Před osmdesáti lety proběhly počáteční transporty Židů s názvem akce Nisko. První vězně přivítal sám Adolf Eichmann.

PRAHA -  V polovině října proběhlo Bubnování pro Bubny, akce, která připomněla transport Židů z Prahy do Lodže, v květnu tryzna v Terezíně. Události, jež se do dějin zapsaly pod heslem akce Nisko, jsou pro veřejnost spíš velkou neznámou. V říjnu od nich uplynulo osmdesát let. Do Niska proběhly v roce 1939 vůbec první transporty Židů. Mimo jiné i z Ostravy. Do vlaku nasedl 27. října i Otto Stecher. S jeho příběhem je to podobné jako se samotnou dějinnou událostí. Toho, jak a kde skončil jeho život, je těžké se dopátrat. "Důvodem je i to, že Bohumín, odkud pocházel, byl po Mnichovu zabrán Polskem, po napadení Polska pak Německem. Otto tak nikdy nebyl vedený v protektorátních seznamech," líčí Ottův vnuk David Stecher.

Do Niska byl Otto nucený odejít se svým bratrem Eduardem. Třetí bratr, Erich, mohl (zatím) zůstat doma. Co se dělo po příjezdu obou bratrů, jeho potomci nevědí. Alespoň střípky lze vypátrat z výpovědí některých přeživších, respektive těch, kdo se se svými členy rodiny či přáteli znovu setkali. Tak líčí, co se dělo v Nisku po příjezdu, Ruth Eliasová. Odjel tam její kamarád Willi, kterému se podařilo utéct. Když se s Ruth opět setkal, vyprávěl. "Williho zážitky nám tenkrát připadaly neuvěřitelné. Byl (…) už večer, když se vlak dal do pohybu směrem na východ, do Polska. Všichni věděli, že se jede do Niska, ale nikdo netušil, kde by to Nisko mělo být. Příštího dne vlak zastavil a lidé museli vystoupit. Stáli na volném prostranství – ani stopy po nějaké vesnici, ubytování, přístřeší. Až tehdy si uvědomili, že toto nic je Nisko," vyprávěla Ruth.

Postarej se o rodinu

Ale zpět k osudu Otty Stechera. Podle Davida Stechera šlo do transportu do Niska hodně lékařů – ostatně titul MUDr. měl Otto, jeho přítel Aufricht i další přítel, Adolf Kohane. Bratr Eduard se pro změnu pyšnil titulem z práv. Ottovi a Aufrichtovi se nakonec podařilo utéct. "Ještě když byli s Aufrichtem v Nisku, domluvili se, že pokud jeden nepřežije, ten druhý se postará o rodinu prvního. Aufrichtovi se podařilo dostat do Svobodovy armády – dozvěděli se o ní, když si vycpávali boty novinami, v nichž se dočetli o formování československé jednotky," vypráví David Stecher. Jeho dědečkovi se však podařilo dostat k příbuzným ve Lvově, ti mu dopomohli k místu v nemocnici. "Údajně odtamtud psal dopisy své rodině. Pátrali jsme po nich v archivech, ale do těch sovětských se není jednoduché dostat," líčí Stecher. V červnu 1941 Německo Sovětský svaz napadlo, ve Lvově vzniklo ghetto.

V roce 1943 končí veškeré stopy, které vedou k Ottu Stecherovi. "V tom roce došlo ke konečné likvidaci židovského ghetta, domníváme se, že zahynul tam, ale zprávu o tom nemáme," líčí potomek. Otto se tak nedozvěděl ani to, že jeho žena porodila po jeho odjezdu syna – otce Davida Stechera. Svého syna tak Otto nikdy neviděl, narodil se v květnu 1940. O existenci dědečka věděl David Stecher především díky fotografii, kterou měla jeho babička stále vyvěšenou na zdi. Jinak o něm příliš nemluvila. Snad jen to, že to byl moc hodný člověk a že je mu jeho vnuk podobný. "Babička už se nikdy znovu nevdala, pořád čekala, že se vrátí. Až v roce 1954 ho prohlásili za mrtvého. Kde přesně zahynul, nevíme," vypráví David Stecher.

