Město Bohumín

15.10.2018 - Senát je baštou opozice

Zdroj: Respekt
Ročník a číslo: 42
Strana: 10
Autor: Erik Tabery

ČR - Voliči vyprášili vládním stranám kožich. V senátních volbách propadly a horní komora parlamentu se stala baštou opozice. Vzhledem k dominantní pozici vládních sil ve sněmovně a na Hradě je to dobrá zpráva. Senát může plnit svou roli vyrovnávání sil v zemi. Vítězi jsou zejména občanští demokraté, kteří se stali v Senátu nejsilnějším klubem. Českou politiku však mění i výsledky komunálních voleb, a hlavně vyjednávání o radnicích.

Modré volby

Dramatické chvíle Senátu evidentně svědčí. V takových obdobích totiž dávají strany prostor osobnostem. Bylo tomu tak například v éře opoziční smlouvy, kdy se hrálo o udržení demokratických principů. Pak se situace uklidnila a přednost dostávali neznámí lidé, u kterých bylo důležité jen to, aby byli lékaři či hasiči, u voličů oblíbená povolání.

Letos o Senát usilovali například kandidáti na prezidenta Jiří Drahoš, Pavel Fischer či Marek Hilšer, ekolog Přemysl Rabas, bývalý šéf policie Martin Červíček, rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek. Ti všichni se do Senátu dostali. Naopak dva výrazní lidovečtí politici, bývalý ministr Daniel Herman a šéf strany Pavel Bělobrádek, neuspěli. Ten pak v sobotu oznámil, že příští rok už nebude obhajovat post předsedy. Chce si totiž odpočinout.

Lidovci ztratí výrazného předsedu, který dokázal své kolegy vrátit do sněmovny a vtisknout křesťanským demokratům vstřícnější tvář. Od chvíle, kdy se rozpadla předvolební koalice se STAN, bylo patrné, že jeho energie i chuť slábnou. KDU-ČSL tak může s novým lídrem získat i nový elán, nicméně jednoznačný nástupce na scéně není.

Hnutí ANO zřejmě propad (získali jen jednoho senátora) nebude tolik řešit. Babiše nikdo moc nekritizuje a vláda mu zatím drží pohromadě. Ale "morové rány" sužující sociální demokraty evidentně neberou konce. Kandidáti ČSSD totiž drtivě propadli až na populárního senátora Petra Víchu. Předseda ČSSD Jan Hamáček sice mluví o odražení se ode dna, ale tohle vypadá na zapletení se do kořenů na dně jezera a není jisté, jestli se strana ještě dokáže vymotat.

ČSSD chce zatím setrvat ve vládě (viz článek na str. 14–18), ale hlasů, že to takhle dál nejde, bude přibývat. Lze očekávat, že zemanovské křídlo a liberálnější část strany se do sebe zakousnou a svedou tvrdý boj o budoucnost. To může potenciálně zatřást i kabinetem.

Jednoznačným vítězem voleb jsou občanští demokraté, kteří získali deset vlastních senátorů. Na pravici tak zůstávají dominantní silou, byť velmi nízká volební účast svědčí spíše o schopnosti probudit nejvěrnější stoupence.

Brno: Reparát ODS?

S velkým napětím veřejnost sleduje i jednání o koalicích ve velkých městech, zejména pak v Praze a Brně. Obě města mohou fungovat jako jakési pokusné laboratoře pro velkou politiku. Moravskou metropoli šokoval obrat, když se vyjednaná koalice pod vedením ANO nečekaně sesypala poté, co ODS oznámila, že se raději dohodla s Piráty, sociálními demokraty a lidovci. Úspěšný primátor Petr Vokřál (ANO) tak zůstává mimo hru. Šéfka kandidátky ODS Markéta Vaňková přitom opakovaně veřejnost ujišťovala, že "ctí vítěze voleb" a že "my nejsme ten subjekt, který by se snažil obejít vítěze voleb a jednal za zády".

Přesně to však udělala a vyvolala tím velké pohoršení. Ano, lhát se nemá a důvěryhodnost ODS klesla na minimum, ale na druhé straně si Petr Vokřál sám naběhl do pasti. Koalici mohl sestavit i bez občanských demokratů, pak by měl co nabídnout menším stranám. Tvrdit navíc o ODS, že jsou to kmotři, působí nedůvěryhodně, pokud s nimi chtěl vládnout. A jestli jsou tak temní, jak jim mohl věřit, že dodrží dohody? Stejně tak je nepochopitelné, že podcenil lidovce, kteří jsou v Brně vyhlášení pragmatickou schopností vytěžit ze všeho maximum. Na lež paní Vaňkové se brzy nejspíš zapomene, důležitější bude, co ODS ve vedení města předvede. A může to mít poměrně velké dopady i na budoucnost celé strany a Petra Fialy, který poko stup své domovské organizace podpořil. Na Brno je vidět a ODS může dokázat, že se poučila z minulosti. Jestli se k moci naopak vrátí kmotři, kteří si budou opět rozdělovat zakázky, byty a arogantně přehlížet všechny ostatní, vyvolá to vzpomínky na starou ODS a zmizí dojem, že se strana reformovala. Pak by na tom paradoxně vydělal Andrej Babiš, a to i na celostátní úrovni, protože strana Petra Fialy by přestala být vnímána jako alternativa k ANO.

Stejně tak budou k Brnu pohlížet voliči Pirátů. Jejich ochota jít do koalice s ODS má aritmeticky smysl, zatímco Vokřál jim za spolupráci vlastně nic nenabídl, Vaňková jim dává významná místa v radě. Politika ale není nikdy čistá matematika. Jakýkoli skandál či přehmat ODS se připíše Pirátům s argumentem: To vy jste to umožnili.

Praha: Šance na změnu

Vítěz voleb se může ocitnout mimo hru i v Praze. Pokud se Piráti, Praha sobě a koalice TOP 09 se STAN domluví na spolupráci, vítězná ODS zamíří do opozice. Mimo vliv na město by se tak poprvé za více než dvě dekády ocitli jak občanští, tak i sociální demokraté. A už jen tahle změna by byla zdravá.

Zatím se to jeví tak, že na programových tématech se strany shodnou, ale kamenem úrazu může být výběr primátora (tento komentář vzniká v sobotu odpoledne, kdy dohoda stále není). Voliči to subjektům vůbec neulehčili, protože všechny tři dopadly více méně stejně. Pro Jiřího Pospíšila by měl zisk primátorského stolce cenu zlata. Pod jeho vedením strana utrpěla v komunálních volbách drtivou porážku. Jako šéf TOP 09 by potřeboval nějakou významnou pozici a druhou šanci evidentně dlouho nedostane.

Úlovek by posílil i Piráty, kteří by měli první takto zásadní post ve své historii. Šéf Prahy sobě Jan Čižinský už deklaroval, že vznik koalice kvůli své pozici nepoloží a je připraven ustoupit. Kdyby tyto strany koalici vytvořily, ukázalo by se, že to jde nejen bez kdysi velkých tradičních stran ČSSD a ODS, ale i bez ANO. To by mohl být první kamínek v botě Andreje Babiše. V komunálních volbách se mu s výjimkou Prahy dařilo, ale nelze si nevšimnout, že lokální projekty posilují. Případná koalice v hlavním městě by ještě víc upozornila na možnou generační změnu a také na fakt, že domluvit se lze i bez neustále rozzlobených, fňukajících a křičících politiků.



    Městský úřad