17.8.2020 - Bohumín týden po tragédii: místní štve "pietní atrakce"

Hip hop místo sirén, v pohybu nikoliv hasiči a záchranáři, ale kluci s fotbalovým míčem. Na balkonech se suší čisté prádlo. Tak to vypadalo na bohumínském sídlišti sedm dní od nejhorší masové vraždy v novodobých českých dějinách.

BOHUMÍN – Třetí srpnová sobota, po šesté hodině večer, vedro a ospalá atmosféra. Venku žádné davy. Ale bez výjimky každý, kdo prochází po Nerudově ulici pohlédne nahoru k jedenáctému patru paneláku číslo 1158. Tam, kde jsou okna bytu vypáleného Zdeňkem Konopkou, pachatelem jedenáctinásobné vraždy.

"Už nás to tu s…!" ulevuje si statný chlapík blížící se seniorskému věku u zadního, neustále otevřeného vchodu, před nímž stojí plný kontejner vyhozeného vybavení z poničených domácností. Tomuto nájemníkovi se totiž nelíbí, že se z jejich obydlí stává místo "pietní turistiky".

A není sám, byť s tím asi moc nenadělá. Ve dnech po žhářském útoku se v okolí srocují nejen místní. Sraz tu svolali šoféři tuningových aut (kvůli jejich troubení je tuze zle), objevuje se jeden z ostravských romských předáků se svou suitou; všichni tak uctívají oběti. Svíčky, plyšáci, vzkazy i jiné upomínky na mrtvé se stěhují od plotu školky na betonový plácek.

SVÍČKY

Eva z devítky – z opačné, požárem a hasebním zásahem nepříliš poškozené strany domu – říká, že lidé tady budou zapalovat svíčky ještě dlouho. "Nedá se to přece zakázat. Ale já už řeším jiné věci. Že jde elektrika, jezdí velký výtah," uvádí. Než odtlačí kočárek se synkem dodá, že se nejméně čtyři rodiny chystají stěhovat pryč.

Nad pietním místem se vedou řeči o neskutečných mukách a zlých způsobech smrti. Upálení hraje prim. To stále rozhořčení obyvatelé hovoří nad fotkami dětských obětí o žháři a vrahu Konopkovi. Přejí mu jen to nejhorší. "Doufejme, že bude mít ty správné spoluvězně, v base přece nejvíc nenávidí vrahy dětí," doufají přítomní.

Zdeněk Bednařík se k všeobecnému spílání nepřidává, místo toho systematicky podpaluje jednu vyhaslou svíčku vedle druhé a rovná je. "Dělal jsem to i po tom masakru v nemocnici v OstravěPorubě, kam jsem chodíval k doktorovi," vysvětluje.

I podle něj je ovšem třeba už nechat zesnulé odpočívat. A ušetřit pozůstalé.

"Myslela jsem na ně dneska odpoledne... Jak jim bylo minulý týden ještě dobře," nechává se slyšet seniorka zastavující se v Nerudově ulici 1158 cestou ze zahrádky. Tam se též před sedmi dny už večer dozvěděla o té strašné tragédii v sousedství. Pásky vymezující místo činu (dopadu čtyř těl z oken) zůstávají u paneláku pořád.