Čtvrtý díl: portcelánové trhy

Dvakrát za rok se konají v Karlových Varech porcelánové slavnosti. Kolem Grandhotelu Pupp se objeví plátěné stánky obsypané lázeňskými hosty i Karlovaráky. Přijíždějí i lidé z nejbližšího okolí a nakupují hrnky, talíře i figurky. Špičkoví pracovníci firmy Thun se vždy v rámci slavností schází v salonku a hodnotí ekonomickou situaci. Následuje pozvání do Slavnostního sálu, kde je na 50 stolech připraveno exkluzivní prostírání. Jak o výstavu, tak i o trh je vždy obrovský zájem. Zeptal jsem se výkonného ředitele Miroslava Pilného, jestli by nestálo za to, dovést trhy, třeba třikrát za rok, do měst nejbližšího okolí. "Zkoušeli jsme to v Nejdku, v Teplé a v Bochově, ale skončilo to neúspěchem. Ve Varech přijdou lidé i za ještě něčím jiným, je to pro ně výlet. Ne, už to nebudeme opakovat," postěžoval si výkonný ředitel.

"Mekáč" bude mít konkurenci

Dvě prodejny rychlého občerstvení Mc Donald´s v Karlových Varech získají v nejbližší době konkurenci. Na pozemku Karla Holoubka, poblíž bývalé sportovní haly zvané ´Plechárna´, vzniká objekt KFC. Zatímco Mc Donald´s už je v lázeňském městě zaveden dvacet tři let, pracovníci KFC budou o své zákazníky teprve bojovat. Zkoušeli to naproti restauraci Parlament, ale i v bývalé prodejně Julius Meinl naproti hlavní poště – za řekou, ale prostor byl příliš malý. Nevyšel ani plán zařídit obchod v připravovaném hotelu za Národním domem – hotel se nestaví! Proto se podnikatelé rozhodli postavit si vlastní objekt.

V tržnici s Janem Nagyem

Dnes už vzpěrače nepřipomíná. Váží něco ke stovce, je prošedivělý a je šťastný, že nikdy nepodlehl svodům vzít si povzbuzující prostředek. S bývalým reprezentantem ve vzpírání Janem Nagyem se občas vídáme, když nakupujeme v tržnici. Nedávno jsme spolu byli i v divadle na vyhodnocení krajských sportovců. Moc se mu tam nelíbilo, doprovodná hudba byla strašně hlučná. Nerad o vzpírání hovoří, ale podařilo se mi zeptat se – jak je to s jeho světovým rekordem v nadhozu. "V Bohumíně 1976 na MR jsem nadhodil rekordních 245 kilogramů, ale neudržel jsem je, pokus neplatil. 240 kilogramů jsem ale dal později v Teplicích, což byl tehdy 3. nejlepší výkon na světě. Vše jsem si vynahradil na OH v Montrealu, kde jsem výkonem 237,5 skončil na 3. místě."

Na slovíčko s "valchařem"

S Petrem Brichem jsem pracoval u Pozemních staveb. Měl zvláštního koníčka, a sice hazardní hry. Žádný mariáš, ale ´plátýnko´ nebo gotes. Do bývalé herny v Pasáži (zanikla) ještě chodil jako kibic, ale když se valchaři přestěhovali do restaurace Jaro, tak už si občas přisadil. "Plat u Pozemek nebyl nejslavnější, a tak jsem si v hernách trochu přilepšoval." Jaro bylo doupě. V přízemí byla studentská hospoda a karban se hrál v 1. patře. "Hráli jsme tu denně, večer jsme se stěhovali kvůli policajtům do suterénu, ale stejně nás tu občas vymákli. Když jsme dostali signál, že tajní se blíží, rozprchli jsme se do okolí. Obsluha nás ale zachránila, policajtům ohřála párky a my jsme se po půlhodině vrátili a valcha pokračovala," vzpomíná bývalý stavební technik Brich.