PROSTĚJOV – Krásu a sílu. Obojí již brzy představí kalendář českých a moravských vzpěraček. A co víc, v pěkném historickém prostředí plumlovského zámku. Stejně jako v minulých letech dílko představila Julie Švecová, organizátorka focení, jehož výsledkem je kalendář tvořený dvanácti krásnými, spoře oděnými ženami.

Jak probíhal výběr míst k focení? V minulosti to byly Lešany, Náměšť na Hané i Petřín, letos Plumlov...

Hledali jsme nějaký zámek. Nakonec jsme narazili na Plumlov, chtěli jsme co největší záběr prostor. Myslela jsem původně, že je tam i mučírna, ale ukázalo se, že to byla dočasná expozice. Plumlov se nám ale líbil, jak zámek, tak dobrá dostupnost pro všechny. Holky navíc plumlovský zámek znaly. Uvažovala jsem i o Náměši na Hané, ale tam snad ani není sklep či půda. Třeba se ale na Náměšť dostane příště.

Odkud pocházejí ženy z kalendáře?

Jedna slečna je z Bohumína, další z Ostravy a Plzně, tři a také fotograf jsou z Prahy. Celkově jsem se pak snažila o to, aby na snímcích byly ženy, které vzpírají už delší dobu. Máme tam i juniorky, ale ty už startují v reprezentaci.

Jedním z vašich cílů je představit vzpěračky coby krásné ženy a potlačit případné předsudky. Podařilo se vám to?

Myslím si, že se vzpěračky lidem opravdu líbí. A u chlapů kalendář boduje. Takže ano, tento cíl je podle mého názoru splněn.

Jaký je náklad letošního kalendáře?

Celkový náklad je čtyři sta kusů. Něco si koupí svaz, stovku máme pro reklamní účely. Také Plumlovský zámek si jich pětadvacet objednal. Nově jsme se pak zapojili do charity, takže se snažíme vybrat peníze i pro hendikepovaného Jakuba, který potřebuje protézu na ruku. Kromě kalendáře tu tak jsou i plakáty, kde mají naše vzpěračky červený nos – znak Konta Bariéry. A mu-sím říct, že minimálně dvěma nos hodně sluší. Jsou to veselé typy s krásnými úsměvy.

Vzpomenete si na nějaký vtipný moment z focení?

To sice ne, ale fotili jsme se v obvyklý den plný prohlídek a my jsme zrovna dvě na plumlovském zámku potkali. Některým návštěvníkům zámku se tak stalo, že zahlédli slečnu jen v tangách, jak se snaží zakrýt. A když se fotily stydlivější holky, další dělaly zábranu. A jedna ze slečen, jak měla roztažené ruce, zapomněla, že je polonahá a návštěvníci tak vidí její zadek. Nicméně jsme s podobnými problémy počítaly.

Vrátím se ještě na závěr k charitativní akci. Kolik byste chtěly vybrat pro Jakuba?

Samozřejmě by bylo nejlepší, když bychom sehnali celou potřebnou částku, tedy kolem dvou set tisíc. Což je dost, ale podařilo se nám vydražit jeden plakát za pět tisíc korun. A ozývali se nám i lidé, kteří by chtěli dražit a budou podle svých slov přihazovat až na závěr.