21.8.2018 - Emoce, nedostatek chleba a český klučík v ruském tanku

KARVINSKO - Bylo mu deset let a události srpna roku 1968 bral spíše jako zpestření dětství. Nakonec se ale dokonce podíval do útrob ruského tanku a poté musel s otcem shánět po celém okrese chleba. Toho byl nedostatek a malý Milan Čierny tehdy chléb věnoval za prohlídku tanku sovětským vojákům. Stalo se v Novém Bohumíně.

"Bydleli jsme přímo naproti kasárnám, před kterými již několik dní stály sovětské tanky a obrněná vozidla. Po pár dnech se máma nechala uprosit a konečně mě pustila ven," vzpomíná Milan Čierny. A také na to, jak tam lidé diskutovali se sovětskými vojáky a emoce převládaly na obou stranách. "A vesměs končívaly výměnou cigaret a doporučením,Iditě damoj, malčik'," dodává pamětník.

"Malčik prichadi zděs, chočeš ty posmatreť v tank? Priněsi chlieb a ja tebje tank pakažu." Takto zněla lákavá slova vojáků, kterým malý kluk neodolal. Doma nenápadně vzal rozkrojený bochník, přibral dvě cibule a spěchal zpět. Prohlídka tanku byla pro malého kluka zážitek! Třeba ostré nábojnice v útrobách tanku, které byly větší, než on sám. "Mezitím se venku strhl povyk, že Rusáci zavřeli do tanku malého Milana, a všichni se začali shánět po mých rodičích. Otec přispěchal ze železáren na vypůjčeném motocyklu. Pamatuji si jen jeho nazlobený výraz v obličeji," vzpomíná dále Milan Čierny, kterého pak otec vlastnoručně vytáhl z tanku. Dobrodružství ale nekončí. Nazlobený otec pak doma zjišťuje, kde skončil jejich chléb.

"Nedivte se, týden po obsazení Nového Bohumína obchody fungovaly jen hodinu denně a sehnat pečivo bylo mnohdy nad lidské síly. Na pekárnách visely nápisy jako "Chleba pro okupanty nemáme' a podobně. Za trest jsem musel s tátou na motorce objíždět pekárny, abychom vlastně měli co jíst," zní další část vzpomínek. Otec a syn nejprve vyjeli do Dětmarovic. "Cestou jsme míjeli i kolony sovětských aut, tanků a obrněných transportérů. Sem tam se na kolonu dokonce snažilo najíždět osobní auto Škoda 1202, z jehož oken mladí lidé mávali československou vlajkou a přes megafon provolávali vlastenecká hesla směrem k armádní koloně," popisuje Milan Čierny.

Chléb ale v Dětmarovicích nebyl. Motocyklu ovšem po cestě došel benzin a benzinky byly samozřejmě zavřené. Solidarita mezi lidmi ale tehdy byla obrovská a benzin se podařilo sehnat. Posádka motocyklu pak projela i Karvinou, a nakonec otec se synem uspěli až v Českém Těšíně. A Milan Čierny tehdy poprvé navštívil město, které je dnes jeho domovem. "A ten těšínský chleba je pořád stejně dobrý," dodává závěrem svých vzpomínek.