Když po sněmovních volbách v roce 2006 hřímal předseda ČSSD Jiří Paroubek, že si bez levicových sta poslanců pravice "ani neumyje ruce", bylo to naposledy, kdy mohli předáci sociálních demokratů a komunistů něco takového tvrdit. O třináct let později totiž tradiční levicové strany spíše než o volební triumfy bojují o holé přežití. Komunisté se poprvé od roku 1989 propadli v jednom z volebních modelů pod pět procent, vládní sociální demokracie svou vnitřní sílu dokládá neschopností vyloučit z vlastních řad rebelujícího poslance. 

Oproti volbám v roce 2006 ztratily obě levicové strany dohromady těžko uvěřitelných 1,6 milionu voličů. Pro českou levici je alarmující zejména fakt, že nejvíc voličů ztrácí ve svých tradičních baštách. Tedy hlavně na severu Moravy, Ústecku a Karlovarsku. Nejen zde voliči poděkovali levici za dosavadní "jistoty a prosperitu" – jak ostatně znělo jedno z hesel ČSSD – a přešli se svou podporou za snem Andreje Babiše o velké rodinné firmě s názvem Česká republika, ve které jim "bude líp". A právě kondici české levice se ve svém novém výzkumu věnují politologové z Katedry politologie a evropských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. "ČSSD paradoxně nejvíce ztrácí ve svých baštách. Nejméně v místech, kde nikdy neměla velkou podporu," říká pro Deník N politolog Jakub Lysek. 

Kromě voličského krvácení v pohraničních regionech sociální demokraté padají i v takzvaných vnitřních periferiích. Jednoduše řečeno jde o hraniční oblasti mezi jednotlivými kraji – například na pomezí Zlínska a Olomoucka nebo Pardubicka a středních Čech. "Vnitřní periferie se vytvořila částečně uměle vznikem krajů a administrativních hranic. Jde o oblasti, které jsou daleko od centra jednotlivých regionů," popisuje Lysek. Hůře se zde dostáváte do práce, do školy nebo k doktorovi, krajští politici do nich také pumpují méně peněz než do velkých měst. Lysek doplňuje, že tyto oblasti na hranicích krajů jsou objektivně zanedbávány. Kde naopak ČSSD ztrácí relativně nejméně, jsou pravicové okrsky. "Voliči ČSSD, kteří bydlí v geograficky pravicových okrscích z hlediska sociodemografie, od ČSSD neutíkají," uvádí výzkumník z Olomouce. 

ČSSD ZTRATILA BOJOVNOST 

Jak se do současného marasmu dokázala nejstarší česká politická strana vůbec dostat? Srazilo ji několik věcí: strategické chyby, vnitřní šarvátky, proměna českého stranického systému v roce 2010 a také nástup nových témat, se kterými se potýkají levicové strany všude v Evropě. Ale postupně. Již zmíněný Paroubkův výrok z roku 2006 se neukázal jako zcela přesný. Pravicová vláda nakonec dokázala sehnat dva přeběhlíky a Mirek Topolánek získal důvěru pro svůj pravicový kabinet. Od tohoto období ale začala česká politika trpět velkou nestabilitou. Rozpadl se pevný stranický systém, kde na jednom břehu dominovala pravicová ODS a druhý ovládala levicová ČSSD. Když Jiří Paroubek na jaře 2009 během českého předsednictví EU povalil Topolánkovu vládu a následně fakticky zrušil předčasné volby, vznikl prostor pro nové a netradiční strany. Nastoupily Věci veřejné se svými vnitřními referendy, nahráváním vlastních členů i bojem proti "politickým dinosaurům". Zápas proti Matrixu začal. 

Do voleb 2010 navíc přijel Zemákem z Vysočiny Miloš Zeman. Se svou Stranou práv občanů nakonec oslovil 4,3 procenta voličů, což mu na sněmovní lavice nestačilo, ale Paroubkovy sociální demokraty se mu podařilo výrazně oslabit. Následné volební období s hořkým koncem v podobě pádu Nečasovy vlády český porevoluční stranický systém rozmetalo úplně. "Krize ČSSD je hlubší a souvisí s dlouho nahromaděnými problémy. Lidé mají leckdy oprávněný pocit, že česká sociální demokracie ztratila na bojovnosti, někdejší plebejci splynuli s establishmentem a jsou v malostranských slonovinových věžích," říká pro Deník N politolog Lukáš Jelínek, který působí v Masarykově demokratické akademii. Tento think-tank má k ČSSD blízko. 

