Město Bohumín

30.3.2020 - Sedmdesát pět let od nejkrvavější bitvy na našem území (I)

Zdroj: Haló noviny
Ročník a číslo: 76
Strana: 6
Autor: redakce

Prof. Ing. Bohumil SVOBODA, DrSc., člen Asociace Vojáci proti válce

Před 75 lety, 10. března 1945, byla zahájena nejtěžší a nejkrvavější bitva za osvobození tehdejšího Československa probíhající převážně na jeho území. Zrada Československa západními velmocemi, především Velkou Británií a Francií, a jimi podepsaná mnichovská dohoda ve prospěch Hitlera vedla k rozbití Československa a posunutí hranic ve střední Evropě ve prospěch fašistického Německa.

Vše, co jsme měli k dispozici pro svou obranu, bylo fašisty zneužito pro naši porobu. Československá armáda byla na základě mnichovské dohody nucena opustit pohraničí, výborně vybudovaný obranný systém, a vše předat fašistické armádě. Nacisté toho okamžitě využili a obsadili Sudety a následně zabrali celé území České republiky. Díky českému zbrojnímu průmyslu zvýšilo fašistické Německo své zbrojní kapacity o 25 procent. Získalo více než 460 tanků, 3000 děl a minometů, 1500 letadel, milion pušek a kulometů. Nacisté se vyzbrojili a získali nové válečné zbrojnice. Kvalitu obranného postavení fašisté, v čele s Hitlerem, vysoce ocenili, aniž by tušili, že za šest let je budou muset využít ke své vlastní obraně. Fašistům padla do rukou také celá vojenská výzbroj.

Severovýchodní část země měla pro nacisty, díky mohutnému průmyslovému potenciálu, klíčový význam. Mezi centra válečné výroby patřila právě oblast Ostravska, Karvinska a Třinecka s rozvinutým strojírenstvím a rozsáhlou uhelnou pánví. Ještě počátkem roku 1945 se zde těžily desítky tisíc tun uhlí denně. Továrny vyráběly velké množství surového železa, pancíře, těžké motory pro tanky, klikové hřídele pro těžké loďstvo, torpédoborce, ponorky a části torpéd. Vyráběly se zde také komponenty raket V-1 a V-2, včetně plášťů munice všech ráží. Šlo tedy o masovou produkci výzbroje pro pěchotu, tankové vojsko, letectvo i námořnictvo. Po vypuknutí války se výrobní úsilí ještě muselo zvýšit. Strategicky významným byl důležitý železniční uzel s velmi hustou železniční nákladní dopravou.

To vše významným způsobem podpořilo válečné úsilí nacistického Německa, paradoxně proti Polsku, zrádným západním mocnostem a státům západní Evropy, které nás Hitlerovi prodaly v Mnichově a byly fašisty napadeny v prvním pořadí. Po zákeřném přepadení Sovětského svazu bylo vše vrženo na východní frontu. Blesková válka se, díky hrdinství Rudé armády a sovětského lidu, nezdařila tak, jak si Hitler představoval. Sovětská armáda po velmi těžkých ztrátách zastavila německý postup na linii Leningrad, Moskva a Stalingrad. Od té doby se charakter války změnil ve prospěch Sovětského svazu. Díky nezadržitelnému postupu Rudé armády se koncem roku 1944 a zejména v prvních čtyřech měsících roku 1945 přiblížil nezadržitelný konec fašistického Německa.

Hlavní tíže osvobozovacích bojů ležela na východní frontě a Rudé armádě. Její pozice začínaly na litevském pobřeží Baltu, přes maďarský Balaton až do Jugoslávie. Na západě Evropy byla sice západními mocnostmi vytvořena válečná linie, od Severního moře až po Švýcarsko a současně směrem do severní Itálie, ale postupovala velmi pomalu. Jiná situace se vytvořila v protektorátu. Díky horám obklopujícím celé jeho území a propracovanému systému obrany z předválečného období zůstávalo celé území Moravy a Slezska stále v týlu bojující fašistické armády. Němci si byli vědomi svého konce, protože Sověti se blížili k německým hranicím. Vědomí kruté odplaty za všechny válečné zločiny stupňovalo jejich bojové úsilí, a proto každou píď země zuřivě a usilovně bránili. Pro svou obranu využili v plné míře vše, co jsme v třicátých letech vytvořili pro svoji vlastní obranu.

Už v tuto dobu se stala aktuální otázka poválečného uspořádání Evropy. Na konferenci v Jaltě souhlasili Roosevelt a Churchill s návrhem Stalina a stanovili demarkační linii. To byl klíčový moment pro budoucnost Československa. Podle tohoto plánu mělo být poválečné Československo osvobozeno Sovětskou armádou a zůstat pod vlivem Sovětského svazu. Západní spojenci nesměli tuto linii překročit a vstoupit přes Prahu do Československé republiky. Tato dohoda byla pro Československo v budoucnosti rozhodující.

