Město Bohumín

19.11.2018 - Hon na čarodějnice výrazně posloužil při volbách

Zdroj: Haló noviny
Ročník a číslo: 268
Strana: 5
Autor: Čeněk M. Kadlec

"Národy nikdy netuší, jak jsou bohaté na lotry. Je zapotřebí převratů, aby je objevily…" V. Hugo

Po slavném či neslavném, třicetiletém, čtyřicetiletém a vůbec všech výročích Charty 77 se v relacích ČT, jakož i na stránkách tisku, objevuje návazná kauza: hon na občany plnící v předpřevratovém období své vlastenecké povinnosti vůči mezinárodně-právně uznávanému státu ČSSR, bohatému svými sociálními vymoženostmi a svou všestrannou prosperitou. Je patrné, že tento hon na čarodějnice umně vtěsnaný do bezpečnostní organizace nového státu je celostátně řízen, což očividně vyniklo v neděli 4. listopadu ve vysílání ČT1 v programu typu »Balada o pilotovi« z pera Jiřího Stránského, odborníka na lyrickoepické básně s ponurým dějem a tragickým zakončením.

Proč ne, honba čarodějnic je přece výnosnější, zvlášť když má nahradit mnohé problémy státu, připomínám například skutečnou pravdu o ztrátě čs. území na hranici s Polskem, problému vzniklém v důsledku Havlovy neschopnosti při příhraničním jednání s prezidentem Walesou. Nebo jiná již dlouholetá ztráta, vzniklá v důsledku odcizení čs. hraničních dokumentů nacisty v roce 1940, které dosud nebyly navráceny. Dále, k řešení náleží stále odkládané reparace, apod. Překvapuje, že kancléřka SRN ani velvyslanec SRN nereagovali na výzvu směrovanou jim před státní návštěvou Prahy 16. srpna 2016. O pomoc byl požádán i tehdejší premiér ČR Bohuslav Sobotka, který mi za můj podnět sice poděkoval (26. srpna 2016); kancléřka SRN ale nereagovala.

Mé smíšené pocity dovršil obdržený e-mail o kárném propuštění učitele, který pro neznalosti maturantky nechal ji při zkoušce propadnout, což její otec považoval za rasismus a vlastním silovým nátlakem na školskou správu dosáhl zvrácení výsledku. Myslíte, že tento příběh bude akceptovatelný Velkou Británií, kterou propuštěný učitel pravidelně navštěvuje? Mohl bych uvést další smutné případy, ale myslím, že toho bylo dost – neboť z toho posledního je mi nevolno.

Ještě poznámka: mnozí pisálkové, patrně z úmyslné neznalosti, slučují vnitřní - státní bezpečnost (StB) s vnější bezpečností - zahraničními rozvědkami, jen aby mohli rozšířit chrlení nenávisti na co největší počet občanů. V podstatě tím sledují rozbití občanské jednoty a odvedení pozornosti od současných nemalých problémů.

Vylustrovaným občanům je vytýkáno, že podlehli »tlaku komunistické politické policie« a stali se jejími spolupracovníky. Nemyslíte, že mnozí z nich spolupráci považovali za službu v zájmu obrany tehdejšího státu ČSSR, stejně tak jako spolupracovníci současné státní bezpečnosti?

Zcela určitě mezi ně patří mnozí dnešní funkcionáři, jakož i vojáci, dokonce generálové, kteří přísahali věrnost ČSSR, ale po převratu a hbitém »překabátění« na oddané »rusobijce« se domnívají, že dokonale skryli svou minulost. A tak lze předpokládat, že popěvek »Červený šátečku, kolem se toč, my jdeme na Rusa, nevíme proč« již nabývá charakteru »národního chorálu« a patrně dolehne i k uchu generála z NATO »bez příjmení a jména«.

