close google translator menu
Dnes je Středa 27.5., svátek má Valdemar.
Dnes má svátek Valdemar. Gratulujeme :)

Osobnosti narozené dnes:


  • Martina Sáblíková (*1987) - Česká rychlobruslařka
  • Jiří Štajner (*1976) - Český fotbalový reprezentant
  • Jamie Oliver (*1975) - Britský kuchař a televizní moderátor
  • Paul Gascoigne (*1967) - Anglický fotbalista
  • Dee Dee Bridgewater (*1950) - Americká jazzová zpěvačka
  • Alex Koenigsmark (*1944) - Český spisovatel a scénárista
  • Luděk Sobota (*1943) - Český komik
  • John Simmons Barth (*1930) - Americký spisovatel
  • Ladislav Chudík (*1924) - Slovenský herec
  • Henry Kissinger (*1923) - Americký ministr zahraničí a nositel Nobelovy ceny míru za rok 1973
  • Max Brod (*1884, +20.12.1968) - Pražský německý židovský spisovatel
  • René Panhard (*1841, +16.7.1908) - Francouzský průkopník automobilismu
Změnit velikost textu: A- |  A |  A+

20.4.2020 - Česko na konci začátku. Teď se ukáže, zda jsme připraveni

Zdroj: Deník N
Ročník a číslo: 76
Strana: 8
Autor: Petr Koubský

ČR - Koupili jsme si čas, abychom se na epidemii lépe připravili – jednotlivci a celý stát. Využili jsme nouzový stav dobře? Epidemie není poražená, jen se odložil její nástup. Všechno teprve začíná.

Máme za sebou pět týdnů nouzového stavu. K čemu byl dobrý? Epidemie se nedá sebetvrdším zákazem vycházení porazit, jen odložit. Kdybychom teď všechna omezení zrušili, rozběhne se nákaza úplně stejně, jako by se rozběhla začátkem března – ledaže by se za tu dobu nějak změnily vlastnosti viru, čemuž nic nenasvědčuje.

Užitek celostátní karantény tedy spočívá výhradně v tom, že jsme si koupili čas. Byl to hodně drahý nákup, splácet se bude dlouho a platit budou všichni. Propad ekonomiky, který už začal, ale naplno se projeví až později, pocítíme v různé míře všichni. Někteří z nás nesmírně tvrdě: ztrátou živnosti, zaměstnání, bydlení. Už teď krachují zaběhnuté firmy, a bude jich mnohem víc. Spouští se řetězec ekonomických a společenských škod, jehož další články si ještě neumíme představit. Totéž se děje všude v Evropě, všude na světě.

Naprosto namístě je proto otázka, co jsme za tuto vysokou cenu dostali, k čemu jsme měsíc získaného času využili. Je Česko lépe připraveno obstát v té vlně epidemie, která nevyhnutelně přijde, až se rozvolní nynější omezení? Bude infekce skutečně lépe rozložena v čase, bude probíhat podle "zploštěné křivky", o níž jsme denně slyšeli? Je kapacita zdravotnických zařízení posílena, aby vydržela větší nápor? Zkrátka a dobře, vyplatil se ten měsíc?

Stručná odpověď zní: ano, jsme připraveni lépe než před měsícem. Ne, nevíme, jestli to bude stačit, ale to se brzy dozvíme. Ne, nevíme, jestli přínos odpovídá zaplacené ceně, a to se nejspíš nedozvíme nikdy.

ŠICÍ STROJE

V půlce března to vypadalo ošklivě. Z Itálie přicházela stále děsivější čísla o nemocných a zemřelých. Předpoklad, že u nás nastane stejná situace, se zdál být naprosto rozumný. Vláda vyhlásila nouzový stav. Současně vyšlo najevo, jak špatně je Česko připraveno po materiální a organizační stránce. Chybělo úplně všechno: dezinfekce, roušky, rukavice, respirátory a izolační obleky pro zdravotníky, testovací sady. A také jasné informace, co s tím stát hodlá dělat.

Vláda zakázala volný prodej ochranných pomůcek, což mělo zabránit spekulacím, ale zároveň tím znemožnila nákupy pro nestátní zdravotnická zařízení – ostatně i pro ta státní, která by si dokázala opatřit aspoň nejnutnější vybavení dřív, než přijde příděl z centrálních skladů. Ministr zdravotnictví a premiér čelili situaci především nepodloženými prohlášeními, že je všeho dost. "Voláme a mailujeme od čerta k ďáblu, jestli nám někdo v nejbližší době dodá respirátory pro naše doktory a sestry. Nikdo nemá a nikdo neví," napsal 10. března na Twitteru ředitel Nemocnice Bohumín a bývalý ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD). Jeho hlas zdaleka nebyl ojedinělý.

