Mezi legendy se právem řadí zpěvačka Marie Rottrová (76) už od mládí. Od té doby chtěla už dvakrát skončit s kariérou, ale pokaždé se k mikrofonu zase vrátila. A v době, kdy už tomu ani nevěřila, našla i dalšího, a to zcela osudového muže!

Hudba obklopovala Marii Rottrovou (76) už odmala. Tatínek byl varhaníkem, skladatelem, sbormistrem a hudebním pedagogem. Maminka zpívala v kostelním sboru a zpívala amatérsky operetní představení. Bylo tedy jenom přirozené, že Marie od devíti let žila muzikou také: chodila do Lidové školy umění na hodiny klavíru a zpívala ve smíšeném sboru. O tom, že by se jednou postavila k mikrofonu jako zpěvačka, ale v té době nesnila. Ideálními povoláními pro dospívající slečnu byly buď krasobruslařka, nebo učitelka. A nakonec šla dělat úplně běžné zaměstnání, ve kterém se sláva určitě nezískává.

Kádrový profil byl velkou brzdou

Protože rodiče byli věřící, neměla to s přijetím na střední školu Marie snadné. Na tu vysněnou pedagogickou se kvůli tomu nedostala. Musela vzít tedy zavděk všeobecným vzděláním na gymnáziu v Bohumíně. Už v době studia se stala členkou školní kapely – a jak jinak než coby zpěvačka. Kádrový profil bohužel rozhodoval i o přijímání na vysokou školu. Situace se opakovala: Marie toužila studovat práva, ale neměla šanci na přijetí. Nezbývalo tedy nic jiného než se zapojit do pracovního procesu. Díky tomu, že nastoupila do pobočky Československé státní spořitelny v Ostravě, to prý celý život uměla s penězi. A to na základní škole prý matematiku vůbec neměla ráda! Naštěstí pro milovníky jejích krásných písniček nebyla kariéra úřednice tím, co by bylo krásné brunetce osudem přisouzeno. Hudební skupinu prý vytvořila i s kolegyněmi ze spořitelny.

Chodila zpívat i na taneční zábavy a na čaje. Tam se seznámila s prvním důležitým mužem svého života, hudebníkem Vlastimilem Kučajem (†56), který hrál v doprovodné kapele na kytaru. Když Marii bratr řekl o soutěži Hledáme nové talenty, neváhala a přihlásila se. V celorepublikovém finále skončila na čtvrtém místě a díky tomu se potom dostala do další televizní soutěže, kde už ale zvítězila.

Texty svých hitů si vždy dlouho vybírala

Vlastimila si Marie vzala, když jí bylo dvacet a jemu pouze o rok více. Svého manžela měla ráda, i když později přišly neshody. "Byl amatérský letec, dělal leteckou akrobacii, uměl o ní nádherně vyprávět a byl to pěkný chlap," vzpomínala. Brali se ale příliš mladí na to, aby pochopili, že mají dost rozdílné povahy. Marie toho ale nikdy nelitovala, protože z tohoto manželství měla dva syny. V polovině 60. let proto dávala přednost tomu, být ženou v domácnosti a starat se o děti. Pak se ale její kariéra začala rychle rozvíjet. Od února roku 1969 se stala profesionální zpěvačkou. Říkalo se jí Lady Soul kvůli typům písniček, které zpívala – a kvůli tomu, že byla opravdovou dámou. Tou nepřestala být po celou svoji kariéru; na rozdíl od jiných zpěváků a zpěvaček si zachovala vysokou úroveň od svých začátků až dodnes. Je to určitě tím, že – jak sama Marie přiznala – je hodně vybíravá, co se týká textů skladeb. Vracela je prý i svému někdejšímu dvornímu textaři Jaroslavu Wykrentovi (74), který pro ni napsal spoustu krásných písní. S prvním manželem se Marie rozvedla po deseti letech, přičemž poslední dva roky měli oddělený vztah. Všechno se obešlo bez hádek nebo skandálů, rozvod se nijak nepodepsal dětech a Vlastimil psal pro svoji ženu ještě dalších deset let písničky. Na zpěvačku čekala další láska, ta měla ale tragický konec.

Písnička jako smutné rozloučení

Šéfem její doprovodné skupiny Flamingo, která se musela přejmenovat na české Plameňáky, byl hudebník Richard Kovalčík (†37). S Marií se do sebe zamilovali, i když Richard byl ženatý. V polovině 70. let ale bohužel podlehl v nerovném boji se zákeřnou rakovinou. V srdci Marie tak zůstala navždy hluboká jizva. Svůj smutek naplno vložila do písničky To mám tak ráda, která je o odcházení milované bytosti – je věnovaná právě Richardovi.

Další velká láska čekala na Marii až v 80. letech v Praze, kam se přestěhovala. Byl to německý podnikatel českého původu Georg Burgerstein (70). Ten přijel do hlavního města vystavovat výrobky své firmy zaměřené na hudební nástroje. V roce 1988 si ho Marie vzala. Skončila s kariérou a chtěla být už jen vzornou manželkou. Přestěhovala se dokonce do německého Stuttgartu. Kromě manželství byl důvodem k tomu, že na čas skončila s hudbou, i syndrom vyhoření. Strávila na pódiu a v nahrávacích studiích až příliš dlouhou dobu. "Zapomínala jsem texty, zpívání mě netěšilo, říkala jsem si, co po mně ti lidé chtějí," popisovala složité období. Ačkoli své příznivce tehdy zklamala, byl její krok vlastně dobrým rozhodnutím, protože po pár letech odpočinku se Marii znovu vrátila chuť zpívat. Z Německa se vrátila domů už po změně režimu v roce 1989 a s druhým manželem se rozvedla o pět let později – proč, to je dodnes tajemstvím.

Nejlepší svatba až po sedmdesátce

Po návratu k mikrofonu bylo pro zpěvačku příjemným zjištěním, že její publikum na ni nezapomnělo. A život pro ni měl spletitou cestou připravenou ještě další lásku. Stal se jím dlouholetý ctitel Milan Říha (60). V době, kdy s ním Marii seznámila její kamarádka, textařka Jiřina Fikejzová (91), byl ženatý. Platonicky ale od mládí Marii miloval, což mu žena tolerovala. Milan se začal zpěvačce dvořit, ale ona ho odmítala i kvůli věkovému rozdílu. Nakonec se ale sama zamilovala. Milan se rozvedl, k čemuž by bývalo stejně došlo, protože jeho manželství bylo už předtím v krizi. Nový muž stál při Marii ve chvíli, kdy se znovu oficiálně rozloučila se svojí kariérou. A své "ano" jí řekl v červnu 2016 v jednom kostele v Orlických horách. Jak dobře víme, ani druhý pokus skončit se zpíváním Marii Rottrové naštěstí nevyšel – a její písničky tak můžeme živě na koncertech slýchat i dnes...

S tím, že by navázala ve zralém věku ještě jeden vážný a dlouhodobý vztah, Marie předem rozhodně nepočítala. Na začátku si ani nebyla jistá, jak může partnerství s mladším fanouškem dopadnout, ale postupně se přesvědčovala, že udělala správně. Milan Říha se ukázal jako vytrvalý a čestný muž, na kterého se dá spolehnout. "Najednou jsem si uvědomila, že on by mohl být ten, o koho se můžu opřít, komu můžu důvěřovat, komu se můžu svěřit, kdo mě bude mít rád," zjistila Marie a tohle vědomí ji hřeje dodnes.