ČR - Za relativně krátkou dobu existence českého Senátu se v praxi potvrdila klasická politologická poučka – díky překryvu volebních období dostávají na frak vládní strany, a naopak posiluje opozice. Ukázkovým příkladem jsou sociální demokraté, kteří přesně před deseti lety v senátních volbách zcela triumfovali. Zisku 23 křesel z 27 kandidátů se začalo přezdívat "oranžové tsunami".

Strana v čele s "buldozerem" Jiřím Paroubkem tehdy zopakovala triumf z krajských voleb. Letos voda definitivně opadla. Už před dvěma lety obhájili jen dva z 12 mandátů, nyní propadlo 12 senátorů, obhájil jen jeden. Výrazné vítězství šéfa senátorského klubu ČSSD PetraVíchy nad Miladou Halíkovou z KSČM v tradičně levicové Karviné se ale jen těžko dá přičítat nějaké sofistikované politice ústředí Lidového domu. Pokud se Jan Hamáček minulý týden čertil na sociálních sítích, že nevidí žádnou katastrofu sociálních demokratů, dovolujeme si ho přátelsky upozornit na výsledky druhého kola. Oproti paroubkovskému tsunami se jeho výsledek dá označit jako oranžové kamikaze. ČSSD by se měla vzpamatovat, uvědomit si, že není stranou městských liberálů, ale tradičně pracujících a odborů, jejichž zájmy má hájit. Jejich předák Josef Středula je příliš chytrý na to, aby se do nějaké vnitrostranické hry zapojil.

Neplatí, že by strana měla k ruce odbory, ale naopak – brzy budou škemrat, aby se odboráři o stranu nějak postarali. Do té doby můžeme čekat tři až pět pokusů o puč v rozmezí nejbližších několika týdnů. V Lidovém domě i v krajích už se jistě brousí nože, první na řadě bude zhrzený Moravan Michal Hašek. V ČSSD přece dávno platí heslo: přítel příteli vlkem.