"Potíž je, že ani sociální demokraté v regionech nejsou příliš vidět a slyšet. Na řadě míst se navíc šušká o jejich propojení s podnikateli, lobbisty a všemožnými šíbry," dodává Jelínek. Současnou volební mizérii ČSSD naoko překrývá její účast ve vládě. Na celostátní úrovni je díky ní strana vidět, i když v jednotlivých městech často úplně zmizela z povrchu zemského. V obecních volbách totiž sociální demokracie hned v 25 okresních a krajských městech zůstala bez jediného zastupitele. Vedle Prahy mohou tedy i ve Zlíně nebo Karlových Varech chodit na jednání zastupitelů pouze v části určené pro veřejnost. Takový debakl nezaznamenala po pádu Nečasovy vlády ani ODS. 

JEDNODUCHÉ POSTY A TWEETY 

"ČSSD se dostala do pozice, kdy chce pořád někomu něco vysvětlovat. Dnes ale nejde o dlouhé programy a texty. Musíte mít jednoduché sdělení. Všichni jsme svědky toho, že velcí státníci jako Trump, Orbán a do jisté míry i Babiš používají pro svoji komunikaci hodně PR profíky," říká poslanec ČSSD Jan Birke. Ten patří mezi několik málo regionálních představitelů strany, kterým se podařilo udržet na komunální úrovni vysoko. V okresním Náchodě je Birke už řadu let starostou, vyhrává zde volby. 

Mezi další takové bašty patří třeba Bohumín pod vedením senátora Petra Víchy. Jenže senátor Vícha, kterého chválí nejen poslanec Birke, se na téma úpadku české levice bavit nechce. "Lituji, ale politikou se již nezabývám, jen věcnými zákony. A levice žije, jen se jmenuje Babiš a marketing," vzkázal Vícha redakci na žádost o krátký rozhovor. Poslanec a starosta Náchoda Birke zdůrazňuje, že politik dneška má být srozumitelný, uvěřitelný a má tlačit na plnění slibů. Nejhorší, co se může politikovi stát, je podle Birkeho to, stane-li se směšným. Dva poslanci ČSSD přitom během letní vládní krize veřejně prohlásili, že by podporovali i vládu, ve které by jejich strana nebyla zastoupena. V ČSSD přesto zůstali a zůstávají. 

EVROPSKÝ FENOMÉN 

Při pohledu na sesterské sociálnědemokratické strany po Evropě by bylo vlastně zvláštní, pokud by zrovna čeští socialisté dokázali udržet své historické pozice. Levicový proud slábne napříč kontinentem, někde více a někde méně. Například francouzská Socialistická strana prožívá stav podobný pádu pod vlak. Ještě v roce 2012 vyhrál jejich kandidát François Hollande prezidentské klání a strana získala 280 mandátů v Národním shromáždění, o pět let později jejich zisk spadl na 29 křesel. Znatelně oslabují sociální demokraté i třeba v Německu, Rakousku a Nizozemsku. Podle Lukáše Jelínka zlatá éra sociálnědemokratického proudu odešla paradoxně v době, kdy tyto strany dosáhly svého hlavního cíle – vybudování stabilního sociálního státu. 

"S etablováním sociálního státu, s nímž se ztotožnili i evropští křesťanští demokraté a liberálové, se voliči začali rozhlížet po jiných lákadlech. Nezřídka nacionálně laděných. Mají například pocit, že o dosažené vymoženosti sociální státu je připraví přistěhovalci. Lidé stále více naslouchají demagogii populistů, s níž racionální přístup sociálních demokratů soutěží jen obtížně," říká politolog Lukáš Jelínek. "Kromě toho se v Evropě i u nás začal šířit názor, že sociální demokraté dnes víc než na tradiční voliče myslí na všemožné menšiny a jejich emancipaci a zanedbávají tím svůj někdejší elektorát," doplňuje analytik z Masarykovy demokratické akademie. Podobný náhled má i bývalý místopředseda Evropského parlamentu za ČSSD Libor Rouček. Jádro problému podle něj spočívá v tom, že se proměňuje samotný elektorát sociálních demokratů po celé Evropě. 

"Už tady nemáme starou dělnickou třídu. Já si to pamatuju ještě z Kladna, děda byl horník a táta soustružník. Polovina lidí dělala na hutích a druhá na šachtě. Jenže dnes je horníků a hutníků už jen pár. Většina lidí sice i dnes stále patří mezi zaměstnance, ať už pracují třeba v restauraci, v dopravě, nebo v kanceláři u počítače, jenže nic moc je nepojí dohromady. S jejich oslovením mají problém všechny strany, ale ČSSD obzvlášť. Sociální demokraté musí své hodnoty svobody a solidarity dokázat napasovat na společnost 20. let 21. století. S tím má problémy i třeba německá SPD, ale tam se řešení hledá. U nás ne," doplňuje Rouček. S tím souhlasí i olomoucký politolog Jakub Lysek. "Pád levicových stran je evropským fenoménem a celou řadu příčin spojuje neschopnost komunikovat nová témata se svými tradičními voliči," tvrdí Lysek. 