Tou dobou se rozběhla spontánní občanská iniciativa domácí výroby roušek pro sebe i pro zdravotníky, ale také pro sousedy, prodavačky, pro známé i neznámé. Připomínala ústup britského expedičního sboru od Dunkerku: stejně amatérská, stejně málo nadějná a stejně nakonec úspěšná. Byl to důležitý moment, protože pozvedl morálku, lidé se přesvědčili, že nejsou bezmocní, že se proti strachu dá bojovat akcí. Velmi cenné je, že nezůstalo u domácího šití roušek. Česko prokázalo, že žije v jednadvacátém století, pomáhat bleskurychle začaly svými dovednostmi univerzity a technologické firmy. Seznam těchto aktivit je impozantní a budou se s postupujícími měsíci hodit stále více.

OCHRANNÉ POMŮCKY

Nedostatek zdravotnického materiálu začala vláda řešit rychlými nákupy, to ovšem už v situaci, kdy se o totéž snažilo mnoho jiných států. Poptávka, zejména u čínských výrobců, převýšila nabídku. To nepříznivě ovlivnilo cenu dodávek, kvalitu zboží a dostupné množství. Některé dodávky byly spojeny s nemilými politickými implikacemi, některé nákupy proběhly za podezřelých okolností.

Zdravotnické pomůcky se u nás poněkud svérázně nakupují a distribuují dvěma vzájemně nesouvisejícími cestami: jednak přes ministerstvo zdravotnictví, jednak přes ministerstvo vnitra. Resort zdravotnictví od začátku krize dodal asi dvanáct milionů roušek, tři miliony respirátorů, 300 000 ochranných oděvů a tak dále. Vnitro dodalo 51 milionů roušek, 6,5 milionu respirátorů a 560 000 obleků.

Logika rozdělování materiálu je taková, že hlavním odběratelem ministerstva vnitra jsou kraje, které pak dodávají zdravotnický materiál těm nemocnicím a dalším zařízením, jejichž zřizovatelem jsou samosprávy – kraje, města a obce. Ministerstvo zdravotnictví dodává materiál "svým" organizacím, což jsou především fakultní nemocnice, krajské hygienické stanice, psychiatrické léčebny a speciální zařízení jako pražský IKEM. Zdravotnická zařízení, jichž se Deník N dotazoval, odpovídají s jistou obezřetností, že jejich zásoby materiálu jsou momentálně dostatečné. "V současné době máme dostatek všech ochranných prostředků kromě FFP3 respirátorů. Čekáme z ministerstva zdravotnictví dodávku dvou tisíc kusů těchto respirátorů (při současném počtu pacientů je to cca na jeden týden), pokud by nedošla, jsme na nule. Nejvíce máme roušek, na necelé dva měsíce, potom respirátorů FFP2 – na tři měsíce. Slovo ‚dostatek‘ je v kontextu zatím relativně malého počtu pacientů," řekla Dana Lipovská, mluvčí Fakultní nemocnice sv. Anny v Brně. Adam Fischer z Fakultní nemocnice v Olomouci uvedl, že za současného stavu vydrží jejich zásoby asi měsíc.

INTENZIVNÍ PÉČE

Zkušenosti z Itálie i dalších těžce postižených zemí ukazují, že nejslabším místem je systém intenzivní péče – ta část zdravotnických zařízení, kde se léčí lidé s těžkým průběhem nemoci covid-19 zpravidla za použití umělé plicní ventilace. Kapacita intenzivní péče u nás během nouzového stavu významně vzrostla. K 22. březnu vykazovalo ministerstvo zdravotnictví 1673 volných lůžek na ARO a JIP, 1288 volných plicních ventilátorů a 72 přístrojů ECMO (mimotělní oběh krve pro mimořádně těžké případy). Ke 14. dubnu to je podle prezentace profesora Vladimíra Černého, vedoucího týmu IP covid-19 na ministerstvu zdravotnictví, 2190 volných "intenzivních" lůžek (o 31 % více), 1344 volných ventilátorů (o 4 % více) a 65 volných ECMO. K navýšení došlo i přesto, že v současné době je v intenzivní péči kolem stovky pacientů s covid-19.

Třináctého dubna byl také spuštěn celostátní dispečink intenzivní péče, který mimo jiné sleduje, kolik vážných případů se nachází v té které nemocnici. Centrální přehled má zajistit, aby se na případný růst vážně nemocných reagovalo včas, a předešlo se tak italskému (španělskému, newyorskému…) scénáři, kde zdravotnictví na nějakou dobu zkolabovalo. Epidemiologové z ÚZIS (Ústavu zdravotnických informací a statistiky) ve svých nejhorších scénářích počítají k 30. dubnu s maximálním okamžitým zatížením 246 vážně nemocných, což je hluboko pod mezí, kterou by naše zdravotnictví už nezvládlo. (V době uzávěrky tohoto článku je v intenzivní péči 82 osob.)

