Událost se stala do té doby největší železniční nehodou v českých zemích.

Je červencový den roku 1848 a dlouhý nákladní vlak se vydává na cestu napříč Moravou směrem k Vídni. Jde o pravidelnou jízdu a tým, obsluhující spolehlivou parní lokomotivu, je dobře sehraný. Mají za sebou řadu společných cest, ale netuší, že dnešní se stane tou poslední…

Historie železniční dopravy v českých zemích se začíná psát ve 20. letech 19. století, kdy železnice slouží především pro nákladní dopravu. První železniční trať u nás vede z Lince do Českých Budějovic, postupně uvedená do provozu v letech 1827 až 1836. Slouží hlavně pro dopravu soli z Rakouska do Čech. Jde o koněspřežnou železnici, kde vozy po železničním svršku tahají koně. V Americe a Anglii už však sklízí první úspěchy parostrojní železnice a tento nový fenomén se v následujících desetiletích rozšíří do celého světa. Rakouské císařství nevyjímaje!

Neocenitelná síla páry Na přelomu 30. a 40. let 19. století zahájí výstavbu parostrojních železnic soukromá společnost Severní dráha císaře Ferdinanda, za níž stojí především vídeňský bankéř Salomon Mayer Rothschild (1774–1855) a další významní finančníci. První a hlavní tratí, vybudovanou a provozovanou touto společností, je "železnice mezi Vídní a Bochní (město na jihu Polska) s vedlejšími drahami do Brna, Olomouce, Opavy, Bielsko-Białe a pak ke skladům soli ve Dworech a Wieliczce", jak popisují dobové dokumenty. Jde o takzvanou "Severní dráhu", nazývanou také podle společnosti "Dráhou Ferdinandovou". Tato železnice se stává první parostrojní železnicí v českých zemích a v současné době po ní vede takzvaný druhý železniční koridor. Výstavba trati se rozběhne v roce 1837 a už o dva roky později přijíždí první vlak do Brna, v roce 1841 také do Přerova a Olomouce. Úsek do Bohumína je dokončen v roce 1847. Tento oddíl trati má velký význam zejména pro samotnou Severní dráhu císaře Ferdinanda, protože ta není jen železniční, ale také těžební společností a umožní jí tak přístup k uhlí z dolů na Ostravsku.

Tragédie v letním dni Nová trať má před sebou slibnou budoucnost. Ale už po pouhém roce provozu na ní dochází k události, která se zapíše černým písmem do její historie. Dne 27. července 1848 vyjíždí na svou pravidelnou jízdu nákladní vlak číslo XI z Bohumína do Vídně. Celkem 40 vozů táhne spolehlivá lokomotiva Jason. Když však vlak projíždí trasu mezi Hulínem a Napajedly v dnešním Zlínském kraji, lokomotivě náhle exploduje kotel. Na místě zahyne strojvedoucí i dva topiči. Čistič, který slouží jako tendrová stráž, utrpí řadu těžkých zranění, kterým dvě hodiny po neštěstí podlehne. Zraněni jsou i dva nakladači, oba se však uzdraví, přestože jeden je zraněn natolik, že ho přivolaný kněz raději zaopatří současně s umírajícím čističem. Z celkového počtu vagonů je 17 rozbito nebo vážně poškozeno a trosky lokomotivy lidé nacházejí až půl kilometru od místa výbuchu.

Z neznámé příčiny Příčina exploze není nikdy spolehlivě objasněna. Nejčastěji se uvádějí důvody jako závada na kotli, odpadnutí velkého kusu kotelního kamene, chyba strojvedoucího při nastavování vodoznaku nádrže anebo nepředpokládaný výboj a exploze takzvaného třaskavého plynu v kotli. Jde tehdy o první velkou nehodu na Severní dráze a zároveň do té doby největší železniční neštěstí v českých zemích, které na dlouhou dobu ovlivní pokyny pro údržbu a používání kotlů parních lokomotiv.