Do Niska, současného města v Polsku, vyjelo celkem sedm transportů. První z Ostravy 18. října 1939. Bylo v něm na tisíc mužů od 17 do 55 let. Další byly z Katovic a Vídně. Odvezeno bylo víc než pět tisíc Židů. Přes 2200 mužů židovského původu se zaregistrovalo v obvodu ostravské obce. "Cílem jejich cesty mělo být území na východě vybrané za účelem vybudování přeškolovacího tábora," uvádí portál Holocaust. cz. Na místě měl cestující uvítat sám Adolf Eichmann, jeden z hlavních organizátorů holocaustu. Válka a především nacistický režim nakonec dostihly i Ottovu ženu a druhého bratra Ericha. Toho povolali i se zbytkem rodiny v roce 1942 do Osvětimi, kde byli posláni do plynu. Ottova žena byla také židovského původu, válku se jí ale i se synem podařilo přežít. Paradoxně díky členovi NSDAP, německé krajně pravicové strany, Rudolfu Rungemu. Ukrýval ji i s dítětem na statku ve Vejprtech, které byly od října 1938 obsazeny wehrmachtem. "Projevil velkou statečnost, že ukrýval Židy. Babička s tatínkem se tam schovávali skoro tři roky, až do roku 1945. Babička, která před válkou pracovala jako zdravotní sestra, tam pak pracovala v textilce. Objevil ji ale lékař z Bukova, jenž si ji pamatoval ještě z předválečného období. Vzhledem k tomu, že k jejím dovednostem patřilo i ovládání rentgenu, což v té době rozhodně neuměl každý, chtěl, aby se vrátila ke svému původnímu zaměstnání," vypráví David Stecher. V roce 1946 se tak přestěhovali. Aufricht, který na rozdíl od Otty válku přežil, splnil svůj slib a o Ottovu rodinu se staral. Až do šedesátých let, kdy emigroval. David Stecher byl s jeho rodinou v kontaktu pak i po roce 1989.

Vyzkoušený mechanismus

Akce Nisko není v dějinách holokaustu zcela objasněná. Tábor byl zrušen už na jaře 1940. Židé, kteří zde zůstali, se směli vrátit domů. Jenže. Ti vězni, kteří se SS po příjezdu nehodili na práci, byli po selekci vyhnáni směrem k demarkační linii se Sovětským svazem. Někteří cestou na hranici zemřeli, jiné čekal podle portálu Holocaust. cz život emigrantů v cizí zemi. Bez peněz, domova i bez dokladů. Většina z nich byla pochytána a převezena do gulagů. Někteří, podobně jako Aufricht, vstoupili do Svobodovy armády a bojovali proti nacistickému Německu. "Ačkoli tábor neměl dlouhého trvání, vyzkoušený mechanismus hromadných deportací byl nastaven. Eichmann si zde osvojil postupy, které potřeboval k řízení dalších táborů, ghett a deportací," uvádí Holocaust.cz. Stejně tak následující: Vězni z Niska se vrátili do Ostravy v dubnu 1940. Bylo jich 516. Asi 150 mužů přišlo z Niska na vlastní pěst. Dalších 350 Židů z ostravských transportů bojovalo v československé jednotce v Sovětském svazu. Boje přežilo 123 mužů, kteří se vrátili domů. Se svými rodinami, jež byly mezitím odvezeny do koncentračních táborů, se v naprosté většině případů nesetkali.

Foto: Oběti akce Nisko. Otto Stecher (na horním snímku ještě za šťastných časů se svou manželkou Waltraudou) skončil v jednom z prvních židovských transportů, který byl vypraven už v říjnu 1939 z Ostravy do Niska v dnešním Polsku. Byl tam s ním i jeho bratr Eduard (vlevo). Další osud obou sourozenců je nejasný. Jisté je jen to, že domů se nevrátil ani jeden. Jak skončil Eduard, o tom jeho příbuzní nevědí vůbec nic. O Ottovi se jeho blízcí dozvěděli aspoň to, že se mu spolu s jedním kamarádem podařilo z tábora utéct. Dostal se až k příbuzným do Lvova, jenže i tam ho po napadení Sovětského svazu dohnali nacisté a jeho život zřejmě skončil v místním ghettu. Nejpozději v roce 1943, kdy bylo zlikvidováno. "Domníváme se, že zahynul tam, ale zprávu o tom nemáme," líčí Ottův vnuk David Stecher