CHROPYNĚ – "Brněnští skauti vyskočí z vlaku na trase z Brna do Bohumína, připálí nám lampy nebo předají svíčku a zase jedou dál. Stejný rituál opakují na každé zastávce," říká Jakub Kalinec, který letos přivezl do Chropyně takzvané betlémské světlo již potřinácté. Tato tradice začala v Československu prakticky hned po pádu komunismu v prosinci 1989.

"K nám do Chropyně přivezli první betlémské světlo o rok později naši dědové," říká Kalinec. Plamínek takzvaného betlémského světla vzplane každoročně v Jeruzalémě. Následně je světlo letecky přepraveno do Evropy – do Vídně, odkud je "rozvezeno" do dalších států. "Nejsem věřící. Betlémské světlo vnímám jako tradici, něco, co sbližuje lidi. Každoročně světlo, které z Kojetína doveze několik z nás, den před Štědrým dnem rozdáváme občanům města. Je to akce, která trvá hodinu a půl. Přichází na tři stovky lidí. Potkáme se nejen se známými, ale i náhodnými občany, všichni si popřejeme hezké svátky. Je to milé," vysvětluje Jakub Kalinec, v čem vidí kouzlo betlémského světla. "Já nechávám plamen hořet do Tří králů. Ale je to různé. Někdo jej zhasíná třeba už na Štědrý den," říká Kalinec z chropyňského skautského oddílu krále Ječmínka. Jakuba Kalince to ročně "stojí" asi 7 litrů lampového oleje. "Ještě se nestalo, že by nám v oddíle světlo zhaslo," dušuje se skaut. "Vždy světlo hoří na čtyřech různých místech. Takže když to někomu zhasne, rychle si běží k druhému zapálit. Nikdy se nestalo, že bychom přišli o všechny čtyři plamínky zároveň," dodává.

Pro světlo si pravidelně chodí také Radomír Patermann z Chropyně. "Stala se z toho vánoční tradice. S vírou to nemá nic společného. Do kostela nechodíme. Vždy nakoupíme svíčky a dokud je máme, tak necháváme plamen hořet," povídá Radomír Patermann a v ruce drží lucerničku.