Vzhledem k nízkému počtu vážně nemocných zatím nenastal problém s nedostatkem zdravotnického personálu, jehož počty jsou ovšem dalším úzkým místem systému. Je nutné počítat s tím, že zdravotníci jsou vystaveni velkému riziku nákazy, takže počet práceschopných se pak může snižovat skokově. Jak by zdravotnictví mohlo reagovat, kdyby se situace začala vymykat z rukou? Hned na začátku nouzového stavu částečně aktivovala Armáda ČR nouzovou infekční nemocnici v Těchoníně poblíž východočeských Králík. Ta představuje první záložní kapacitu. Další možností je převést některá standardní nemocniční lůžka na intenzivní, alespoň improvizovaně. A pak… už jen snižovat kvalitu a dostupnost péče. Zatím se nezdá, že by k tomu mohlo dojít. Ale s virem SARS-CoV2 se už nezdálo mnoho, přemnoho věcí, které pak nastaly.

TESTY

Vedle intenzivní péče jsou dalším kritickým místem testy. Bez znalosti, kolik je nakažených a kdo to je, by lékaři museli postupovat naslepo. Testování se v Česku po váhavém startu rozběhlo dobře. Od 15. března se provádělo přes tisíc testů denně, od 19. března přes dva tisíce, 27. března poprvé překročil počet provedených testů pět tisíc a dnes jsme na osmi tisících testů denně. Celkový počet testů překročil 13 000 na milion obyvatel, čímž jsme jasně předběhli například vychvalovanou Jižní Koreu a zařadili jsme se zhruba k evropskému průměru.

Důležité je vědět, že ve všech těchto zemích včetně naší se vykazuje počet provedených testů, nikoli testovaných osob. Ten druhý je nižší, protože pozitivní (výjimečně i negativní) osoby se testují vícekrát. V českých statistikách, stejně jako ve většině ostatních zemí, jde výhradně o tzv. PCR testy (stěry z nosu), které hledají přítomnost viru. Druhou možnost představují rychlotesty (u nás označované RAPID, vzorek se nabírá odběrem krve), které hledají přítomnost protilátek.

V tom je zásadní rozdíl. Virus mají na svých sliznicích nemocní – včetně těch, kteří nevykazují příznaky. Test PCR začne být průkazně pozitivní až po několika dnech infekce, ale pořád je rychlejší indikací nemoci než test na protilátky. Jejich přítomnost se projeví ještě později, zato po prodělání nemoci v krvi zůstávají. Jak dlouho, to se zatím neví.

Pro karanténní účely – včasné odhalení infekčních osob, aby je bylo možné izolovat, dohledat jejich kontakty apod. – se tedy hodí jen PCR testy, a to jen tak tak. Rychlotesty naopak prokazují, kolik lidí se již s virem setkalo, měří tedy "promořenost". U PCR testů je zapotřebí laboratorní zpracování odebraného vzorku, čímž do systému vstupuje úzké místo – kapacita laboratoří včetně dopravy vzorků z odběrových míst a předání výsledků hygienickým stanicím. Tím se výše zmíněné "jen tak tak" dál natahuje a dramatizuje. V březnu byly lhůty zpracování vzorků často neúnosně dlouhé – například pražská Bulovka, jedna z hlavních laboratoří, měla zpoždění až týden. To se postupně zlepšuje. U rychlotestů žádný takový problém není, výsledek se vyhodnotí automaticky a do několika minut.

PÉČE O RIZIKOVÉ SKUPINY

K hlavním cílům nouzového stavu patří chránit rizikové skupiny, což jsou především lidé starší a nemocní (často to bývá totéž), přitěžujícím faktorem je zejména obezita, cukrovka a vysoký krevní tlak. (V tom není žádná zvláštní záludnost viru SARS-CoV2, stejně tomu je u všech vážných chorob dýchacího ústrojí.) Disponujeme analýzou úmrtí ke 14. dubnu. Tehdy jejich celkový počet činil 130, z toho ve 122 případech šlo o osoby nad 60 let a ve 127 případech o osoby s alespoň některou ze zmíněných nemocí; zemřeli tedy jen tři "jinak zdraví" lidé a jen osm lidí pod 60 let (celkem 19 lidí pod 70 let). Potvrzuje se tedy, že ochrana seniorů je klíčová.

