2.7.2019 - O bunkr pečují už dvě generace

V bohumínském předválečném bunkru provádí také dvojice Martin a Michal Hejdovi.

BOHUMÍN – Už téměř 20 let se Martin Hejda s přáteli z klubu Vojenské historie Bohumín stará o opevněný válečný objekt z roku 1936. Nadšenci také bunkr, který se nachází u dálnice mezi Novým a Starým Bohumínem, pravidelně zpřístupňují veřejnosti.

JAKÝ OTEC, TAKOVÝ SYN

Roky ale letí a dnes už Martin Hejda provádí návštěvníky společně se synem Michalem. Rodinná dvojice, která se oba o historii opevnění zajímala od dětství – v případě Martina z vlastního zájmu, v případě Michala pak v rámci rodinného vedení – se částečně, případně ve spolupráci s ostatními členy klubu, postarala o rekonstrukci interiérů a také o autenticitu, kterou prostory nabízejí. Oba muži mají na svůj koníček zcela jasný názor a vědí, proč se mu věnují.

"Mnoho lidí by řeklo, že si hrajeme na vojáčky nebo militaristy, ale pro nás je důležitá spíše historie, která může leckdy varovat před chybami, které se dějí nebo mohou dít teď," prozrazuje Martin Hejda, starší z dvojice. Ten je členem občanského sdružení, které se o Pěchotní srub MOS5 "NA Trati" stará nepřetržitě 20 let.

BUNKRÁCI, NE BUNKROLOGOVÉ

"Děti často v našem bunkru nechápou, jak moc mladí chlapci museli bojovat za svou vlast a za jakých podmínek. Připadá jim to při dnešním stylu života nemyslitelné," tvrdí Martin Hejda. Ten se se svým synem a ostatními členy klubu nazývá takzvanými "bunkráky". "Kdysi nás někdo nazval bunkrology, ale to zní až příliš vědecky," svěřují se Martin a Michal Hejdovi.

Michal se k "bunkráctví" dostal, jak jinak než přes svého otce, u něhož mohl odmala sledovat tento netypický koníček. Nakonec pohltil i jeho. "Ovlivněn výchovou jsem se nakonec rozhodl věnovat bunkru také. Provázel jsem zde například už i při studiu na vysoké škole. A jsem za to nakonec i rád," doplňuje Hejda mladší. "Každý muž by měl mít koníčka, ať už jakéhokoli, aby nezlobil," dodává s úsměvem Hejda starší.

Co se týče veškerých "bunkráků", kteří o bohumínský bunkr pečují, není jich mnoho. "Kdysi nás tady začínalo dvacet. Zajímavostí je, že tu byly i ženy. Později, jak se to všechno oženilo a vdalo, nás tady aktuálně zůstalo sedm i s čestným členem. Dovoluji si ale říct, že mnohdy uděláme více než kdysi," popisuje zápal pro své hobby Martin Hejda.

LIDÉ BY NEMĚLI ZAPOMÍNAT

Nejdůležitější motivací, díky které je bunkr přístupný a může si jej prohlédnout veřejnost, je osvěta. "A přiblížení meziválečného období i mladé generaci, která žije tak trochu v jiném světě," dodává Martin Hejda. "Když vidím tu hrůzu v očích dětí, které se dozvědí, že z telefonního zařízení, jímž vojáci komunikovali, nešla poslat esemeska, je to pro mě často nepochopitelné a také děsivě zarážející. Právě proto je třeba tyto věci připomínat. I proto, aby si mladí lidé vážili světa, v jakém žijeme," dodává Martin Hejda. Návštěv a prohlídek je v bohumínském bunkru naštěstí stále dost, a tak můžeme doufat v to, že lidé ještě dlouho na minulost nezapomenou, ačkoli je pro některé už velice vzdálená. Bunkr je přístupný veřejnosti do konce září v soboty, neděle a státní svátky v každou celou hodinu od 14 do 17 hodin (více na www.bunkr-bohumín.cz).

O kom byste si rádi přečetli? Pošlete nám své tipy na e-mail tomas.januszek@denik.cz.