Město Bohumín

17.3.2020 - Každé mé tetování má svůj příběh

Zdroj: Ostravský týdeník
Ročník a číslo: 12
Strana: 23
Autor: David Hekele

Zápasník MMA VÁCLAV MIKULÁŠEK (31) má na těle řadu symbolů. Týdeníku řekl:

OSTRAVA – Mít člověk na těle tetování, byla to dříve známka vojny, nebo vězení. Ani jedno není případ Václava Mikuláška, přesto jeho tělo zdobí nejedna "malůvka". O všech by mohl dlouho vyprávět. "Každé mé tetování má svůj příběh," říká na úvod MMA zápasník a rodák z Bohumína. Začínal s tím v šestnácti na povolení své maminky. "Pak už jsem chodil na tajno," usmívá se Mikulášek. "Nejdéle trval hrudník," poukázal na nejvýraznější potetovanou část na svém těle.

- Můžete tedy říct, co na hrudníku zrovna máte a co to značí a symbolizuje?

Vše začalo nápisem Only god can judge me (Jen Bůh mě může soudit), který vede od jedné klíční kosti ke druhé. A je to pravda. Nikdo by mě neměl soudit za to, co jsem, nebo jsem byl. Pod tím mám dva další nápisy – damaged (poškozený) a rotten (zkažený) – což jsem býval v části života. Ať už sám sebou, nebo lidmi okolo. Navíc jsem dělal špatné věci, to si budu pamatovat.

- A k tomu máte medvěda s křídly. Proč?

To je jednoduché. Každý má lvy, psy, vlky, ale myslím si, že medvěd je nejnebezpečnější. Agresivitou, tím, jak umí zaútočit, rychlostí. Přitom lidé si myslí, že je roztomilý. I já vypadám roztomile, často se směju, ale opak je pravdou. Jsem nebezpečný. Pak je tam sinner (hříšník). Mám ho asi rok, protože jsem k předchozím hříchům přidal další a chtěl jsem si to zapamatovat, že tudy cesta nepovede. A pak je saint (svatý), také u klíční kosti. Neříkám, že jsem svatý, ale chci být hodný. Ne vždy se to daří. (směje se) A pak tam mám ještě jednu zajímavost.

- Povídejte…

Jde o komiksovou postavu z japonského seriálu Dragon Ball, jehož jsem velký fanda, vyrůstal jsem na tom, a mám tam Gokua, hlavního hrdinu seriálu. Pod tím mám japonskou masku démona, protože si myslím, že v každém z nás je kousek zla, kousek démona. Já určitě, protože umím být hodný člověk, ale i zlý. To mi dosvědčí hodně lidí.

- Má pro vás nějaké tetování zvláštní význam?

Ano, je to červený kříž, který mám na krku. Mám ho z osobních důvodů, o kterých nechci mluvit, to si navždy nechám pro sebe, ale lidé mi normálně posílají fotky, jak si ho udělali taky, protože se jim líbí. Já to neberu jako poklonu, spíše jako blbost. (směje se)

- Jak tuto zálibu vnímá rodina?

Mé babičce se to vždy líbilo a byla ráda, když jsem přišel s novým. Jednou mi dokonce chtěla tetování zaplatit, jen se bála mamky, co by na to řekla.

- A okolí? Nebojíte se předsudků?

Víte, já procestoval Evropu křížem krážem, byl jsem i na dalších kontinentech, a předsudky jsou jen u nás. V Anglii máte tetování na obličeji, na rukou, všude, a normálně pracujete třeba v bance. Tady si sednu ve vlaku vedle starší dámy a ta se na mě dívá, jak… To jsme my Češi, v tom jsme trochu pozadu. Ale jednu věc jsem mamce slíbil.

- Jakou?

Že nesáhnu na obličej. Stačí to po krk, já jsem spokojený. Když koukáte, tak lidi na obličejích mají nesmysly. Buď blbé nápisy, nebo křížek, o kterém ani neví, co znamená.

- Děláte MMA, které v Česku ještě není zprofenializované. Co vás vlastně živí?

Podívejte, mám to takhle. Kdysi to bylo tak, že jsem pracoval, hlídal jsem, nebo chodil vařit, protože jsem vyučený kuchař. Moje tréninky pak vypadaly tak, že jsem v sedm ráno skončil s hlídáním a šel na trénink. Pak jsem šel spát. Nebo jsem byl do jedenácti v kuchyni, pak jsem si přemluvil kamaráda, který byl ochotný přijít a trénovat se mnou. Dnes mi hodně lidí s přípravou pomáhá, a díky nim do práce nemusím. Občas si vezmu nějakou brigádu na přivydělání, ale mě to stačí. Já od života nepotřebuju moc, nemusím mít luxusní oblečení, já jen chci mít na to, abych mohl trénovat, na stravu a byl připravený na zápas. Když si to vezmu, tak já mnohem víc do toho sportu dal, než získal. Nikdy bych ale neměnil.

- A víte, co budete dělat, až nebudete moci zápasit?

Tak věřím, že budu mít svou restauraci, všichni budou chodit na mé jídlo a budou to chválit. Musím říct, že vaření miluju, zbožňuju a myslím, že vařím dobře. Na rovinu: nemám rád, když si v restauraci dávají lidi smažený sýr, hranolky a tak dál. To ať si lidé dají doma. Do restaurace jdete pro to, co si doma neuděláte.

- Jak ta restaurace bude vypadat?

Netoužím po velké, maximálně pro patnáct dvacet lidí. Sen je reálný. A já si své sny plním. Sice to někdy trvá, ale nakonec si ho stejně splním.


Každé mé tetování má svůj příběh - Zvětąit
Velikost: 387 x 506 bodů - 53 kB

Pro detail článku/fotky klikněte na danou zmenšeninu fotografie.

    Městský úřad