Pavel Lazar, generální ředitel Tatry 

Více než půl roku, od 1. června 2019, je v čele kopřivnické Tatry generální ředitel Pavel Lazar. Do firmy přišel poté, co se potýkala s výrazným propadem výroby i prodejů vozů. Krizi má firma podle něj už za sebou. 

- Jak je na tom Tatra dnes? 

V této chvíli jsme na tom rozhodně lépe, než jak jsme na tom byli před dvěma roky. Loňský rok pro nás byl úspěšný, jak z pohledu výroby, tak prodeje a vývoje. 

- Kolik aut jste loni vyrobili? 

Vyrobili jsme 1 183 vozidel, prodali zhruba o stovku vozidel více. Loňský rok byl na výrobu vozidel extrémně náročný, vyráběli jsme pro naše zákazníky několik prototypů. Ale to se nám vyplácí, pro to, co jsme loni prodali jako prototyp, už máme v letošním roce sériovou zakázku. 

- Výroba menších sérií byla prioritou jednoho z vašich předchůdců. Trvá to i nadále? 

To zůstává. Samozřejmě je v našem zájmu, aby ty série byly co největší. 

- Jak pro vás dopadl loňský rok, co se hospodářské stránky týče? 

Prezentaci ekonomických výsledků představenstvu společnosti chystáme, do té doby je nemůžeme zveřejňovat. 

- Jaké jsou vaše plány na letošní rok? 

Chceme vyrobit zhruba stejný počet vozidel jako letos. Chceme ale také zvýšit povědomí o Tatře mezi našimi zákazníky. Nákladově je naše výroba dražší než podobné vozy, ale spolu s tím nabízíme více. 

- Provozujete výrobní závod v Saúdské Arábii. Jaká je situace tam? 

Právě tam dokončujeme stavbu výrobního závodu, ta se předává tento týden. Budou tam montovat vozidla vyrobená u nás. Dosud se montovala v závodě našeho partnera, nyní budeme ve svém. 

- Už se podařilo překonat krizi, do které se předloni Tatra dostala? 

Určitě můžeme říct, že se obchodnímu řediteli daří zajišťovat kontrakty, je jich nejvíce za několik posledních let. Do konce dubna máme, co se výroby týče, plno, další zakázky domlouváme. Snažíme se měnit Tatru tak, aby měli zákazníci důvod se vracet, takže doufám, že budeme úspěšní i v době recese, která nyní některé obory zasahuje. 

- V jakém stavu je nyní trh? Projevuje se na něm pokles ekonomiky? 

To je těžké říct. My třeba spolupracujeme se společností DAF, od níž nakupujeme motory a kabiny, a té v loňském roce klesl prodej o 23 procent. My jsme prodej zvýšili. 

- Ale vy cílíte na trochu jiný segment trhu než DAF. 

To je pravda, oni se zaměřují na silnici, my máme vozidla využitelná mimo ni. Trh neroste, ale je stabilizovaný. Výroba osobních vozidel klesá, my bychom chtěli být úspěšnější než v loňském roce, i když by trh třeba klesal.

- Jak toho chcete dosáhnout? 

Chceme například poskytovat služby, které jsme doposud neposkytovali. 

- Jaké? 

Je to otázka servisu, přístupu k obchodním příležitostem. Daří se nám prezentovat naše úspěchy, zákazníci si nás chválí, tatrovky uspěly například při stavbě jednoho z alpských tunelů, kde pracují 24 hodin denně, sedm dnů v týdnu. A to se nám daří prezentovat. 

- Jak se vaše plány projeví v zaměstnanosti? 

Za loňský rok jsme navýšili počet zaměstnanců zhruba o sedmdesát, podobné by to mělo být i letos. A rozšiřujeme i spolupráci s externími firmami, například s konstrukčními kancelářemi. 

- Budete letos přidávat na platech? 

Dodatek kolektivní smlouvy jsme uzavřeli už na začátku prosince. Výsledkem je dohoda o navýšení tarifní částky mzdy o 4,5 procenta, navýšily se i benefity. My budeme lidi potřebovat a chceme jejich práci i ocenit. 

- Jsou ti lidé na trhu práce? 

Jsou, ale je jich málo. To nás ale v této chvíli neomezuje. My chceme doplnit například konstrukci, příležitost mají obchodníci i lidé ve výrobě. Bude to hlavně o konkrétních lidech, když někde uvidíme někoho zajímavého, tak jej oslovíme. 

- Dříve jste pracoval ve společnosti Bonatrans Bohumín, vyrábějící železniční dvojkolí. Je mezi takovými firmami velký rozdíl? 

Mezi Tatrou a Bonatransem kupodivu ne. Jsou to globální firmy, jejichž výrobky najdete v celém světě. To dokázal jak Bonatrans, tak Tatra. A obě firmy se historicky potýkaly s velkými problémy, které zvládly. 

- Jak se za tu dobu změnil obchodní svět? 