Německo zvolna opouští staré pořádky

Poválečná euforie z pozitivního řešení německé otázky neměla dlouhé trvání. I přes účast slovanských zemí, zejména ČSR a Polska, na spojenecké válce proti Německu postupně docházelo a dochází k jejímu znevažování. Výrazný podíl mělo a má zejména Německo, které jen velmi zvolna opouští staré pořádky, což svými nedávnými antipostupimskými postoji vyjádřila i Angela Merkelová. Ta aktivistka, která ve svých počátcích hledala uplatnění jako vědecká praktikantka v Česku, přitom mnohými Čechy »vážená« za svoji aktivitu v FDP a pro knižní literární zpracování – poučení: »Jak žít v socialismu«, čímž se nám vryla v povědomí.

Její postoj nás nutí připomenout si Havlův souhlas s bombardováním Kosova, což narušilo Masarykovu slovanskou jednotu, a svým charakterem lze přirovnat k Windischgrätzovu bombardování vzbouřených Pražanů z děl v roce 1848. Nedá se opomenout, že si z toho vzali ponaučení i Henlein a do Česka přivandrovalí Němci (proto se také na ně v roce 1919 nevztahovalo sebeurčení). Dnes se o obnovu jejich glorioly pokouší sudetoněmecký landsmanšaft (SL), podporovaný klérem a agrárníky. Tomu se demokracie neříká. Brněnské pochody spíše koketují s fašismem.

Došlo i k výrazné proměně námi velmi pozitivně vnímané role kmotrů ČSR z roku 1918, kteří bohužel postupně začali přejímat roli kmotrů antikomunismu. Pavel Tigrid v roce 1956 napsal, že »národní a státní svoboda, jež má trvat déle než pět nebo i 30 let, nemůže být importována…«. Skutečnost byla taková, jak uvedl například časopis U. S. New World Report, který nabádal, že jestliže by přišly v ČSSR k moci protisovětské síly, stala by se tato země koridorem, jímž by mohly západní útvary pochodovat přímo na ruskou hranici; to byl v podstatě skutečný cíl dohodnutý již při kapitulaci Německa mezi USA a poraženou německou armádou. Vcelku brilantně to ve své knize »Operace Pulach« odkryl autor knihy James Critchfield, který odešel v hodnosti plukovníka z americké armády a vstoupil do služeb CIA, jež ho v roce 1948 vyslala do Pullachu na řece Isar. Zde měl navázat součinnost s Gehlenovou organizací a řídit její přeměnu v moderní německou zpravodajskou službu. Šlo o děje, které vedly k rozpadu válečné spolupráce mezi Sovětským svazem a Spojenými státy, včetně vzniku a narůstání konfrontace mezi Východem a Západem, bohužel.

Vyprostit z područí SSSR

Také bonnský kancléř Kiesinger v roce 1968 v jihozápadním rozhlase prohlásil: »Nového evropského řádu dosáhneme jen tak, když vyprostíme východoevropské země z jejich područí Sovětského svazu a převedeme je do sféry zájmů Spolkové republiky. « Již na jaře 1968 byl politickými vedoucími NATO a jejich mezinárodním štábem připraven pod krycím názvem Zefír (jihozápadní vítr) jako tajný »zvláštní program« pro nasazení proti ČSSR. V rámci tohoto programu mělo dojít k násilnému převzetí moci a tak k dokončení skrytého »tichého puče«. Jistě si mnozí vybaví tehdy uskutečněná vojenská štábní cvičení NATO SHAPEX 1968 působící ve prospěch operace Zefír. Podobně i Černý lev a FALEX 68.

Jakou roli hrály americké tajné služby, přiblížil americkým občanům článek »Role amerických špionů v československé krizi«, který byl uveřejněn v časopise Komunistické strany USA Daily World 1968. Mnohé napoví i výrok Samuela Halperna – operačního důstojníka CIA v. v., který knihu pracovníka CIA Jamese Critchfilda nazval tím nejlepším v literatuře věnované tajným službám. Na vrub USA bychom mohli připomenout i akci viceprezidenta George Bushe st. »Partners in Leadership« (21. září 1983), což znamená: »Neuznáváme rozdělení Evropy za právoplatné. « Důvod: Ten hledejte v obchodu – Bush a Německo za války.