To znamená jednak usnadnit izolaci těm, kdo žijí samostatně, jednak pečlivě střežit hromadná zařízení – domovy seniorů, domovy pro osoby se zdravotním postižením a centra následné péče (dříve LDN). První z těchto úkolů je samozřejmě především na rodinných příslušnících, dále na samosprávách a komerční sféře; jde o to, jak seniory izolovat od okolí bez snížení kvality jejich života, což je v plném rozsahu neřešitelný úkol – kvalitu života přece snižuje izolace jako taková. Částečné usnadnění však představují roznáškové služby obědů, tísňové linky provozované městy a obcemi apod. (Časté stížnosti na "neukázněné seniory" se většinou míjejí s podstatou věci, izolace je dobrovolná, nejde o domácí vězení.)

Na problematiku domovů seniorů upozornilo až několik incidentů – dva v Praze (Michle a Thomayerova nemocnice), jeden v Břevnici u Havlíčkova Brodu, další v Českém Krumlově a posléze v Českém Dubu u Liberce. Ukázalo se, že tato zařízení nejsou dostatečně vybavena ochrannými pomůckami (mnohá doplatila na politiku centrálního rozdělování, kdy se na ně nedostalo včas, protože nespadají pod ministerstvo zdravotnictví, ale pod MPSV – tuto díru v systému vláda zřejmě přehlédla) a že v podstatě neexistuje žádný plán, jak postupovat, když se u personálu nebo klientů infekce objeví.

Osmého dubna vydalo ministerstvo zdravotnictví směrnici, podle níž se mají zaměstnanci domovů seniorů a podobných zařízení jednou za čtrnáct dní testovat na přítomnost protilátek pomocí rychlotestů. Takové opatření je očividně spíš alibistické – vzbuzuje dojem akce, ale nákaze zabránit nemůže. Tento typ testů se pro daný účel nehodí.

Vyhlídky domovů seniorů závisejí nadále hlavně na obětavosti a odpovědnosti personálu. Ta je značná, což je vidět na výsledcích – žádná hromadná nákaza s tragickými následky v žádném z těchto zařízení dosud nepropukla. Rozpor mezi deklarovanými cíli nouzového stavu a reálnou vládní politikou je v případě domovů seniorů a podobných zařízení křiklavý. "Dědečkové a babičky, jste naši, potřebujeme vás, dávejte na sebe pozor, prosím," řekl premiér Andrej Babiš v televizním projevu 23. března. Jeho vláda však nijak nepomohla těm babičkám a dědečkům, kteří by to potřebovali nejvíce.

TEĎ TO TEPRVE ZAČNE

Pracovníci sociální péče nejsou jedinými hrdiny krize. Jedním z českých trumfů proti koronaviru jsou mimořádně obětavé výkony velké části zdravotnického personálu – lékařů, sester, laboratorních pracovníků. Občané to pokládají z velké části za samozřejmost, vláda také; v mimořádné situaci to ale samozřejmost není, většina těchto lidí odvádí daleko víc, než po nich lze rozumně vyžadovat, z čehož plyne, že to nemohou vydržet věčně. Mnozí z nich se unavili k vyhoření už teď, přestože potíže nás nejspíš teprve čekají.

Narůstá problém s nedostupností standardní zdravotní péče – nemocnice a ambulance samozřejmě fungují i mimo covid-19, ale jejich výkonnost je mnohem menší než normálně. Čím déle bude tento stav trvat, tím větší rizika přinese. Počet úmrtí a vážných onemocnění způsobených odkladem lékařské péče může snadno přesáhnout důsledky samotné infekce. Uvolňování, rušení stávajících zákazů, které vláda před několika dny schválila, je nezbytné. Následné horšení epidemiologické situace je téměř jisté. Teprve pak se ukáže, jak dobře je Česko připraveno.

Nevěřme tomu, že jsme mezi nejlepšími na světě, není to pravda. Zatím jsme dokázali jen celou zemi zastavit, a to za vysokou cenu, z níž jsme ještě nic nesplatili. Teď ji bude potřeba opatrně rozjet a nezpůsobit přitom zdravotní kalamitu. Když nehledíte na cenu opatření a když nemáte plán, jak pokračovat dál, není tak těžké epidemii přidusit. Všechno podstatné nás teprve čeká.

---

Ano, jsme připraveni lépe než před měsícem. Ne, nevíme, jestli to bude stačit, ale to se brzy dozvíme. Ne, nevíme, jestli přínos odpovídá zaplacené ceně, a to se nejspíš nedozvíme nikdy. Nevěřme tomu, že jsme mezi nejlepšími na světě, není to pravda. Zatím jsme dokázali jen celou zemi zastavit, a to za vysokou cenu, z níž jsme ještě nic nesplatili. Když nehledíte na cenu opatření a když nemáte plán, jak pokračovat dál, není tak těžké epidemii přidusit.



 

Naposledy aktualizované

Vygenerováno za 0.33 sekund