Zažil dva postupy, boje o záchranu, ale také sjednocení sjednoce ŽD sjednoce ŽD Bohumín s Rapidem Skřečoň v dnešní Bospor v roce 2006. Je také jedním z mála rodilých Bohumíňanů v aktuálním kádru divizního A-týmu.

Zkušený sedmatřicetiletý záložník Jaroslav Kubinski nikdy nepůsobil mimo město. "Jen půl roku jsem byl na Fáji," zmíní právě někdejší ŽD. "Kdysi jsem mohl odejít, ale tehdejší vedení mě nechtělo pustit. Po čase si ke klubu člověk udělá takový vztah, že se mu už nikam nechce," dodává.

Není to tak dávno, kdy v A-týmu byla řada Bohumíňanů, že?

Je to tak. Když klub v roce 2006 vznikl spojením dvou tehdejších, tak jsem jediný, kdo zažil vše. Jinak už to se mnou nikdo netáhne. Ale je to pochopitelné, nikdo nemládne, takže někteří skončili, jiní odešli a hlavně přichází mladá generace. Navíc dnešní mládež fotbal už tolik nehraje jako za mého mládí, takže není moc odkud brát. 

Čím je pro vás tento klub speciální?

Po sloučení v roce 2006 nebyl klub v takové kondici. Tehdy asi byla chuť odejít a zkusit to jinde. Postupně se ale vedení i město do budování opřeli a nakonec je to takhle. A tím sílily i mé vazby ke klubu. Když pak jste v jednom klubu víc než čtvrtstoletí, tak je to dané a není nic, co by mě k němu nevázalo. Znám všechny. Od správce, přes fanoušky, kteří s námi jezdí i ven, až po vedení. Nejdůležitější je pak dobrá nálada v kabině.