Hokejový útočník ONDREJ ŠEDIVÝ (29) před svou pátou sezonou v EBEL Týdeníku řekl: 

Ostrava – Čtyři sezony má za sebou hokejový útočník Ondrej Šedivý v nadnárodní lize EBEL. Z toho tři v rakouském Innsbrucku. V té uplynulé se se svým týmem poprvé nedostal do play-off, proto v klubu pod Alpami spokojenost nepanovala. "Týmově to nebylo moc dobré, ale na druhé straně z osobního hlediska jsem za ni rád," řekl Šedivý, který v rozhovoru pro Týdeník promluvil i o své přípravě nebo ambicích. 

- Jaký je vlastně váš vztah k tvrdé letní přípravě? 

Už nějaký rok se tím, že jsem v zahraničí, připravuju individuálně, což je super, protože člověk si dopoledne odtrénuje a pak má volno. Už asi pátým rokem máme svého kondičního trenéra, v tom je to plus. Proto jsem si mohl dovolit chodit dvakrát týdně trénovat do Záblatí. Určitě se mi to absolvuje lépe, než kdyby to mělo být s týmem, a upřímně řečeno, tohle období mám rád. Je to něco jiného než v sezoně.

- Umíte si představit, že byste se vrátil do českého prostředí a extraligy a trénoval celé léto s týmem? 

To právě asi ne. Kdybych se měl vracet, snažil bych se o to, abych v individuálním letním tréninku mohl pokračovat. Není to o tom, že by se člověk chtěl ulívat nebo něco podobného, ale prostě můj názor je takový – a je i podložený testy z posledních let –, že je to lepší. Člověk ví, co mu chybí, na čem má zapracovat, zdokonalit se a v tom je velká výhoda. Kdežto když se trénuje v pětadvaceti lidech, logicky nemůže všem vyhovovat. 

- Vy jste – podobně jako další hokejisté Rostislav Olesz a Roman Szturc – využil také možnosti během jara trénovat s účastníkem fotbalové I. B třídy Slovanem Záblatí. Cítíte, že vám trénink s mužstvem z nižší soutěže byl k něčemu? 

Určitě. S kluky jsme se o tom bavili. Víte, když člověk pojme trénink i na nižší úrovni po svém a dělá to vše naplno, tak vám to dává strašně moc. Přece jen v posilovně vám chybí sprinty, intervalové hry, proto je pro nás fotbal super doplňkem. Hlavně tam kluci měli vždy super partu, takže jsem za to rád. 

- Budete v tom pokračovat třeba za rok? 

Jasně. Když mám čas, tak fotbal je mým koníčkem, a když můžu, tak si jej zahraju. Koneckonců před dvěma roky jsem trénoval a zahrál si i soutěž za Bohumín. 

- Dokonce jste v krajském přeboru skóroval. 

Ano. (úsměv) Ale když se vrátím k původní otázce, tak to jsou celkově spojené nádoby. Není to jen o dřině, ale o zábavě, při které člověk ještě trénuje. Je to milejší forma zátěže. 

- Když se vrátíme k uplynulému roku, jak hodnotíte minulou sezonu v dresu Innsbrucku? 

Týmově to nebylo nic moc, protože jsme nepostoupili do play-off. Paradoxně z osobního hlediska to byl nejlepší rok. Cítil jsem se dobře, dařilo se mi a šlo to. Přesto vím, že mám ještě velké rezervy, pořád můžete dát gólů víc a víc. Věřím, že když mi to tam bude padat, dostanu se do laufu, tak potom můžu atakovat i nejvyšší příčky v celé lize. Základ je ale týmový úspěch, takže věřím, že uděláme zase play-off. 

- O životní stránce v Innsbrucku jste pro Deník promluvil už dříve a pochvaloval jste si ji. Zřejmě se nic nezměnilo, že? 

Rozhodně ne. Tedy kromě toho, že dcera má už dva a půl roku a můžu s ní dělat spoustu aktivit, tak nic. Po sportovní stránce mám pořád důvěru trenéra i vedení, takže když mi došla nabídka na další prodloužení smlouvy, tak jsem nad tím dlouho neuvažoval a brzy jsem ji podepsal. Nebyl důvod něco měnit. 

- Opět na rok? 

Ano. 

- To je taková zvláštnost, že prodlužujete vždy jen o sezonu… 

Protože v zahraničí je to celkem trend a mně to vyhovuje. Vím, že jsem v produktivním věku, mám i ambice a vím, že když se mi podaří sezona, tak potom mám lepší vyjednávací pozici, aby další smlouva byla ještě lepší. 

- Také to ale platí i naopak… 

To ano, když budete mít smlouvu na více let, a nezdaří se, tak máte jistotu i další ročník. Já se ale rozhodl postupovat takto. Na druhé straně v dnešní době je smlouva jen kus papíru, takže se pořád musíte snažit podávat ty nejlepší výkony. Myslím si, že žádný hráč se nekouká na to tak, že když má něco podepsáno na více let dopředu, tak může zvolnit. To určitě ne. 

- Mluvil jste o svých ambicích. Mohl byste je specifikovat? 

Abych se přiznal, tak úplně konkrétní být nechci, protože jde spíše o osobní cíle. Nicméně pořád nejsem v nejlepším a nejbohatším klubu EBEL, kdyby se to povedlo, byla by to nádhera. Podobně kdyby se podařilo dostat třeba do Německa. Ale jsem nohami na zemi. Hlavně ale chci mít z hokeje radost, být platný svému týmu, a aby se tam rodině líbilo. A co bude dál, to se uvidí. Ve sportu úplně plánovat nemůžete. 

Foto: HOKEJISTA Ondrej Šedivý s dcerou Aničkou. 
Foto: archiv Ondreje Šedivého