Město Bohumín

29.11.2019 - O další šachtu méně

Zdroj: Moravskoslezský deník
Ročník a číslo: 277
Strana: 15
Autor: Darek Štalmach

Po 127 letech skončila těžba na Dole Lazy. Havíři vyvezli poslední vozík, šachtu čeká konec. V kraji zbývají poslední čtyři činné šachty.

ORLOVÁ -  Už jen na dolech ČSA, Darkov a dvou šachtách ČSM se poté, co včera horníci vyvezli poslední vozík uhlí z Dolu Lazy, těží černé uhlí. Všechny ostatní šachty v republice už skončily.

"Co mám na to říkat? Je to kus mého života, měl jsem tady kolegy, kamarády, někteří tady zůstali..." komentoval vyvezení posledního vozíku na Dole Lazy jeden z někdejších horníků. Poslední vozík vyjel z hlubin vlastně nadvakrát. Poprvé pro VIP hosty, čekající na speciálně postavené tribuně, o několik minut později pak vozík sjel o patro níže, kde už čekali někdejší zaměstnanci šachty. Těch se přišlo rozloučit zhruba 200.

Kdy se bude zavírat další šachta, zatím jasné není. "To bude záviset na více okolnostech," vysvětluje výkonný ředitel společnosti OKD Michal Heřman. "Ceny koksovatelného uhlí spadly za poslední rok o 35 procent, což je hodně. Obdobně klesla i cena energetického uhlí. A právě cena uhlí je jedním z faktorů, na kterých bude záležet, jak dlouho se bude těžit. Nový plán těžby by měl být hotový během několika měsíců."

Na chystaném plánu bude záležet, jak dlouho a kde se bude těžit. Zda se s těžbou na Karvinsku skončí v roce 2024, 2025, nebo zda se těžba prodlouží. A také kdy se které šachty uzavřou. Podle všeho by nyní měl být na řadě Důl Darkov. "V současnosti není rozhodnuto o ukončení těžby na žádné šachtě," řekl Heřman.

Vedle těžby si musí OKD vydělat i na následný útlum. Což nebude nijak jednoduché. Půjde o miliardy. Ačkoliv výkonný ředitel zatím nemohl říct, v jaké situaci nyní OKD je, nepůjde zřejmě o nejlepší rok v historii. "Nebudeme v kladných číslech," uvedl Heřman.

Po vyvezení posledního vozíku nastane takzvaná technická likvidace dolu, kdy se z podzemí vyveze veškerý strojní park a vybavení, které lze zachránit. V této fázi by na šachtě měla pracovat zhruba stovka lidí. "Samotnou ceremonii jsme připravovali velmi dlouho," řekl Ladislav Grabovský, technik důlních služeb, který měl ceremoniál na starosti.

"Hledali jsme lidi, kteří tady pracovali, kteří tomu tady hodně dali. Někteří se odstěhovali neznámo kam, jiní umřeli, nebylo to nic jednoduchého. Ale hodně lidí se nám ozvalo samo. Obecně se vědělo už nějakou dobu, že by se plus minus někdy v listopadu mělo s těžbou na Lazech skončit, tak se někteří začali ozývat i sami." Uhlí pro poslední vozík pochází z posledního porubu, který byl definitivně vytěžen v tomto týdnu.

"Ale samozřejmě že se jednotlivé kusy uhlí vybíraly, hlavně podle velikosti. Vozík proto byl připraven už zhruba tři týdny," nastínil pozadí příprav Ladislav Grabovský. Pro mnoho horníků je ukončení těžby velkým životním předělem. "Je to pro mě hodně smutná záležitost. Strávil jsem tady vlastně čtyřicet roků života. V březnu mi kolega předal funkci nejdéle sloužícího zaměstnance na Lazech. Prošel jsem si všemi funkcemi, pamatuju šachtu, jak se postupem času pomalu měnila," okomentoval konec těžby Petr Karkoška, odborový předák Dolu Lazy.
Jak se měnila společnost, změnili se podle něj i sami horníci.

"Lidi se k sobě chovají jinak než dříve. Kdysi, když se něco slavilo, nebyl problém, aby se sešlo sto lidí, celý kolektiv. Dnes má problém se sejít jedna parta, dvacet lidí. Je to hodně o přístupu každého," řekl. A změnil se podle něj i přístup firmy a společnosti jako takové k hornickému povolání.

"Kdysi horník dostal byt, dostal peníze. Dneska... bohužel... pro některé lidi jsme čistě jen jednotlivé známky, je to bohužel už úplně jiný přístup," srovnává zkušený horník situaci před třiceti lety a nyní. "Ani se nedivím, že nejde najít nové horníky, peníze jsou jako na povrchu, žádné extra výhody."

Pro mnoho horníků navíc končí práce na šachtě podlomeným zdravím. "Vyučil jsem se jako elektrikář v Bohumíně, chvíli jsem pracoval v ŽDB, pak jsem nastoupil na šachtu. Nejprve na nedaleký důl Fučík, konkrétně na jámu Žofie. Tam jsme těžili strmé sloje. V roce 1993 jsem přešel na Lazy. Od roku 1993 do 2013 jsem byl na Lazech, pak dva roky na ČSM," vzpomíná na svá někdejší zaměstnání a pouť jednotlivými šachtami Lumír Mosler, který na Lazech nakonec pracoval jako předák.

"Dnes jsem na rentě, s plícemi. Zaprášené plíce se projevují tak, že se zadýchávám, mám problém se rychleji přesouvat, je to prostě poznat. Ale dá se s tím žít. Hornická práce je ale stále náročná. Pořád se práší, i když se zavlažuje, stříká. Další věc, na které horníci trpí, pak jsou ruce. Práce se sbíječkou, s utahovačkami, to jsou všechno pneumatické nástroje, je hodně náročná na ruce." I podle něj se v průběhu doby postavení horníků výrazně změnilo.

"Starost o havíře v důchodu je úplně jiná než kdysi. To jsme měli rekondiční pobyty, třeba na Podbanském. Na každé šachtě byla sauna. Dnes toho moc nemáme. Nemám co využívat, žádné výhody. Už jsem mimo OKD, tak mi zůstaly jenom vzpomínky."

Je to kus mého života, měl jsem tady kolegy, kamarády, někteří tady zůstali...

Fakta Historie Dolu Lazy 1892 vyhloubení jámy Neuschacht 1941 těžba přesahuje milion tun 1950 přejmenování na Důl Antonín Zápotocký 1991 přejmenování na Důl Lazy 1995 připojení šachet Dukla a František 2002 rekordní těžba 2,51 mil. tun 2008 spojení se šachtou ČSA, vzniká Důl Karviná 2015 spojení s Dolem Darkov 2019 ukončení těžby.


O další šachtu méně - Zvětąit
Velikost: 706 x 395 bodů - 98 kB

Pro detail článku/fotky klikněte na danou zmenšeninu fotografie.

    Městský úřad