ANTOŠOVICE - Vesnička přeplněná dějinnými zvraty měla být kvůli průplavu Odra – Dunaj zbourána do poslední chalupy . První česky psaná zmínka o Antošovicích, které jsou součástí městského obvodu Slezská Ostrava, pochází z roku 1719, tedy z doby před rovnými třemi sty lety.Nicméně je pravda, že po ruce je ještě starší záznam z roku 1709, který pochází z haťské úmrtní listiny. Je v ní uvedeno zemřelé novorozeně tehdejšího obyvatele Jana Gorzalnika. Na začátku 18. století tady stálo jen několik chalup a vesnička neměla jméno, ale patřila k šilheřovickému panství. Zakladatelem byl nejspíš správce panství Jan Jantosch.

Vesnička u hranic

V další písemné zmínce z roku 1714 je popsána událost, která se stala místnímu obyvateli Dubianskému. Ten spadl ze stromu do ohně, který předtím sám rozdělal. Na následky popálenin zemřel. Obec již měla název Jantoschowicz (počeštěně Antošovice). O této podobě jména jako první psal historik Augustin Weltzel, a to ve svém vědeckém spise Besiedenlungen, který vyšel v roce 1890. K tomu je potřeba připomenout, že zmíněný správce šilheřovického panství Jan Jantosch založil začátkem 18. století dvůr Paseky, který je v haťské kronice připomínán už v roce 1711. Byl nejprve součástí Antošovic, ale později byl připojen k Šilheřovicím.

Průmysl a změny

Když císařovna Marie Terezie prohrála v roce 1742 válku o Slezsko, byly Antošovice společně s dalšími obcemi na Hlučínsku připojeny k Prusku. Obec to byla stále nevelká, vždyť v roce 1840 zde bylo jen 19 domů a 126 obyvatel. Ale něco se přece jen výrazně měnilo: s nárůstem průmyslu v okolí nacházeli muži obživu nejen na panském dvoře nebo u sedláků, začali pracovat v dolech či továrnách, například v Petřkovicích, Hrušově nebo Bohumíně. Tím se sociální rozvrstvení výrazně změnilo. Antošovické děti nejprve navštěvovaly českou školu v vštěvovaly Šilheřovicích, ale postupně přecházely od roku 1873 na německou školu v Annabergu, což jsou dnešní polské Chalupki.

České povědomí upadalo, což se změnilo až po první světové válce. V únoru 1920 byly Antošovice připojeny k československému státu a hned poté zde byla otevřena česká škola. Pravda ovšem je, že to byla malá a okrajová obec, do které vedla jen polní cesta, silnice vedoucí do Koblova byla vybudována teprve v roce 1926. Významnou změnou byla v té době pozemková reforma, přičemž z Rothschildova hospodářského dvora v Pasekách bylo místním občanům přidělena orná půda, takže rozloha katastru vesničky se zvětšila z původních sedmi na třicet osm hektarů.

Průplav stále hrozí

Prvorepubliková pohoda netrvala dlouho, protože v září 1938 byly Antošovice připojeny k Německu, muži museli narukovat do armády, někteří padli. Rusové vesnici osvobodili 1. května 1945. Podle sčítání lidu a domů v roce 1961 žilo v Antošovicích devadesát pět obyvatel a stálo zde padesát jedna domů. K Ostravě byla obec připojena v roce 1976. Stále však přetrvávala nejistota, protože se od padesátých let uvažovalo o stavbě odersko-dunajského průplavu, a hlavně lodního přístavu, kvůli kterému měly být Antošovice zrušeny a domy zbourány: obec je nyní tísněna, z jedné je řeka Odra, z druhé dálnice vedoucí do Polska. V okolí jsou nádherné rybníky, například Mžíkovec nebo Bunkr, poslední má název podle toho, že uprostřed vodní hladiny stála betonová pevnůstka chránící československé hranice. Celá oblast rybníků je významnou turistickou, sportovní (je zde známá nudistická pláž), přírodní a rybářskou lokalitou.