Na takové zpochybnění poversailleského systému hranic Německo již několik desetiletí čekalo. Uskutečnění převratu v ČSSR se o dvacet let muselo odložit. Kiesingerovy představy přece jen měly pozitivní průběh. Vinu najdeme v nejednotě »vítězných« válečných Spojenců. Do intrik náleží i výsledky Norimberského tribunálu, který se nechal ovládat politiky, což v důsledku znamenalo, že mnozí váleční zločinci unikli potrestání, a dokonce i veleli NATO. Nejsmutnější pro české občany je poválečné vytvoření NATO, jemuž veleli váleční zločinci (Gehlen, Speidl, Heusinger) a posléze někteří čeští generálové, kteří přísahali věrnost ČSSR.

Ne, nejsem disentobijce, vážím si velkých osobností, které se nedaly zkompromitovat poskytnutím finanční či jiné podpory na území Německa. Připomínám disidenta Bořivoje Čelovského, který nehledal podporu v Německu, byl vlastenec, disent trávil v Kanadě…, ale i mnoho jiných. Vzpomíná: »Onen den roku 1938, kdy nám sdělil ředitel českého gymnázia v Bohumíně, že to je náš poslední školní den, neboť v pondělí přijdou Poláci… Přitom nezapomněl na datum 14. března 1934, když do zbytku Československa vnikly oddíly SS, o den dříve, než se předpokládalo…

« Jeho jedna z publikovaných knih »Mnichovská dohoda 1938« svým vyčerpávajícím obsahem patří mezi skvělá díla této epochy. Snahou aktérů SL v Evropském parlamentu bylo anulovat postupimská rozhodnutí a zvrátit chod dějin. Polínko si přiložil a literární scénu rozšířil o »Plameny nenávisti« americký historik Norman M. Naimark. Jeho argumentace mnohé Čechy v ostražitosti před sudetoněmeckou obhajobou spíše utvrdila. Lze vyčíst, a proto připomínám i nezastřenou proměnu některých tzv. kmotrů, dříve k Čechům loajálních. Jejich přeměna v antikomunisty potvrzuje, co napsal o plánech USA 22. července 1968 Wall Street Journal: »Amerika vlastně byla kmotrem dnešního Československa. « A opět! »Ve smyslu světového boje USA proti mezinárodnímu komunismu máme zde co dělat s národem, který se pokouší osvobodit… Tento vývoj je pro USA velmi důležitý… Mohl by ze základu
změnit poměr sil v Evropě.«

Usilovat o jednotu

Ne, tento národ po zkušenostech z válečných útrap, koncentráků a vyvražďování českého národa nechtěl změnit poměr sil, k tomuto účelu se nechtěl osvobodit. Osvobodit se chtěla jen hrstka… K tomu, i když s váháním, používám citát poručíka wehrmachtu a později prezidenta SRN Richarda von Weizsäckera – syna Ernsta von Weizsäckera – státního tajemníka Hitlerova ministerstva zahraničí, který byl předsedou mezinárodní komise pro vytyčení pomnichovských státních hranic (berlínské čáry) bez účasti čs. zástupců, a na čs. stížnost pro nacisty odcizený čs. hraniční fond odpověděl, »… že hraniční dílo nám nebude již nikdy k potřebě…« Tudíž citát: »Mladí nejsou odpovědni za to, co se tenkrát stalo. Jsou však odpovědni za to, co se z toho v dějinách stane.« (Řeč 8. května 1985 v bundestagu). Mýlí se: I jako mladý poručík wehrmachtu žijící s bratry v rodině Hitlerova státního tajemníka je odpovědný za to, co se dělo.

Na závěr mohu ČT připomenout, že cesta nevede přes televizní programy opírající se o »Balady…«, když už jsme dospěli k rozbití státu Čechů a Slováků, spíše bychom měli usilovat o velmi nám vzácnou jednotu, nikoli tu povolební.



    Městský úřad