ČSSD podle něj ani nemá velké téma, u kterého by si voliči řekli, že je dokáže kompetentně řešit. "ANO má efektivitu, byznys, boj proti korupci a starým stranám. U ČSSD si dnes volič nevybaví nic, a pokud ano, tak spíše negativa," popisuje výzkumník z Olomouce. Jeho kolega Jelínek přitom upozorňuje, že dnešní doba si žádá nové přístupy, jinak strana nemá šanci voliče zaujmout. "Voliči jsou náročnější a náročnější. Nestačí jim v digitalizované éře pomalé a těžkopádné reakce tradičních stran. Chtějí i mezi sociálními demokraty výrazné a výřečné lídry, kterých by bylo plno na náměstích i sociálních sítích. Takové ČSSD ale nemá. Místo srozumitelného pojmenovávání problémů ČSSD šustí papírem," tvrdí Jelínek. 

Expremiér Vladimír Špidla ale namítá, že levicové strany nepadají v Evropě plošně. "Je pravda, že řada levicových stran v Evropě je oslabená, ale na druhé straně naopak řada levicových sil nabývá na síle. Můžeme zmínit evropské Zelené, britské labouristy, španělské socialisty, dánské socialisty i finské socialisty, čili není to otázka oslabení levice jako takové," komentuje Špidla. Bývalý předseda ČSSD tvrdí, že neoslabuje levicový proud jako takový, ale dochází k propadu některých levicových tradičních stran. "Levicové strany získávají na síle nebo si udržují svou sílu tam, kde jsou dostatečně sociálně ekonomicky radikální a odpovídají na hlavní výzvy moderního světa, kterými jsou silné sociální rozdíly, ohrožení klimatickou změnou a nástup umělé inteligence. Stručně řečeno, tam, kde mají levicové síly jasnou tvář a odvahu, tam mají úspěch," dodává. 

NABÍDKA DO NOVÝCH ČASŮ 

Nejinak je tomu také u komunistů. Ostatně, právě zahraniční kontext je první věc, kterou zmiňuje komunistický poslanec Jiří Dolejš. "Děje se něco víc, než že je KSČM unavená a přišel Babiš. Je to hlubší problém," říká v kuloárech Poslanecké sněmovny. Dolejšova partaj rozhodně nemůže mluvit o dobrých časech. Výzkum Kantar CZ pro Českou televizi ukázal, že by komunisté zamířili pod pětiprocentní hranici a vůbec poprvé by se tak nedostali do Poslanecké sněmovny. Na dotaz, jestli je KSČM jako strana atraktivní, odpovídá Jiří Dolejš bez přemýšlení, že ne. 

"Po roce 1989 jsme se do jisté míry transformovali a zachovali se jako nabídka do nových časů, nebránili jsme minulost. Řekli jsme, že transformace byla špatně nastavená a po křižovatce v roce 1989 jsme vykročili špatným směrem. To byla alternativa, která postupně získávala lidi," popisuje Dolejš s tím, že strana tak byla lákavá pro své věrné i ty, kteří byli nespokojení s vývojem země po sametové revoluci. A právě tohle dávalo komunistům dohromady ještě úctyhodných deset až patnáct procent a – slovy poslance Dolejše – pomáhalo jim to přežít. "Ale nedá se přežívat pořád. Pokud byli lidé zklamaní a hledali někoho, kdo na další křižovatce zavelí, a věci se skutečně začnou korigovat, to jsme nedokázali," hodnotí komunistický poslanec. 

A proč strana zmíněnou atraktivitu poztrácela? Podle Dolejše selhalo například budování nových elit. "I sebeplebejštější strana musí mít elity. Někdo musí mít vzdělání, vhled do věcí, musí vymýšlet, umět komunikovat. Naše elity jsou hodně vyžilé, vyhubené," myslí si. V té souvislosti vzpomíná třeba na bývalého europoslance Miloslava Ransdorfa, který zemřel před třemi lety, a jak Dolejš podotýká, těsně předtím se "choval zvláštním způsobem". "A takhle bych mohl pokračovat. Někteří si na elity hrají, to je třeba kolega (Josef) Skála, který je ale v podstatě normalizační zombie," míní. Také vnitřní život strany, popisuje Dolejš dále, je pořád ponořený sám do sebe. 