Požadavky zákazníků jsou stále vyšší. Řízení firem se blíží automobilovému průmyslu, to znamená vysoké nároky na vedení, náročná obchodní jednání. Například v automobilovém průmyslu se vyjednává hodně tvrdě. Ale v mezích slušnosti. Železniční byznys byl proti tomu vyloženě gentlemanská záležitost, ale svět osobních automobilů, to je, řekl bych, až neslušné prostředí, kde se jedná hodně tvrdě. 

- Co říkáte na to, že se na Rallye Dakar prezentuje Aleš Loprais s vozem pod značkou Praga? 

Ale ten vůz má tatrovácký podvozek. (směje se) Každopádně to je námět pro to, abychom se to pokusili do budoucna změnit. 

- Co by ta změna měla přinést? 

Chtěli bychom porážet Kamaz. To je tým, který nyní na rallye pravidelně obsazuje nejvyšší příčky. Má tým, má financování, nedělají to jako bokovku při zaměstnání, ale jako hlavní činnost. A mají výsledky. Vlastní tým by ale pro Tatru byl hodně velké břímě. 

- Jaká by tedy byla vaše cesta, jak porážet Kamazy? 

Je to zatím jen nápad, ale určitě by v tom mohl pomoci stát, třeba prostřednictvím armády, kde máme příklad třeba v tom, jak úspěšní jsou sportovci organizovaní v oddílech Dukly. To by mohla být cesta, kdy by armáda pomohla s financováním a my bychom byli garanty technického zabezpečení. Jsem přesvědčen, že tatrovácké podvozky jsou stejně dobré jako ty od Kamazu, potřebujeme zapracovat na motorech. 

- Jak jsou ta vyjednávání s armádou daleko? 

Jsme v úplných začátcích, zatím jsme si tak jen nahodili ideu, jak by to mohlo fungovat. 

- Čili s armádou jste o tom ještě nejednali? 

Ne. Opravdu o tom zatím jen přemýšlíme. Už to funguje v jiných druzích sportu, jako je například biatlon, proč by to nefungovalo tady? Když má český člověk dobré zázemí, dokáže konkurovat komukoliv. 

- Co by z takového spojení měla armáda? 

Řidiče se zkušenostmi. Ti by se pak mohli o ně dělit s dalšími. Čili by mohli školit například vojenské řidiče. Nebo hasiče. Ti když jedou k zásahu, není to nikdy za ideálních podmínek. A ty zkušenosti by jim naši řidiči mohli předávat. 

- Šlo by tedy o nějaké národní řidičské centrum? 

Tak daleko to ještě vymyšleno nemáme. Kdybychom dokázali vyřešit financování, vybrat řidiče, mohlo by to fungovat. 

- Vyplácí se Kamazu, že financuje svůj závodní tým? 

Určitě, vždyť kdo by o nich jinak věděl? Nás v obchodním byznysu neohrožují, působí v jiném segmentu, ale každá taková soutěž, jako je Dakar, je vlastně válka. A válka urychluje vývoj. Takže to má smysl dělat. Navíc to je i o srovnání konkurence. Kde jinde se vedle sebe postaví tolik vozidel najednou než v závodě? Jiné srovnání není. Umím si představit fotografii, jak čtyři Tatry vyjíždí na dunu, jak vítězí v takové soutěži. Ale musíme se samozřejmě držet při zemi. 

- Jaký je teď podíl výroby vojenské a civilní techniky? 

Zhruba padesát na padesát. Vojenská technika je samozřejmě vrcholem výroby a naším cílem je vyrábět jí co nejvíce, civilní výroba ale má samozřejmě také svůj význam. Je dobré udržovat správný mix. 

- Před časem jste přestali zveřejňovat pravidelné výsledky v rámci Sdružení automobilového průmyslu. Proč? 

Jednak jsme se neměli příliš čím chlubit, za druhé přece nebudeme konkurenci, která nás pozorně sleduje, tak ulehčovat práci, aby věděli, kolik vozů jsme vyrobili. Ale to neznamená, že tyto výsledky nebudeme do budoucna, v nějakých rozumných časových intervalech, zveřejňovat. 

- V posledních letech byly poněkud upozaďovány klasické tatrovácké vzduchem chlazené motory. Jak to s nimi bude? 

Rozhodli jsme se neukončovat výrobu, stále je dokážeme prodávat. Navíc mohou být pro zákazníky zajímavé i do budoucna, už třeba jen kvůli geopolitickým změnám. Takže se chystáme vyvinout vzduchem chlazený motor, který by splňoval požadavky EUR6, a k tomu chceme vyvinout také novou kabinu pro Tatru 815 včetně automatizace mezinápravových a nápravových uzávěrek. Což by mohlo být pro zákazníky zajímavé. 

- A to by bylo pokračování Tatry 815, nebo by šlo o nový typ vozu? 

To ještě nemáme rozhodnuto, jestli půjde o pokračování stávající výrobní řady T815, nebo zda by šlo o nový vůz. Jsme na tom rozhodně lépe, než jak jsme na tom byli před dvěma roky. Je to zatím jen nápad, ale určitě by v tom mohl pomoci stát. 

Foto: Alexandr Satinský, MAFRA 

O autorovi: Darek Štalmach, redaktor MF DNES