Američané už těžké boje s fašisty nepředpokládali. Naopak velmi těžké boje čekaly Rudou armádu na Ostravsku. Stalin považoval za nejdůležitější dobytí Berlína a pro hlavní směr úderu přes Polsko uvolnil obrovský potenciál vojsk. Základem útočících vojsk byly tankové svazky T-34, kterých bylo vyrobeno přes 50 tisíc. Maršál Žukov se obával obklíčení sovětských jednotek fašisty z Východního Pruska. Toto nebezpečí Sověti za velkých ztrát odvrátili. Na levém křídle však operovala velmi silná Skupina armád Střed, od které Hitler očekával udržení svých pozic v Československu. Tuto sílu ležící v týlu sovětských jednotek bylo nutné zničit.

Zahájení bojů o Ostravsko

Počátkem roku 1945 pověřil Stalin generála Petrova a jeho 4. ukrajinský front o síle 255 tisíc mužů útokem na Ostravsko, nacházející se v rovinatém terénu mezi pohořím Beskyd a Jeseníků. Z jihovýchodu měl do protektorátu proniknout 2. ukrajinský front Rudé armády pod velením maršála Malinovského.

Před Ostravsko-opavskou operací (nyní se užívá tento termín, termín Ostravská operace také není ve vojenských plánech, takže je to jedno, jsou to naše české poválečné názvy) byla Hornoslezská útočná operace (neboli Viselsko-oderská operace), díky které bylo 22. března 1945 osvobozeno prvé město na území dnešní ČR a 28. března pak obec Sudice, budoucí nástupiště Ostravsko-opavské operace.

Dne 10. března 1945 zahájil 4. ukrajinský front ofenzivu z Polska směrem na Český Těšín. Němci ale před dělostřeleckou přípravou opustili takticky přední obrannou linii, zakopali se na druhé a zuřivě se bránili. Sovětům v útoku navíc bránilo velmi nepříznivé počasí, které takřka znemožnilo využití letectva na podporu tankových vojsk a pěchoty. Sověti neměli potřebnou živou sílu, ani tanky, dělostřelectvo a letadla, protože hlavní jejich síly byly soustředěny na Berlín. Postup byl pomalý a 17. března se zastavil úplně. Nutně docházelo k přeskupování vojsk. Němci měli důkladně vybudovaných pět obranných linií sahajících až do hloubky 50 km, s kvalitními železobetonovými pevnostmi, které jim byly postoupeny Československem po mnichovské zradě. Tisíce zajatců a obyvatel okupovaných území budovalo další opevnění, zákopy a protitankové příkopy v několika řadách, kladlo desetitisíce min a natahovalo kilometry ostnatého drátu. Většina obcí se opevňovala s využitím členitého terénu. Mezi domy Němci umísťovaly tanky, protitanková děla a pěšáky vyzbrojenými pancéřovými pěstmi. Nejodolnějšími prvky obrany Němců byly železobetonové pevnosti ze třicátých let. Tvořily ucelenou linii desítek kilometrů od Bohumína až po západ Opavy.

Na 155 tisíc zuřivě se bránících Němců pod velením generála Nehriga a téměř milionová armáda pod generálem Schörnerem, velitelem Skupiny vojsk Střed, která se chtěla později dostat přes Prahu do zajetí Američanů v Plzni, měli za úkol udržet Slezsko a severní Moravu před proniknutím Rudé armády na střední Moravu k Olomouci. Obranná linie zahrnovala 1500 děl, minometů, 300 tanků, samohybných děl a 120 letadel. Němci soustředili hlavní síly na přístupech k Ostravě. Tři divize nechalo na ostrahu polských hraničních přechodů. Sověti neměli dostatek sil na překonání do velké hloubky členěné fašistické obrany a čekaly je velmi těžké krvavé boje.

Patnáctého března od severu začal útočit nově postavený 1. ukrajinský front maršála Koněva. Probíhaly velmi těžké, několik týdnů trvající boje o město Ratiboř, které bylo zcela zničeno. Sověti museli likvidovat fašisty dům po domu. Nemohli si dovolit postupovat vpřed s nepřítelem v zádech. Proražení německých pozic na sousedních úsecích přimělo generála Petrova změnit plán postupu útoku na Ostravsko. Po odražení útoku na Těšín se rozhodl pro obchvat. Hlavní útok připravoval ze severovýchodu od obce Žory směrem na Wodzislaw Slaski a Opavu. Před Opavou se vojska měla otočit a od západu pokračovat k Ostravě. Pro tento směr vytýčil Petrov 38. armádu. První gardová armáda generála Grečka měla za úkol pokračovat od východu na Těšín a Ostravu.

Významnou úlohu sehrála gardová armáda generála Gastiloviče, postupující údolím Váhu od Liptovského Mikuláše, a vázala na sebe značnou sílu Němců. V lokalitě působily i československé jednotky generála Ludvíka Svobody. Bylo rozhodnuto o přesunutí jeho 1. tankové brigády a 1. smíšené letecké divize k posílení úderu na Ostravu. Jednomu stíhacímu pluku velel František Fajtl, který na vlastní žádost přešel z Anglie do Svobodovy armády. (Dokončení příště)


Sedmdesát pět let od nejkrvavější bitvy na našem území (I) - Zvětąit
Velikost: 656 x 432 bodů - 76 kB

Pro detail článku/fotky klikněte na danou zmenšeninu fotografie.

    Městský úřad