"Je to takové ghetto: pořád děláme sebeudržovací rituály, scházíme se, schůzovní život. Pak jsou to rituály směrem k minulým symbolům, to je to naše oblíbené chození po hrobech, kladení kytiček a věnečků a tak dále. Schází nám ale kontakt se současným životem," myslí si. Zároveň ale říká, že po krachu příběhu o socialistické alternativě ve 20. století je složité nabídnout jiný, důvěryhodný. Předsedu komunistů Vojtěcha Filipa nazývá pragmatickým advokátem, který hřímá na témata, jež z Dolejšova pohledu "nejsou úplně nejšťastnější". "Jsou to vzkazy nostalgikům, nikoli vzkazy voličům. Kňourání kolem naší minulosti uklidňuje lidi ve straně, ale navenek to působí, když to řeknu velmi kulantně, hodně rozporně. Spíš blbě. A nic tím nezískáváme," říká. A do toho všeho se objevil Andrej Babiš. 

ŘEKNI, KDE TI VOLIČI JSOU 

Jeden z nejbohatších lidí v zemi vstoupil do politiky s bojem proti tradičním stranám a za efektivní správu země. Sám sebe označoval za pravičáka a ve volbách 2013 skutečně těžil zejména z nespokojených voličů pravice. Časem ovšem ANO začalo akcentovat spíše levicová témata a zcela vysálo voliče ČSSD a KSČM. Podle dat olomouckých politologů se Babišovi podařilo lovit na úkor levice zejména na okrajích velkých měst. "Klíčové pro ČSSD bude získat zpět panelové sídliště velkých statutárních měst. Ačkoliv věděla, že tam jsou její voliči, vůbec na ně necílila a nechala si je přebrat hnutím ANO," tvrdí politolog Lysek. 

"Když se podíváme na statutární města, nejvíce levice přišla o voliče na sídlištích. Nejsilněji to jde vidět na těch z 60. a 70. let, kde bydlí nejstarší generace voličů. Ti odchází k Babišovi. Existují ale i mladší sídliště zhruba z přelomu 80. a 90. let, kde lidé od levice přecházejí spíše k SPD," dodává politolog. Právě SPD je druhým subjektem, který odsává levici voliče. "Názorově se Filip od Okamury mnohdy neliší, ale Okamura je autentičtější. Volič naštvaný na všechny politiky a polistopadový vývoj uvěří spíše jemu než dlouholetému matadorovi české politiky," uvádí politolog Lysek a dodává: "Ani tak nejde o nová témata, která by volič nějak vyžadoval. Ale o uvěřitelnost a emoce."Podle Lyska politika zkratky a emocionální zabarvení obsahovala vždy. V současnosti je ale díky nástupu sociálních sítí tento fenomén ještě silnější. 

"Zatímco marketingový tým ANO s těmito informacemi krásně pracuje, ČSSD chyběla komunikační a marketingová strategie. Navíc sám Andrej Babiš svým vystupováním obecně imponuje lidem s nižším vzděláním a vyšším věkem, takže stačilo se marketingově přizpůsobit," popisuje Lysek s tím, že šlo právě o typického voliče ČSSD. Podle Vladimíra Špidly by měla ČSSD vsadit na jedno jasné téma. "Sociálnědemokratické hnutí v České republice má podle mého názoru velkou šanci. Pokud se zaměří na budoucnost a bude dostatečně sociálně radikální. Jedno naprosto zřejmé téma je bydlení, které se stává nedostupným pro většinu populace. Zřetelně se na něm ukazuje, že tržní model selhal, že byt není zboží a že je potřeba regulace a intervence veřejné moci. To, co je účinné pro ostatní levicové síly v Evropě, bude účinné i pro sociální demokracii v České republice," tvrdí bývalý premiér za sociální demokracii. 

BOJ O PŘEŽITÍ 

Komunistům se ale navzdory ztrátám podařil husarský kousek. V minulých sněmovních volbách utrpěli největší debakl od roku 1921, a přitom mají největší vliv na vládnutí za dobu existence samostatné České republiky. Díky jejich hlasům totiž získal premiér Babiš důvěru Sněmovny. "Předseda Filip je pragmatik a myslím, že KSČM svým způsobem zachránil. Nic jiného nám v tomto přechodném období nezbývalo, pravděpodobně by byly předčasné volby a my bychom dopadli ještě hůř," myslí si poslanec Dolejš. Slavit ale komunisté nemohou. Pokud se straně nepodaří zvrátit současné trendy, po příštích volbách by už mohli její členové bojovat za socialismus jen mimo parlament. 

