ČR - Víkendové komunální volby byly napínavé a prokázaly, jak skvěle funguje demokracie.
Bohužel skládání koalic už tak radostně nevypadá. Střídání vlád ve městech a obcích většinou spravedlivě kopíruje to, jak se dosavadní zastupitelstvo činilo.

Není sporu o tom, že Věra Palkovská (Osobnosti pro Třinec) v Třinci, Vít Rakušan (Změna pro Kolín, STAN) v Kolíně, PetrVícha (ČSSD)v Bohumíně, Martin Kupka (ODS) v Líbeznicích či Jan Čižinský (Praha 7 sobě) v Praze 7 svoje radnice spravovali dobře. Proto dostali od voličů přes padesát procent hlasů. Přesto se většina z nich rozhodla přizvat do rady další uskupení.

Podle nich totiž platí, že čím víc voličů budou radní reprezentovat, tím víc toho ve svých městech udělají. To je příkladný postoj a zajímavé je, že ho dlouhodobě praktikuje i politický nestor ODS Jaroslav Kubera v Teplicích či Tomáš Macura (ANO) v Ostravě, který se stal asi nejúspěšnějším komunálním politikem hnutí ANO.

Praha jako laboratoř

Kromě těchto veskrze pozitivních sdělení obecní volby potvrdily, že ve velkých městech jde o daleko víc než o rozkopané chodníky a kanalizaci. Nemám na mysli miliardové rozpočty a stavby typu metra D, ale politické aspekty hlasování. Praha je v tomto ohledu vypovídající laboratoří. Minulé čtyři roky ji ovládala nesourodá koalice, v jejímž čele stála nepolitička Adriana Krnáčová, nepochybně vzdělaná a inteligentní dáma. S Pražany si ale naprosto neporozuměla, ačkoli jako bývalá ředitelka Transparency International ČR typově patřila do pražské kavárny. Nezapadla ani do zdejší party hnutí ANO, takže jí chybělo politické krytí. Především však nezvládla některé disciplíny primátorského řemesla. A mnozí jí budou vyčítat, že po čtyřech letech nechala Prahu rozkopanou a neprůjezdnou.

Bylo jasné, že obyvatelé hlavního města to spočítají nejen jí, ale každému kandidátovi Andreje Babiše, tomu vytaženému z klobouku na poslední chvíli tuplem. Ujišťování Petra Stuchlíka, že má na Andreje mobil, spoustu protibabišovsky naladěných Pražanů jen namíchlo, neboť nechtějí být řízeni univerzálním firemním šéfem. Zabodovala tak dvě uskupení, která vsadila na úplný opak reklamy na prací prášek. Piráti se opřeli o sociální sítě a svůj zatím čistý politický štít.

Praha sobě Jana Čižinského vsadila na průzračnou formu občanského aktivismu, kterou si už úspěšně vyzkoušela v Praze 7. Jiří Pospíšil uspěl, protože to je Jiří Pospíšil, kterého mají tak nějak všichni rádi, ať už jsou to Plzeňáci nebo Pražáci. A pochopitelně se volby povedly ODS, která je s nepatrným náskokem vyhrála, čímž potvrdila, že pravicově naladění lidé se od ANO odvrátili a přimykají se zpět k ODS.

Návrat kmotrů?

V hlavním městě se Andrej Babiš zachoval férově, uznal porážku, vzal ji na sebe, respektive na své lidi a řekl, že ANO má jít do opozice. K překvapení mnohých se obdobně slušně nezachovala brněnská ODS. Ačkoli ji vítězný Petr Vokřál pozval do široké koalice a její lídryně Markéta Vaňková s tím souhlasila, náhle přišel obrat v podobě vyšachování Vokřála a dohody o brněnské radnici čtyř stran bez ANO. Je pravda, že místní občanské demokraty zahrnuly vzkazy rozhořčených voličů, proč jde do spojenectví s ANO, proti němuž se tak vehementně na celostátní úrovni vymezuje. Jenže to si měla paní Vaňková rozmyslet dopředu.

Nabízí se tudíž vysvětlení, že dávným brněnským kmotrům z ODS a ČSSD se naskytla příležitost k návratu a Vaňková jim posloužila jako vehikl. Vždyť o provázanosti zdejších soudců, žalobců a policistů včetně podnikavého přátelství právníků Zdeňka Koudelky a Pavla Blažka se tu vyprávějí legendy. Šéf ODS Petr Fiala brněnský deal posvětil.

Markéta na něj evidentně měla mobil, a ten zafungoval. Jen si nejsem jistá, zda právě tahle linka pomůže občanským demokratům dostat se z temných kmotrovských dob na výsluní odpovědné pravicové strany. Tak nějak typické pro současnou ČSSD je, že její brněnský lídr Oliver Pospíšil se z reklamní popelnice chce na radnici dostat za každou cenu a je mu úplně jedno, zda v objetí s ANO či ODS.