorů o miliardových kontraktech - z nichž dosud není podepsán jediný - nakonec opět vstoupit Jaroslav Strnad. Rodinný podnik si představíme jako společnost, kde hlava rodiny je generálním ředitelem a jeho děti zastávají pozice ředitelů provozu, obchodu či marketingu. Takovou představu dobře naplňuje Emco, tradiční český výrobce cereálních směsí a tyčinek. Zakladatel společnosti Zdeněk Jahoda do rodinného podnikání zapojil celou rodinu. Martin Jahoda je marketingovým ředitelem, Lucie Karagianni Jahodová zase šéfuje obchodu. Obě děti i Jahodova manželka Blanka též drží majetkový podíl v Emco Holdingu.

Předání firmy další generaci se daří také Cyrilu Svozilovi. Úspěšný výrobce topných systémů z Jeseníku zapojil do řízení firmy obě děti. Dcera dlouho působila ve španělské pobočce a nyní je šéfkou obchodu skupiny Fenix Group, syn řídí francouzskou dceřinou společnost ACSO. Třiašedesátiletý Cyril Svozil dostal před šesti lety od zahraničního investora "nabídku snů". Svolal rodinnou radu a dal jim na výběr - Fenix prodat, či pokračovat. "Překvapilo mě, že se jednoznačně vyjádřili, že jsou připraveni pokračovat. Od té doby jsme začali chystat kroky k předání firmy," vzpomíná Svozil.

Převod na druhou generaci má za sebou výrobce krmiva pro psy a kočky Vafo Praha. V roce 2005 měl zájem o převzetí firmy pouze jeden z potomků Františka Boušky - a dobře udělal. Dnes vede Pavel Bouška úspěšnou skupinu společností, která jen za rok 2016 vydělala 385 milionů korun čistého. Díky těmto ziskům rychle expanduje v oboru pet food i mimo něj - investoval třeba do Vinohradského pivovaru či pražského coworkingového centra Opero.

Wichterleho pátá generace

Jedno trošku jedovaté přísloví praví, že první generace rodinnou firmu vybuduje, druhá rozvine a třetí zničí. Podle zahraničních studií jen každá osmá firma prosperuje i pod vedením vnuků či vnuček zakladatele. V Česku máme tu nevýhodu, že tradici podnikání přerušila druhá světová válka a hlavně poválečné znárodňování; na zprávy o dlouhodobém fungování rodinných podniků si ještě budeme muset počkat.

Známe však příklady, kdy potomci prvorepublikových továrníků stále podnikají. Prostějovské strojírny Wikov se proslavily hlavně výrobou zemědělské techniky a osobních aut. Firmu vedl František a po něm syn Karel Wichterle. Jeho potomek Otto sice firmu převzít nemohl, ale komunisté mu umožnili aspoň vědeckou činnost. Kdyby mu následně totalitní režim nesebral patent na kontaktní čočky, mohl se i Otto Wichterle stát korunovým miliardářem. K podnikání se po pádu rudé totality vrátil Ottův vnuk Martin Wichterle. Oprášil dokonce rodinnou značku Wikov. Sice dnes už nesídlí v Prostějově a nevyrábí auta ani traktory, ale ve svých závodech v Plzni a Hronově produkuje mechanické převodovky pro průmyslové stroje a větrné elektrárny.

Podobných případů lze nalézt více. Rodina Vavrušků vlastní kolínskou sodovkárnu od roku 1912, i když s více než čtyřicetiletou přestávku v éře socialismu. Původní majitel z roku 1948 Vladimír Vavruška se dožil restituce rodinného majetku, dnes firmu vedou jeho syn a vnuk. Podnik je dnes známý jako výrobce limonád s obchodní značkou Koli.

Dallas v moravském zpracování

Pro úplnost je namístě dodat, že ne vždy jsou vztahy v podnikající rodině přátelské a harmonické. Stačí připomenout, jak se rozhádala naftařská rodina Komárků. Jejich společné podnikání skončilo v roce 2010 rozdělením skupiny. Největší klenot skupiny - těžební společnost MND - tehdy získal Karel Komárek mladší. Později přikoupil Sazku a dnes je řazen na pozici číslo tři v žebříčku nejbohatších českých byznysmenů. Karlův strýc František Komárek získal při dělení rodinného holdingu strojírny Kovosvit MAS. Jenže ty stáhla ke dnu orientace na východní trhy. Po útlumu ruského trhu v důsledku sankcí a pádu cen ropy skončil Kovosvit MAS v insolvenci a zadlužené strojírny v září 2016 levně koupil výše zmíněný Michal Strnad. Karel Komárek starší se z podnikání stáhl, ale předloni se nechal slyšet, že chce nazpět výrobce železničních dvojkolí Bonatrans Group; bude se o podnik soudit. Tuto slušně ziskovou firmu z Bohumína přitom vlastní jeho dcera Jitka Cechlová Komárková. "Zrada vrodině bolí nejvíc,"dodal ktomu František Komárek. -