Podle Dolejše jde o taktické záležitosti. Tak jako česká opozice posledních zhruba pět let, i on v souvislosti s hnutím ANO zmiňuje obrovský Babišův aparát, finance a veškeré zázemí, které má premiérovo hnutí k dispozici. "To, co my lepíme na koleně. Tam se konkurovat moc dobře nedá," říká. Místo tradičních výmluv opozice ale problém s Babišem popisuje hlouběji a zmiňuje, že zhruba před pěti lety začal současný předseda vlády cílit se svým hnutím právě na levicového voliče. 

SCHŮDNÁ CESTA Z PROBLÉMŮ 

Že to s návratem voličů ke straně eufemisticky řečeno postrádající jakoukoli dynamiku nebude snadné, popisuje také děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a profesor politologie Stanislav Balík. Podle jeho mínění může strana teoreticky oslovit nové voliče v případě ekonomických problémů země. "V současnosti má KSČM zřejmě potenciál čerpat pouze u nevoličů, kteří ji také v minulosti volili. Nicméně zatím nenabízí nic, čím by se odlišila od ANO. Možná případná ekonomická krize a nutnost vlády škrtat by mohly být pro KSČM vítanou záchranou," uvádí Balík. Balík dodává – a do jisté míry tak potvrzuje Dolejšovu vlastní kritiku strany –, že čeští komunisté nejsou schopni vnitřních změn, které by jim pomohly z aktuální situace, jež se zdá být čekáním na smrt. "V tom stavu, v jakém je nyní, toho evidentně schopná není. O mnohém svědčil její mimořádný sjezd, který ani v případě skutečně tragických volebních výsledků ‚nepřepřáhl‘ a potvrdil kurz posledních čtrnácti let symbolizovaný Vojtěchem Filipem a jeho vedením," dodává Balík. 

KSČM ale například zkusila ve volbách do Evropského parlamentu zapojit na kandidátku mladou generaci. Podle Jiřího Dolejše tím měla strčit nohu do zavírajících se dveří nové budoucnosti. Poslanec nicméně přiznává, že okamžitý efekt se nedostavil. Důvod? Když totiž straně utekli voliči, zůstali ti kmenoví – starší. A na ně, míní Dolejš, ti mladí zase tolik nezabírají. Lídryně kandidátky Kateřina Konečná se na toto téma nechtěla bavit. Právě sázku na mladé považuje za problematickou i politolog Balík. "Mladí by museli mít pocit, že je KSČM reprezentuje lépe než jiné doleva směřující strany. Pokud nedojde k nějakému skutečně dramatickému vývoji, který by třeba znamenal masovou nezaměstnanost mladých, výrazné omezení jejich přijímání na vysoké školy a podobně, jen těžko budou hledat cestu ke KSČM, která nenabízí nic atraktivního," říká. Balík současně podotýká, že komunisté už zřejmě žádnou schůdnou cestu ze svých problémů nemají. Česká politika si tak možná již během pár let připíše jeden úsměvný historický paradox. Není totiž vyloučeno, že po 30 letech od revoluce opustí komunisté sněmovní lavice proto, že jejich skalní příznivci odešli k hnutí miliardáře, kterého Filip a další podporují ve vládnutí. 

--- 

Když Jiří Paroubek na jaře 2009 během českého předsednictví EU povalil Topolánkovu vládu a následně fakticky zrušil předčasné volby, vznikl prostor pro nové a netradiční strany. Nastoupily Věci veřejné se svými vnitřními referendy, nahráváním vlastních členů i bojem proti "politickým dinosaurům". Zápas proti Matrixu začal. 

"ANO má efektivitu, byznys, boj proti korupci a starým stranám. U ČSSD si dnes volič nevybaví nic, a pokud ano, tak spíše negativa," popisuje výzkumník z Olomouce. 

"Je to takové ghetto: pořád děláme sebeudržovací rituály, scházíme se, schůzovní život. Pak jsou to rituály směrem k minulým symbolům, to je to naše oblíbené chození po hrobech, kladení kytiček a věnečků a tak dále. Schází nám ale kontakt se současným životem," myslí si poslanec KSČM Jiří Dolejš. 

"Názorově se Filip od Okamury mnohdy neliší, ale Okamura je autentičtější. Volič naštvaný na všechny politiky a polistopadový vývoj uvěří spíše jemu než dlouholetému matadorovi české politiky," uvádí politolog Lysek a dodává: "Ani tak nejde o nová témata, která by volič nějak vyžadoval. Ale o uvěřitelnost a emoce." 

 

Foto: Komunisté mají největší vliv na vládnutí za dobu existence samostatné České republiky. 
FOTO: GABRIEL KUCHTA