Město Bohumín

15.3.2019 - Vznik protektorátu na Karvinsku nic nezměnil. Území ovládali Poláci

Zdroj: Karvinský deník
Ročník a číslo: 63
Autor: Tomáš Januszek

KARVINSKO, TĚŠÍNSKO – Zatímco zbytek území Československa okleštěný mnichovskou dohodou z 30. září 1938 o Sudety prožíval 15. března 1939 obsazení německou armádou a vznik Protektorátu Čechy a Morava, v české části Těšínského Slezska byl klid. Toto území totiž obdobnou situaci zažilo už před půl rokem, kdy v prvních dnech října 1938 obsadila polská vojska. A to právě na základě podmínek Mnichovské dohody, jež české vládě nařídila vyhovět bezvýhradně územním nárokům Maďarska a Polska.

Jeden den v Československu, druhý den v Polsku

Někde se tak ze dne na den, jinde postupně během několika dní ocitli obyvatelé velké části Těšínského Slezska, kterému Poláci dodnes říkají Zaolší (polsky Zaolzie, za řekou Olší/Olzou), na území Polska. Město Český Těšín bylo spojeno s původním Těšínem v jeden městský celek. (Pro českou část platil název Cieszyn Zachodni). Pod polskou správou se ocitly politické okresy Český Těšín a Fryštát a několik obcí v politickém okrese Frýdek a pár také na slovenskopolském pohraničí. Polský zábor z října 1938 čítal asi 820 kilometrů čtverečných. Každopádně Poláci zabrali menší území, než o jaké přišli při rozdělení Těšínského Slezska v roce 1920. Poláci žijící v české části Těšínska polskou armádu vítali jako osvoboditele, což české obyvatelstvo neslo nelibě a docházelo k národnostním třenicím. Polská správa totiž považovala za občany zabraného území pouze ty, kteří zde žili před či do roku 1918.

Na Poláky zabraném území začaly ještě v říjnu 1938 čistky a odchody českého a německého obyvatelstva do vnitrozemí. Kdo neodešel sám a dobrovolně, byl zpravidla vysídlen. Národnostní třenice na území dnešního Karvinska a Těšínska se nepříjemně dotýkala mnoha zdejších rodin. Nejen českých, ale též německých. A po vzniku protektorátu v březnu 1939 a obsazení Polska německou armádou v září 1939 také židovských. Polský zábor na Těšínsku a Karvinsku znamenal stejně jako později za Německa zrušení a rozpuštění českých spolků a také uzavření českých škol. Výuka probíhala výhradně v polštině.

Na peripetie v polské škole vzpomíná například František Gil z Dolní, tehdy Německé Lutyně. Jeho rodina se hlásila k Československu, za což byla hlava rodiny vykázána za hranice. Otec Františka Gila po říjnu 1938 žil a pracoval jako báňský úředník v Ostravě, zbytek rodiny mohl po přímluvě jistých vlivných lidí zůstat v rodném domě, byť na polském území. "Pamatuju si, jak mi učitelé dávali najevo, že patřím do české rodiny. Pojď k tabuli, ty čechofile,říkával jeden z nich," vzpomíná třiadevadesátiletý František Gil.

O obsazení zbytku českého území (na Slovensku byl už 14. března 1939 vyhlášen Slovenský štát – pozn. aut.) a vzniku protektorátu se tehdy lidé dozvěděli z rozhlasu a novin. A zatímco matka se synem a s dcerou v rodném domku v Německé Lutyni živořila bez peněz, hlava rodiny žijící a vydělávající jen o pár kilometrů dále v Ostravě se zničehonic ocitla v Německem ovládaném protektorátu. František Gil si vybavuje, jak byli s matkou otce navštívit v Ostravě. "Jeli jsme lokálkou do Bohumína, kde jsme přestoupili, pak do Vrbice, kde byla celnice, a poté přes Hrušov do Ostravy," vzpomíná. Domů se jeho otec vrátil až po vypuknutí války v září 1939.



    Městský úřad