10.8.2020 - "Roli hraje zážitek bezmoci"

BOHUMÍN - Pro každého z očitých svědků tragédie v Bohumíně to musela být šokující zkušenost, s níž se musí postupně vyrovnat, říká v rozhovoru pro LN krizový psycholog Štěpán Vymětal ze Stálého výboru pro psychologii krizí, katastrof a traumatu EFPA.

Pokud se potvrdí, že žhářský útok v Bohumíně má na svědomí expartner jedné z obětí požáru, jaký byste vystavil jeho psychologický profil?

V tuto chvíli profil pachatele nelze odhadovat. Motivací může být mnoho: konflikt, žárlivost, peníze, duševní porucha, drogy a podobně. Je to předmětem vyšetřování a následných znaleckých posudků. Pak budeme vědět víc.

Jakou případně ponese zodpovědnost?

Pokud by nebyl vyviněn kvůli duševnímu onemocnění, nese za své jednání trestní odpovědnost.

Dá se vůbec takový čin něčím lidsky omluvit, odpustit?

Těžko. Pokud se jedná o zkratkovité jednání, či dokonce o plánované jednání, není pro to pochopení. Snad jedině pokud by byl útočník vážně psychicky nemocný, jednal pod vlivem halucinací a bludů. Ale ani tak nyní odpuštění není namístě, je to dlouhodobá záležitost, která přijde případně na řadu mnohem později. Jde o mimořádnou tragédii, zasažen byl velký okruh lidí. Největší dopad je na pozůstalé, rodiny zraněných i na rodinu možného viníka požáru. Dále jsou zasaženi přátelé a známí obětí, učitelé, spolužáci, kolegové, sousedé, přihlížející, místní komunita. Dopad je samozřejmě i na psychiku pomáhajících a zasahujících záchranářů. A v podobných případech bývají prostřednictvím médií zasaženi i další lidé, kterých se událost dotýká, například ti, kteří v minulosti zažili situaci požáru. U všech těchto skupin vznikají psychosociální potřeby spojené s událostí.

Jaký typ pomoci v takových situacích lidé potřebují nejvíc?

U jednotlivých skupin se potřeby částečně odlišují, někdy se postupně vynořují v čase. Pozůstalé rodiny potřebují klid na truchlení, identifikaci zemřelých, mnohdy i praktickou a materiální pomoc. Důležité je respektovat soukromí všech zasažených osob. Nejvíce jim pomáhá vlastní rodina a blízcí, vlastní aktivita, včasné a dostačující informace, dodržování rutinních činností, pomoc druhým. U nejzasaženějších skupin je důležitá i ochrana například před zájmem médií. Potřeby jsou individuální – někteří lidé cítí potřebu o věci mluvit a zkušenost sdílet, jiný se potřebuje naopak stáhnout do ústraní a nabrat síly.

LN Jak konkrétně pomoc krizových psychologů vypadá?

Důležitá je nabídka pomoci, být k dispozici k rozhovoru či společně mlčet, uznat závažnost situace, dodávat naději, že těžké období překonáme. Na počátku pomáhá první psychická pomoc, která je obdobou první zdravotní pomoci – jejím smyslem je zasažené stabilizovat, zjistit a zajistit různé jejich potřeby, propojit je s blízkými a podobně. Dále se uplatňují postupy krizové intervence a u některých lidí později i terapie traumatu. Z dlouhodobého hlediska jde i o rituály, dále o výroční připomenutí. Zapomenout nesmíme ani na duchovní potřeby. Zranění lidé mívají jiné načasování potřeb, nejprve bojuje tělo o úzdravu při léčbě, později se mohou vynořovat psychické potřeby. Policistům a hasičům pomáhá podpora kolegů, z důvodu prevence případných obtíží absolvují i řízenou dekontaminaci stresu v podobě takzvaného defusingu v průběhu nasazení a debriefingu po skončení zásahu. Zde jde o to, strukturovaně předat a sdílet informace a ošetřit emoce. Policisté a hasiči mají systémy pro kolegiální podporu a intervenci po zásahu.

Tragédii přímo na místě přihlížela řada svědků, kromě jiného viděli, jak z balkonu bytu v 11. patře skáčou zoufalí hořící lidé. Jak se s tak otřesným zážitkem vyrovnat?

Je to jednoznačně traumatizující, šokující zkušenost. Roli hraje i zážitek bezmoci. Lidé, kteří tomu přihlíželi, se s tím budou postupně vypořádávat, vyrovnávat. Obecně ale platí, že většina lidí je odolná a po nějaké době u nich akutní stresová reakce odezní.

LN Jak je to s identifikací zemřelých?

Ta je úkolem policie. V daném případě byl na místo vyslán tým Kriminalistického ústavu, jehož úkolem je určování identity zemřelých z hromadných neštěstí, spolupráce je zde jistě i s místními odborníky. Určení identity je klíčové pro to, aby se pozůstalí mohli začít se ztrátou vyrovnávat, po určení identity je vystaven úmrtní list a zemřelí mohou být pohřbeni. Dále je zde souvislost s plněním pojištění, dědickým řízením, čili s právními aspekty. Určení identity má i psychologický a etický rozměr, musí být přesné, jisté, ohleduplné, rychlé. Odborné analýzy a postupy obvykle zaberou čas, aby bylo to, co jsem uvedl, zaručeno.

Jakou roli v podobných tragédiích může sehrát město?

Důležitou. Radnice zpravidla organizují náhradní ubytování, lokální odbornou pomoc, sociální dávky, organizaci sbírky, vzpomínkové setkání. Spolupracovat může například s organizací ekumenické bohoslužby, výročního připomenutí apod. Pomoc města je velmi důležitá pro zmírnění následků v místní komunitě.