NA AKTUÁLNÍ TÉMA

Československé státní dráhy (ČSD) se v dobách socialismu mohly pochlubit širokou strukturou železničních tratí, díky níž byla železniční doprava zajištěna téměř do všech odlehlých oblastí bývalého Československa. Po roce 1989 se objevilo mnoho pokusů o privatizaci železnice, které naštěstí pro cestující i železničáře zůstaly pouze v plánech pravicových vlád. Nicméně základy budoucí tzv. liberalizace železniční dopravy můžeme vidět v rozdělení Českých drah na stejnojmennou akciovou společnost a státní organizaci Správa železniční dopravní cesty (SŽDC), dnes Správa železnic. Posléze byla nákladní doprava oddělena do ČD Cargo. K další významné privatizaci, zejména v osobní dopravě, už nedošlo. Na železnici se však do osobní dopravy dostali dopravci jako Regiojet, Leo Express, GJW nebo Arriva. Zato v nákladní dopravě již figuruje mnoho dopravců.

K dalšímu kroku v osobní dopravě – a tím pádem k rozvratu kdysi ucelené železnice – došlo od nového jízdního řádu v prosinci 2019. Na devíti nových linkách zahájila provoz Arriva. Dosud dopravce jezdil mezi pražskou Hostivaří a Roztoky u Prahy a z Prahy do Nitry. Od prosince se také zvýšil počet spojů RegioJet. Nově začal provozovat denně 34 rychlíkových spojů na vytížené trase mezi Brnem, Ostravou a Bohumínem a dalších 120 regionálních osobních vlaků v Ústeckém kraji. Provoz dopravce rozšířil také na lince Praha-OstravaKošice, kde vlaky nově zajíždí do Bohumína, a na trase Praha-Brno-Vídeň/Bratislava. Na nových tratích začal jezdit také Leo Express. Zajišťuje část regionálního provozu v Pardubickém kraji a ve spolupráci s Arrivou také na Zlínsku.

Nasazení vlaků soukromých dopravců na naše koleje přineslo chaos. Zpoždění, nedodržení slíbených služeb a problémy s prodejem jízdenek - to jsou nejčastější výtky krajů k novým železničním dopravcům. Po necelém měsíci od zavedení »revolučních« změn v železniční dopravě musím uznat, že se obavy ohledně kvality cestování nejenom naplnily, ba co víc, v mnohém předčily neblahé očekávání. Nejkřiklavější problémy jsou zejména tam, kde stávající spoje Českých drah nahradila společnost Arriva, což se týká krajů Libereckého a Zlínského. Začasté se stalo, že cestující na trase Velké Karlovice–Vsetín čekali na příjezd ranního vlaku v mrazivých lednových dnech marně. Vlak nepřijel. Cestující si zejména stěžují na to, že se v na pohled líbivých vlacích Arrivy často netopí, nejsou v nich toalety. Nemluvě o tom, že ve vagonech byly německé naváděcí nápisy. Velikým problémem je i nákup jízdenky. Zatímco si cestující u Českých drah může zakoupit online jízdenku na rychlíkový vlak, při přestupu na spoj soukromého dopravce se musí shánět pro jízdence nové.

Věru nevím, komu tyto chaotické změny na železnici pomohou. Vlastně vím, majitelům soukromých společnosti, jež na tomto provozování železniční dopravy jistě tratit nebudou.

Za více než čtvrt století, kdy pracuji na dráze, jsem zažil mnohé, ale tato »revoluce« je pro dráhy a pro cestující veřejnost počátkem konce ucelené fungující dopravy. Vše dobré, co v dobách před rokem 1989 fungovalo, muselo být rozbouráno, aby se po čase za draho vracelo zpět. Domnívám se, že to bude i případ železnice. Snad tu liberalizaci přežije.