BOHUMÍN – Na ledě v dresu hokejových Vítkovic je jeho úkolem hlavně útočit, při charitativním fotbalovém Zápase pro Marušku v Záblatí však Rostislav Olesz zaujal místo na pravém okraji obrany a svědomitě hlídal prostor, aby se skrze něj nikdo nedostal. "Bavilo mě to," usmíval se Olesz po vítězství Týmu hvězd 6:3 nad místním Slovanem, účastníkem krajské soutěže I. B třídy, a v rozhovoru pro Deník vyjádřil svůj vztah právě k fotbalu.

Jak jste se objevil zrovna na tomto charitativním utkání?

Poměrně jednoduše. Kamarád Ondra Šedivý, který teď hraje v Innsbrucku, se zná s trenérem i předsedou klubu v Bohumíně-Záblatí, sám s kluky trénoval a dohodil mi, že se mohu přidat, za což jsem rád. I samotný zápas byl z velké části v režii Ondry, který obvolal všechny hráče, mě se zeptal, jen jestli budu mít čas, přizpůsobil jsem si tomu kalendář a sešli jsme se tady.

Nakonec jste výrazně pomohli k tomu, že se pro nemocnou holčičku Marii Kučerovou vybralo 150 tisíc korun…

Ta částka je úžasná a velké poděkování patří všem, kteří zde pomohli, i těm, co to zorganizovali. Upřímně jsem nečekal, že to bude tak velké. Takový fotbal patří hlavně do menších měst nebo vesnic, kde to bývá událost a slavnost. A tyto zápasy, které někomu pomohou, jsou toho někdy i součástí.

Účastníte se podobných událostí často?

Myslím si, že poslední, kdo tohle v regionu pořádal, byl Pavel Kubina v rámci Kubina Teamu s podporou Deníku, pana Buksy a dalších partnerů. Když ale s hokejem skončil a zůstal v Americe, nikdo ze sportovců v kraji nepokračoval. Aspoň co já vím. Ondra teď na to navázal s tím, že to bylo i oslavou 790 let obce Záblatí.

Myslíte, že by mohla vzniknout podobná tradice, jako byl právě Kubina Team?

Jelikož jsme vyhráli 6:3, tak se asi přihlásíme do kraje. (smích) Ale ne. To, co tehdy bylo, už asi nikdy nevznikne. Bohužel. Když je dobře, tak si můžeme zavolat, sejít se takhle v létě na jeden zápas, kdyby to bylo každý rok, bylo by to úžasné. Tehdy navíc Kubina Team byl jiný v tom, že se scházeli i kluci z jiných sportů, umělci či mecenáši. Tady jsme byli z 98 procent hokejisté.

Něco jako dnes funguje Real Top Praha, že?

Shodou okolností za Real Top Praha jsem asi dva roky zpátky hrál na Čeladné. Zavolali mi, protože některé lidi znám, a rád jsem přijel. Vždycky je to pro nás, kdo děláme jiné odvětví než fotbal, super, že si můžeme zahrát, potkat jiné lidi a udělat dobrou věc.

Kromě vás dvou v Záblatí trénoval i Roman Szturc. Hodláte v tom pokračovat?

No, pokračovat... Klukům už sezona skončila, ale když budou tréninky, tak jednou nebo dvakrát týdně přijdu. Je to výborné, co se týká obratnosti, rychlosti, vytrvalosti a herní zkušenosti. Prostě skloubení všeho, co kdysi bylo v přípravách a co hodně rozvíjelo děti. Dnes jsou nějaké trendy, my bychom ale měli jít dřívější cestou, která mně osobně vyhovuje. Tím ale neříkám, že to bude sedět i někomu jinému. Ale vedu takhle svého syna, a je díky tomu více všestranný, než když by byl pořád jen na ledě.

Takže lze říct, že fotbalový trénink s mužstvem z krajské soutěže může dát něco i extraligovému hokejistovi?

Ano. Ono to vypadá, že si člověk jde jen tak zahrát, ale já jsem rád, protože mi to hodně pomáhá. Hlavně co se týká poznávání chování různých lidí. Přece jen tady je parta, kde se sejdou kluci, protože chtějí, vědí, proč to dělají, a nikdo je nemusí do toho nutit. Já totiž někdy mám v profesionálním sportu pocit, že některé to nudí a berou to tak, že musí. Tady to tak není.

Už jste někdy trénoval v rámci přípravy s nějakým týmem?

Když jsem zmiňoval Kubina Team, tak Pavel je z Janovic, kde se dlouho o fotbal staral. Já jsem se zaregistroval a odehrál i zápasy za jejich béčko. Bylo to součástí letní přípravy. Od té doby jsem ale fotbal nehrál kvůli zranění kolen, až teď jsem se k němu vrátil ve větší intenzitě. Jsem opravdu nadšený, baví mě, je to zpestření přípravy.

Mezi hokejisty je řada hráčů, kteří v mládí dělali na soutěžní úrovni více sportů, pak si museli vybrat. Měl jste to podobně?

Fotbal jsem trochu dělal, stejně jako národní házenou, kterou hráli rodiče. I ta mi něco dala. U mě to ale nebylo tak, že bych se rozhodoval, který sport. Tam to bylo jasně dané, spíše jde o to, že v hokeji je zaměření na jeden pohyb, který když budete dělat celý rok, tak můžete mít zdravotní potíže. Zejména se zády. Trochu jsem si tím prošel, proto vím, že ostatní sporty to mohou vyvážit, a nejen fotbal je pro mě přes léto výborná cesta.